38cm houfnice M 16 byla rakousko-uherská těžká obléhací houfnice užívaná v první světové válce.

Její vývoj začal v dubnu 1915 roku ve firmě Škoda Plzeň. V lednu roku 1916 se konaly zkoušky prototypu, téhož roku byly armádě předány 2 kusy – Gudrun a Barbara. Zbraň má některé konstrukční prvky shodné s 24 cm těžkým kanónem vz. 16.

Jednalo se o zbraň, která mohla být pro přepravu demontována na čtyři kusy. Houfnice se přepravovala na větší vzdálenosti po železnici a do palebného postavení se přesouvala pomocí benzino-elektrického vlaku.

Celkem bylo vyrobeno do konce války 10 kusů a do dnešního dne se zachovaly 2 kusy, jeden je v muzeu ve Vídni, druhý v muzeu v Bukurešti.^[1]

Technické údaje

• Výrobce: Škoda Plzeň
• Výroba: 1916 - 1918
• Vyrobeno kusů: 10
• Hmotnost: 81.700 kg
• Délka: 6,48 m
• Hmotnost náboje: 750 kg
• Ráže: 380 mm
• Odměr: 40° - 75°
• Náměr: 360°
• Rychlost střelby: 1 výstřel za 5 minut
• Dostřel: 15 km

Literární tvorba

• Herbert Gantschacher Viktor Ullmann - Svědek a oběť apokalypsy 1914–1944. Archiv hlavního města, Prahy 2015, ISBN 978-80-86852-62-1.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu 38cm houfnice M 16 na Wikimedia Commons
• Houfnice - muzeum Bukurešť
• DATABASE OF THE WW1 SURVIVING ARTILLERY

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.