A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Epigenetika (od slova επί/mimo genetiku) je v moderním slova smyslu vědní podobor genetiky, jenž studuje změny v genové expresi (a tedy obvykle i ve fenotypu), které nejsou způsobeny změnou nukleotidové sekvence DNA.[1] Také epigenetické jevy mohou být děděny z buňky na buňku a z generace na generaci, tedy jak při mitóze, tak při meióze. Genom včetně epigenetických změn se označuje jako epigenom.[2]
Při studiích je také třeba prokázat interakci genů s danými proteiny.[3] A u proteinů popsat mechanismus, jakým ovlivňují zkoumanou vlastnost.
Příklady
Často jde o různé změny v chromatinu nebo v prionových proteinech, někdy se však týká epigenetika i složitých tělních struktur. Typickým příkladem je methylace DNA. Methyly navázané na určitých místech molekuly DNA mají významný vliv na diferenciaci buněk a umožňují exprimovat (vyjádřit) genom v různých buňkách odlišně. Může to vést až k úplné odlišnosti jedinců se stejným jaderným genomem (jako příklad může sloužit včelí matka a dělnice, obě s plně identickou genovou sekvencí, ale se vzájemnými rozdíly v methylaci až 550 genů[4]). Epigeneticky se předávají i některé modifikace histonových proteinů.[5] Rovněž genomický imprinting (jev, při kterém záleží, zda byl gen zděděn od otce či od matky) je v podstatě epigenetický.[6] (Názorným příkladem je nápadná morfologická, anatomická i etologická odlišnost samice muly a samice mezka - třebaže mají naprosto stejné chromozomy jaderné DNA). Jiným příkladem je dědění určitých struktur, které nevznikají de novo: to se týká třeba semiautonomních buněčných organel. Jejich stavba je závislá do velké míry na tom, jaké proteiny se vyskytovaly v membránách jejich předků.[6]
Výzkum epigenetických procesů se bouřlivě rozvíjí,[5] zejména proto, že byl dán do souvislosti s řadou onemocnění včetně rakovinného bujení [6] a šířením civilizačních chorob. Epigenetické znaky by zřejmě mohly vytvářet i jednoduchou „dědičnou paměť“.[7]
Reference
- ↑ Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.
- ↑ RÉDEI, George P. Encyclopedia of Genetics, Genomics, Proteomics, and Informatics. 3rd Edition. vyd. : Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6753-2.
- ↑ http://phys.org/news/2015-06-tool-standards-epigenetic.html - New tool brings standards to epigenetic studies
- ↑ Co činí ze včely královnu, Akademon 16. 12. 2010. www.akademon.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-06.
- ↑ a b TOST, Jörg. Epigenetics. : Horizon Scientific Press, 2008. Dostupné online. ISBN 9781904455233.
- ↑ a b c Bruce Alberts, Alexander Johnson, Julian Lewis, Martin Raff, Keith Roberts, Peter Walter. Molecular Biology of the Cell, 4rd edition. :
- ↑ Dias, Brian G., and Kerry J. Ressler. "Parental olfactory experience influences behavior and neural structure in subsequent generations." Nature neuroscience (2013)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Epigenetika na Wikimedia Commons
>Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
