A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Štěnkov | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Třebechovice pod Orebem |
| Okres | Hradec Králové |
| Kraj | Královéhradecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°10′59″ s. š., 15°59′54″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 208 (2011)[1] |
| Katastrální území | Štěnkov |
| PSČ | 503 46 |
| Počet domů | 83 (2011)[1] |
  Štěnkov | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 169447 |
| Kód k. ú. | 769444 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Štěnkov (německy Wolfshof, též Stienkow) je vesnice, část Třebechovic pod Orebem v okrese Hradec Králové. Nachází se 2 km na jih od Třebechovic pod Orebem. V roce 2009 zde bylo evidováno 204 adres.[2] Trvale zde žije 208[1] obyvatel.
Štěnkov je také název katastrálního území o rozloze 2,87 km².[3]
Exulanti
V době pobělohorské a během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Ve zdejší oblasti působili kromě Antonína Koniáše také jezuité Jakub Firmus, Matěj Třebický, Adam Poustka a František Mateřovský. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z obce Štěnkov prokazatelně uprchli v roce 1742 přes městečko Münsterberg (první útočiště) v pruském Slezsku tito lidé:[4]
- Martin Andrš (Andrýs), emigroval s manželkou Verunou a synem Jakubem (18 let).[5]
- Václav Burian emigroval jako výminkář. 30.9.1734 musel v Čechách jezuitům odevzdal knihu Kroniky a životuov sepsání... a 19.4. 1737 mu byl zabaven Nový zákon.[6] Emigroval s dětmi Annou (18), Janem (14) a Mikulášem (12).
- Mikuláš Burian *(1729), syn Václavův ze Štěnkova. Oženil se 26.11.1753 v Husinci, první české exulantské kolonii v pruském Slezsku. Patří k zakladatelům této obce. Měl osm dětí, zemřel v Husinci 25.4.1786 ve věku 57 let.
Kazatelem českého sboru v Husinci a Čermné v Pruském Slezsku byl až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724, Skoki–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Nikdo z rodu Burianů nebyl mezi zakladateli mesta Zelov. Andršů je mezi exulanty velmi mnoho, ale kam a jakými cestami šel Martin Andrš ze Štěnkova není známo. Ovšem, mohl jít i přes Pruské Slezsko a Zelów v Polsku. Nyní Andršovi bydli také v evangelické Bohemce na Ukrajině, kam až doputoval Ignác Andrš s rodinou ze Zelówa. Z Bohemky se synové I. Andrše dostali do USA. O tom se popisuje v rodinné kronice Andersh family, kterou sepsal LaVerne Andersh, a která vyšla knižně v USA. Rodina vlastní půdu v indiánské rezervaci Yankton Sioux Indian v Jižní Dakotě, kde se každých pět let Andršovi scházejí na tzv. Reunion. [7]
Podrobně celou historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů a odkazů). Dokumenty se nacházejí převážně v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov), ve Státním oblastním archivu v Hradci Králové i jinde. Potomci exulantů žijí v Německu, Polsku, na Ukrajině, v USA, Kanadě, Austrálii, někteří se vrátili do vlasti po druhé světové válce. Dějiny Bohemky se popisují v publikacích Alexandra Drbala a exulantských rodů jsou zpracovány Tomášem Stodolou, které jsou dostupný na webových stránkách zapsaného spolku Exulant (spolek), který stále sdružuje potomky běženců doby pobělohorské z celého světa.
Další fotografie
-
Severní část vesnice
-
Kříž na návsi
-
Most přes Orlici
Reference
- ↑ a b c Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice . 2009-10-10 . Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR . 1999-01-01 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-10.
- ↑ Štěříková, Edita. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. Praha: Kalich 599 s. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279
- ↑ Volf Josef: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech r. 1742. In: Věstník Královské české společnosti nauk, 1909, Praha 1910
- ↑ Šůla Jaroslav: Četba tajných nekatolíků třebechovické farnosti v XVIII. století. In: Východočeský sborník historický, 4, 1994. Str. 119-120
- ↑ Edita Štěříková: Více sluší poslouchati Boha než lidí. Str. 218.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Štěnkov na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Štěnkov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Katastrální mapa katastru Štěnkov na webu ČÚZK
>Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
