Bartošovice v Orlických horách
Kostel sv. Maří Magdalény
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
LAU 2 (obec)	CZ0524 576093
Pověřená obec	Rokytnice v Orlických horách
Obec s rozšířenou působností	Rychnov nad Kněžnou
Okres (LAU 1)	Rychnov nad Kněžnou (CZ0524)
Kraj (NUTS 3)	Královéhradecký (CZ052)
Historická země	Čechy
Zeměpisné souřadnice	50°9′50″ s. š., 16°32′52″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	198 (2022)[1]
Rozloha	35,6 km²
Nadmořská výška	580 m n. m.
PSČ	517 61
Počet domů	102 (2021)[2]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	6
Počet ZSJ	6
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Bartošovice v Orlických horách 35 51761 Rokytnice v Orl.horách obecbartosovice@iol.cz
Starosta	Ing. Luboš Tylš
Oficiální web: www.bartosovice.eu
Bartošovice v Orlických horách
Další údaje
Kód obce	576093
Kód části obce	981
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bartošovice v Orlických horách (německy Batzdorf im Adlergebirge) jsou malou pohraniční obcí v okrese Rychnov nad Kněžnou, v Královéhradeckém kraji. Obec se rozkládá na pravém břehu Divoké Orlice, která zde vytváří přírodní hranici s Polskem a asi 12 km severovýchodně od města Žamberk. Žije zde 198^[1] obyvatel. Jedná se o nejvýchodnější obec Královéhradeckého kraje.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1548. Území tehdy ohledal komorník Matěj ze Šonova a nalezl ves, „slove Bartoušovice, kterouž vnově počínají stavěti v horách. Tu jest mi ukázán kostel vypálený do gruntu a to pro neopatrnost pana Mikuláše z Bubna, kdežto bejvala pouť na svatou Máří Magdalénu …“. To tedy znamená, že obec už musela existovat několik desítek let. Královéhradecký historik Šůla se domnívá, že založení Bartošovic souvisí s Janem Bartoušovským z Labouně (Bartoušov a Labouň jsou obce na Jičínsku). Tento Jan Bartoušovský byl kladským hejtmanem. Roku 1493 koupil nedaleké panství Mittelwalde (dnešní Międzylesie) a prodal je roku 1495. Byl zapletený do zákulisních intrik pánů z Poděbrad, a proto snad zůstal ještě několik let mimo centrum, měl obdržet pozemky v místě dnešních Bartošovic a založit tam svobodný dvůr. Protože přišel z dnešního Międzylesie, přivedl si odtamtud i první osadníky.

Jak pokračovalo mýcení lesů, vznikaly spory o hranici panství mezi pány z Litic a Kladským hrabstvím. Protože se jednalo o významné bohatství dřeva, vyslala královská komora úředníky, aby zjistili průběh hranic. Roku 1557 tak existuje další písemná zmínka o Bartošovicích právě z protokolů o vyměřování hranic. V ní jsou jako svědci uvedeni jmenovitě i první tři obyvatelé Bartošovic: Martin Halli, Valentin, Michal Stanz a Jakub Najgbor. Z dalšího protokolu ze září 1576 jsou známa tato jména svědků z Bartošovic:

Jiřík Hernyk, starej pilař, může podat svědectví za posledních XL let; Jukl Gutnmen, od XXII let; Martin Hernyk, rychtář, od XXVI leth; Kryštof Trytler, od XXV leth; Kojl Bisorner od XVIII leth; Faltys Pek, od XLVIII leth ; Erazim Rydl od XXI let; Hanns SSwota od XXII leth; Michal Franz od XXX leth; Matouš Jun od XX leth; Adam Hermon od XX leth; Hons Treytler od XX leth; Jakub Hanyk od XX leth. Ti sou všickni ve správě své srovnali to, což sou ukazovali a kde sou vedli a mně správy dávali, a kdo od kolika leth pamatují, že sou tudy pravé meze a hranice dělící krunty hrabství Kladského s krunty hradu Žampachu.

Výčet jmen ukazuje, že osadníci byli národnostně smíšení s převládajícím živlem německým. Z urbáře žamberského panství (Wes Bartossowicze), rok snad 1608, snad ze 70. let 16. století, jsou známa jména všech „daňových poplatníků“ a další povinnosti.

Osedlí: Walentin Walter, Krystoff Wolf, Jirzyk Schreyber, Jirzyk Hernych, Jan Traytlar, Wondrzej Fust, Jirzik Muller (současně mlynář), Jan Rudel, Melichar Leder (současně mlynář), Michal Dytrych, Michal Keprt, Danek Kuczera, Jindzrych Lux, Wawrzinecz Fegel, Wondrzej Fegel, Melichar Piz, Ssimon Ludvik, Jan Urban, Jirzik Jun, Wdowa Schupaulka, Wdowa Berkmanka (později Urban Pfarrer), Martin Feyge (později Jan Treytlar), Jirzik Zeyffert (později Michl Franz), Jakub Neygebauger, Mikulaß Keppert, Michal Ludwik (později Treytlar), Adam Haugk (později Krystoff Wayss), Jirzik Alger, soustružník, Jan Mergans, Kasspar Haugk, Jan Biederman, Wawrzinecz Behm, Matauss Beschorner, Martin Neygebauger, Balzar Flegl. Součet povinností byl: summa uroku swatojirzskeho 21 kop a 20 zlatých, summa uroku swatohawelskeho 19 kop a 20 zlatých, summa slepicz 1 kopa a 47 kusů, summa vajec 7 kop a 20 kusů, summa ptaku 3 kopy a 50 kusů. Robotnich dni zennych neb pessich 3 dny na jeden po (osedlý). Zeny przisti po pul stucze. Honiti mají na zagice 2 dni a potrzeti na hon a kdyžby nehonili mají mlatiti po 3 dnech než na velkau zwerz honiti mají když se jim rozkaže. Poddaczy kostelni. Kržma weysadni.

K roku 1616 je jmenován mlynář Joseph Wenzel. Roku 1657 jsou v obci následující řemeslníci: řezník, zedník, švec, krejčí, provazník, punčochář a tkadlec. Dále je ve vsi celkem 548 strychů orné půdy, 19 koňských spřežení, 156 krav a 66 jatečných dobytčat.

Urbář žamberského panství z roku 1681 zachycuje přehled vesničanů jak z roku 1681, tak i k roku 1657. Byli to tito:

Martin Walter (roku 1657), nyní (1681) Melichar Pitcz, 24 korců polí; Jakub Volckmer, nyní Jan Schmidt, 18 strychů; Jirzik Pobl, nyní Tomas Hernyk, 12; Tobiáš Prauß, nyní Jan Hytzpergk, 26; Jirzik Wenczel, nyní Jirzi Albrecht, 20; Jira Pauz, nyní Tomaß Krien, 20; Jirzik Konupka, nyní Tomas Picz, 21; Jirzik Kregczi, nyní Jan Smeykal, 20; Kaspar Haugk, nyní Martin Haugk; Jakub Volkmer, nyní Kholbalczarova, 19; Balczar Khol, nyní Jan Holgmer, 12; Jirzik Saliger, 23 korců, platil na sv. Jiří 32 grošů, na sv. Havla 32 grošů, 4 slepice, 16 vajec a 4 ptáky; Daniel Kovarz, nyní Michal Pitcz, 20 korců; Swecz, nyní Jirzi Hendrych, 18; Mattaus Picz, nyní Jakub Schneller, 20; Mattaus Praus, nyní Jan Prauss, 26; Michal Man, nyní Jakub Pohl, 20; Jan Urban, nyní Barton Körtner, 13; Jirzik Alliger; Jirzik Heczl, nyní Jirzi Jun, 18; Jirzik Jägl, nyní Mikulass Jagl, 12; Jakub Pssorner, nyní Matieg Haugk, 13; Jan Treytler, nyní Jakub Kholl, 20; Michal Prauss, nyní Kaspar Pitcz, 22; Krystof Kholl, nyní Jirzi Kholl, 21; Martin Jun, Nyní Jan Kagl, 18; Martin Gaysler, nyní Jakub Holgner, 40; Mataus Treytler, nyní Jirzi Liener, 13; Jakub Alliger, 33; Kaspar Haugk, nyní Martin Haugk, 120 korců, platil na sv. Jiří 16 grošů, na sv. Havla 16 grošů, 2 slepice, 8 vajec a 4 ptáky. K jeho vejsadní rychtě patřilo 5 chalup a pivovar na 4 sudy, 2 mlýny a pila na řezání prken, měl ještě další grunt a mlýn. Martin Hauck z luk při rzecze orlyczy úrok při sv. Hawle 1 kopu a 21 grošů.
Dům farní, ze kterého nájem panu faráři žamberskému vychází Jan Bidrman, nyní Michal Treytler, 22; Adam Albrecht, nyní Andrzeg Halckmer, 20; Krystoff Bschorner, nyní Jan Bschorner, 34; Jan Bidrman, nyní Bartoň Bidrman, 30; Mikulass Prauss, 22. Dále na obci sedí chalupniczy: Adam Picz, Mates Dittert, Hans Ster, Barton Chybik, Peter Rubryk, Kaspar Rychlik, Michal Salyger, Jirzik Praus, Baltazar Saur, Hans Stump, Valentin Langer, Jakub Röliger, Mates Pschorner, Jan Bernart, Hendrych Weiss, Paul Krause, Hans Teyber, Walentin Wolf, Martin Haugk, Jan Olbrycht, Jirzi Weygangk, sirotci Rewerovský, Jirzi Pantz, Jirzi Albrecht, Baltzar Khol, Krystof Ryngelt, Jan Schmidt, Martin Biderman, Kaspar Pitz a Jirzi Khol. Summa osedlých v roce 1653 je 809, celkový plat na sv. Jirzi 21 kop a 40 grošů a na sv. Havla 19 kop a 40 grošů, 107 slepic, 440 vajec a 226 ptáků, ženné roboty 259 dnů, mají málo koní, k robotám honním potahováni nebývají.

Len „plátní“ odváděli: Jirzik Hernik, nyní Mates Rychlynk 7 kloubů, Mataus Pilt, nyní Nikolas Praus 5, Martin Neygbaur, nyní Barton Bidrman 7, Mataus Pschorner, nyní Jan Pschorner 7, Lorentz Böhm, nyní Andrzeg Holzman 4, Jan Bidrman, nyní Michal Treytler 4. Dále několik sousedů odvádělo len za užívání pasek a splavovalo krátké a dlouhé palivové dříví.

Farní matrika uvádí v Bartošovicích v roce 1746 tyto poplatníky:

• Feldgärtner: Valentin Heinrich, Christof Prause (lesník), Frantz Janoczek, Tobias Pischel, Christoph Prause der lange, Joseph Hornichin-vdova, Johannes Pitsch, Georg Salliger, Heinrich Salliger, Franz Schmidt, Josepf Salliger, Johannes Salliger, Johannes Hornich, Frantz Friemel, Frantz Volckmer, Johannes Weiß, Johannes Salliger, Johannes Prauß, Christof Hornhardt, Anton Hirschberger, Josepf Weiß, Frantz Alliger, Adam Alliger, Johannes Salliger, Georg Jäckl, Christof Friemel, Joseph Thasler, Christoph Hornich, Melchior Hornich, Anton Prauß, Anton Khal, Anton Richling, Christoph Prauß.
• Neu-Häuser: Anton Alliger, Anton Dittert, Leopold Kahl, Josepf Pitsch, Johannes Täuber, Johann Georg Salliger, Christopf Prause, Ignatz Seypold.
• Auen-Gärtner: mnozí totožní s „Feldgärtner“.
• Chalupníci: Matthiaß Hoffmann, Johannes Prauße, Johannes Salliger, Christoph Neydhardt, Frantz Hauck, Johannes Hirschberg, Tobias Heinrich, Johannes Dittert, Anton Altmann, Anton Heinrich, Lorentz Hirschberg, Anton Liebich.
• Podruzi bez bytu: Johannes Sitter, Georg Täuber, Frantz Pitsch, Alexius Antonio, Johannes Sauer, Wentzel Schronger, Tobias Prauße, Frantz Täuber, Alexandrin Polackin, Fridrich Pitsch, Fridrich Hornich, Joseph Prauße, Tobias Alliger, Christian Taüber, Johannes Pitsch, Christoph Pietsch, Hans-Frantz Alliger, Adam Taüber, Hans Pietsch unterer, Johann Altmann, Johaness Pischl.
• Další: Frantz Veith(výběrčí cla), Frantz Richling (horní mlynář), Leopold Treutler (dolní mlynář), Anton Ludschick (lektor), Joseph Salliger (kovář) a tkalci Johannes Pfeiffer, Frantz Pietsch a Carl Pitsch.

V 18. století byla celková poddanská povinnost Bartošovic 259 dnů roboty, 34 kloubů lnu a každý osedlý 5 sáhů dřeva.

Svobodný dvůr bartošovický a rychtářský úřad

Mikuláš starší z Bubna po koupi žampašské strany žamberského zboží v roce 1575 prodal svobodný dvůr se soudní pravomocí Casparu Haugkovi. Ke dvoru patřil pivovar, hospoda, výčep pálenky, dva mlýny po jednom složení, jedna pila a řemeslníci kovář, řezník, pekař, švec a krejčí. Pravomoci tohoto dvora neměly obdoby v žádné jiné vsi na pravém břehu Divoké Orlice. Povinnosti majitele svobodného dvora byly stanoveny zvláštním privilegiem.

Kdy Mikuláš z Bubna svobodný dvůr Haugkovi prodal, není známo. Prvně je zmíněn roku 1608. Celkový rozsah rychtářského statku byl 120 strychů a platilo se z něj 30 kop grošů ročně. Roku 1614 se vdávala v Marienthalu dcera Kašpara Haugka Eva, musel v té době být nejméně čtyřicetiletý. Roku 1619 se připomíná další jeho vzrostlá dcera Marta a prameny z let 1614–1622 jmenují jeho manželku Magdalénu. Sám Caspar je jmenován v letech 1614–1622. Haugkové asi pocházejí z Kladského hrabství. Roku 1617 je jmenován jako svědk při křtu „Hans Hauk, des Scholzen Sohn“.

Po Kašparu Haukgovi rychtu zdědil po roce 1645 Martin Haugk (zřejmě jeho syn, podle bartošovické matriky by snad mohl být jeho život omezen léty 1607–1677). Roku 1657 měl Martin Haugk rolí pod 120 strychů, pět domů, pronajatých řemeslníkům, pivovar na čtyři sudy, privilegovanou hospodu, v níž mohl čepovat vlastní pivo. Dále měl čtyři koňské zápřahy, sedm krav a 11 jatečných dobytčat. Ve 20. letech 17. století byl pivovarníkem Bartel Neumann a kovářem Mertin Patzelt. Martinův syn nebo bratr se zřejmě jmenoval opět Caspar, protože podle bartošovické matriky je Caspar Hauck (1620–1681) pohřben 26. května 1681 ve věku 61 let.

Svobodná rychta mohla vařit pivo, pálit alkohol a provozovat dva mlýny, každý o jednom kole, a mít kovárnu, řezníka, pekaře, ševce, krejčího a pilu. Za to platil „vejsadní“ a dědičný rychtář ročně roku 1645 30 kop míšeňských. Podle obecní kroniky drželi Haugkové svobodný dvůr do roku 1708. Vrchnost později rychtu odkoupila a roku 1738 její pozemky rozprodala. Vzniklo tak devět nových usedlostí, nazývaných „Gütlan“, tyto usedlosti měly popisná čísla 126, 128–132, 135, 137 a 138. Dále byla rozdělena velká louka podél Divoké Orlice, tzv. „Hofewiesen“, a na pozemcích svobodného dvora vznikla ještě usedlost čp. 59 „Schäferei“. Tak je možné si udělat představu, které pozemky svobodnému dvoru patřily.

Situace rychtářského úřadu v Bartošovicích ale byla před rokem 1754 poněkud nejasná: mezní protokoly uvádějí v letech 1550 a 1576 jako rychtáře Martina Hernyka. Není zřejmé, zda Haugkové byli po celou dobu, kdy drželi handfestní dvůr, také rychtáři. Zda obdrželi svobodný dvůr až po roce 1576 nebo komu patřil svobodný dvůr před rokem 1576 od doby založení Bartošovic a zda tehdy vůbec existoval. Jisté je pouze to, že rychtáři v Bartošovicích nebyli dědiční, nýbrž je vrchnost poměrně často měnila a nedopustila tak, aby mezi sedláky vyrostl někdo mocnější.

Rychtáři v Bartošovicích byli tito:

• 1550–1576 Martin Hernyk
• okolo 1746 Valentin Hornich
• 1754–1755 Christoph Hönrich, čp. 126
• 1755–1762 Tobias Pischel, čp. 37
• 1762–1767 Christof Hörnich, čp. 126
• 1768–1773 Leopold Kohl, čp. 10
• 1774–1783 Anton Friemel, čp. 116
• 1783–1785 Matthes John, čp. 8
• 1785–1789 Johann Pischel, čp. 37
• 1790–1806 Johann Saliger, čp. 78
• 1806–1810 Joseph Alliger, čp. 100
• 1810–1819 Joseph Friemel, čp. 116
• 1819–1822 Anton Hörnich, čp. 3
• 1822–1826 Josef Veith, čp. 142
• 1826–1829 Florian Hornich, čp. 3
• 1830–1850 Wenzel Saliger, čp. 78

Z let 1591–1624 se zachovala nejstarší matrika celé královéhradecké diecéze, vedená protestantským pastorem Prausem. Bartošovice patřily až do roku 1848 k žamberskému panství a byly vlastně jedinou německojazyčnou obcí tohoto panství.

Novější dějiny

Z doby po roce 1848 se zachovala jména všech starostů:

• 1850–1852 Josef Volkmer
• 1852–1860 Wenzel Saliger
• 1860–1861 Wendelin Alliger
• 1861–1864 David Poschl
• 1864–1867 Wendelin Alliger
• 1867–1870 Josef Hörnich
• 1870–1874 Franz Pietsch
• 1874–1877 Wendelin Alliger
• 1877–1880 David Poschl
• 1880–1883 Wenzel Vogel
• 1883–1886 Winzenz Richling
• 1886–1892 Josef Alliger
• 1892–1895 Amand Richling
• 1895–1898 Johann Tiber
• 1898–1901 Johann Pötschl
• 1901–1904 Johann Weiss
• 1904–1907 Johann Weigel
• 1907–1910 Rudolf Alliger
• 1910–1913 Johann Vogel
• 1913–1921 Josef Raute
• 1921–1925 Johann Poschl
• 1925–1938 Amand Richling
• 1938–1945 Johann Weinberg

Po roce 1900 byly Bartošovice významným řemeslným centrem a měly více než 800 obyvatel. Vyráběly dřevěné obaly na zboží a měly i vlastní mlékárnu. Před rokem 1945 zde jsou zde známy tyto podniky: kolářství Klemens Neumann (vyráběl i lyže), bednářství Franz a Josef Elsner (měli až 12 zaměstnanců a vyráběli vany, putny a jiné nádoby pro výrobce marmelád a rybích produktů a vyváželi je po celých vagónech; jako vstupní surovinu používali olši z Karpat, nemohli tedy najít dostatek dřeva v místě), bednářství Lauterbach, bednářství Kastner, pila Eduard Weiss a pila Exner zpracovávaly převážně dřevo z lesů velkostatku Rokytnice a Žamberk, družstevní mlékárna, zpracovatelé a obchodníci se lnem Weiss, Krause, Richling a Saliger, kovář Faltus, kovář Grund (vyráběl i pluhy, brány a kultivátory), truhlářství Holubář, Weinberg a Taiber (navíc umělecký řezbář – dodavatel výzdoby do kostelů Johann Hörnig), ševci Neumann, Taiber a Geissler, sedláři a tapetáři Taiber a Saliger, hodinář Neumann, soustružník Adolf Neumann, kadeřník Adolf Franke, krejčí Weinberg, Marie Weissová, Klarová a Pischelová, mlýny Neumann a Sobotka a Bortschův mlýn na lněný olej, pekař Prause i s obchodem se smíšeným zbožím, řezníci Weiss, Franke a Mačát, obchody se smíšeným zbožím Wenzel Saliger, Weinberg a Ernst Alliger, hostince Nutz, Mačát, Knoblich a v Ostrově Lux (pivo se dováželo z Hanušovic), Hermann Weiss vedle rolničení ještě prodával rádia a elektrické přístroje, obchod s módním zbožím Ernst Klar a prodej střižního zboží Konstantin Tasler.

Před první světovou válkou byla obec i významným střediskem lyžařského sportu. V září 1938 henleinovci přepadli a vypálili místní celnici. V květnu 1945 odzbrojili partyzáni a čeští odbojáři v Bartošovicích velkou jednotku wehrmachtu.

Osobnosti

• František Taiber (1909–1973), český vojenský, zkušební a dopravní pilot, příslušník 311. československé bombardovací perutě RAF

Pamětihodnosti

• Kostel svaté Maří Magdalény – na místě původního kostela, který shořel roku 1548, kamenná stavba z roku 1673, obnoven po požáru z roku 1906, dochováno barokní vybavení kolem roku 1740: obraz patronky, sochy sv. Víta a Jeronýma, boční oltáře a kazatelna^[3]
• Lípa v Bartošovicích, památná lípa malolistá v severním sousedství kostela (50°9′52″ s. š., 16°32′58″ v. d.)
• Sousoší Ukřižování
• Linie lehkého a těžkého opevnění s pěchotními sruby R-S 57, R-S 58, R-S 59, R-S 60, R-S 61, R-S 62, R-S 63, R-S 64, R-S 65, R-S 66, R-S 67, R-S 68 a R-S 69 budovaná v rámci systému československého opevnění na obranu před nacistickým Německem.

Části obce

Obec Bartošovice v Orlických horách se evidenčně nečlení na části. Katastrálně a statisticky se člení na šest katastrálních území, jimž odpovídá šest základních sídelních jednotek, tyto části odpovídají dřívějším (převážně zaniklým) vesnicím.

• Bartošovice v Orlických horách (i název k. ú.)
• Malá Strana (k. ú. Malá Strana v Orlických horách)
• Neratov (k. ú. Neratov v Orlických horách)
• Nová Ves (k. ú. Nová Ves v Orlických horách)
• Podlesí (k. ú. Podlesí v Orlických horách, dříve Schönwald^[4])
• Vrchní Orlice (i název k. ú.), zahrnuje osadu Hadinec.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bartošovice v Orlických horách na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Bartošovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Bartošovice v Orlických horách v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• www.bartosovice.eu
• www.orlickehory.net