Friedrich August von Hayek

Datum narození	8. května 1899
Místo narození	Vídeň, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	23. března 1992 (ve věku 92 let)
Místo úmrtí	Freiburg, Německo
Národnost	Rakouská,
Ekonomická škola	Rakouská škola
Instituce	Freiburská universita (1962–1968) University of Chicago (1950–1962) London School of Economics (1931 - 1950)
Pole působení	Ekonomie • politologie • právo • filosofie • psychologie
Vzdělání	Vídeňská univerzita
Vlivy	Eugen von Böhm-Bawerk • Ernst Mach • Carl Menger • Friedrich von Wieser • Ludwig von Mises • David Hume • Ludwig Wittgenstein • John Locke • Edmund Burke • John Stuart Mill • Alexis de Tocqueville • Karl Raimund Popper
Oponoval	John Maynard Keynes
Ovlivnil	Margaret Thatcherová • Ronald Reagan • Milton Friedman • Murray Rothbard • Ron Paul • Václav Klaus
Příspěvky	Economic calculation problem, Catallaxy, Extended order, Dispersed knowledge, Price signal, Spontaneous order, Hebbian theory
Ocenění	Nobelova cena za ekonomii (1974) Prezidentská medaile svobody (1991)
Manžel(ka)	Helen Berta Maria von Fritsch Helene Bitterlich
Děti	Laurence Hayek Christine von Hayek
Rodiče	August von Hayek
Příbuzní	Karl Wittgenstein (strýc z matčiny strany) Leopoldine Wittgenstein (teta)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich August von Hayek (8. května 1899 Vídeň – 23. března 1992 Freiburg) byl ekonom a filozof tzv. rakouské školy. Proslul zejména svou obhajobou klasického liberalismu. Jeho rodištěm bylo Rakousko-Uhersko, velkou část života však strávil ve Velké Británii, dále v USA a Německu. Roku 1938 získal britské občanství.

V Británii také roku 1944 napsal svou proslulou knihu Cesta do otroctví, ve které kritizuje socialismus a nacismus (nacionální socialismus) směřující k totalitnímu státu.

V roce 1974 mu byla spolu s jeho názorovým rivalem Gunnar Myrdalem udělena Nobelova cena za ekonomii, za přínos v teorii měnové politiky a hospodářského cyklu.^[1] Významné jsou i jeho příspěvky v oborech jurisprudence a kognitivních věd.

Roku 1984 mu britská královna Alžběta II. udělila Řád společníků cti, a to na doporučení tehdejší předsedkyně vlády Margaret Thatcher.

Životopis

F. A. Hayek se narodil ve Vídni v Rakousko-Uhersku 8. května 1899 jako syn univerzitního profesora Augusta von Hayek, působícího v oblasti biologie a botaniky, a Felicitas Hayek, rozené von Juraschek. Friedrichův dědeček z otcovy strany Gustav von Hayek pocházel z Brna. Z matčiny strany byl bratrancem filosofa Ludwiga Wittgensteina. Během první světové války bojoval na italské frontě. Po válce studoval na univerzitě ve Vídni politologii, právo, psychologii, filosofii a ekonomii. Tam také roku 1921 získal doktorát z práv a roku 1923 doktorát politických věd. Mezi jeho učitele patřil Friedrich von Wieser. V mládí ho velmi ovlivnila kniha Socialismus od Ludwiga von Misese, která ho přivedla mezi zastánce Rakouské školy.

V roce 1927 se po několika letech ve státní službě stal prvním ředitelem Rakouského ústavu pro ekonomický výzkum. V roce 1929 se Hayek habilitoval a přednášel na částečný úvazek na vídeňské univerzitě. V roce 1931 získal na základě přednášek (později se staly základem jeho knihy Ceny a výroba) na London School of Economics profesuru a titul doktora věd v oboru ekonomie a odstěhoval se do Londýna. V roce 1938 se stal britským občanem a zůstal jím do své smrti. Při pobytu v Londýně, během druhé světové války, napsal svou, pravděpodobně nejslavnější, knihu Cesta do otroctví (The Road to Serfdom). Kniha byla poprvé publikována v roce 1944 v Británii.

V roce 1950 odešel z London School of Economics do USA, do Chicaga na University of Chicago, kde se stal profesorem společenských věd a morálních věd (Committee on Social Thought).

V roce 1962 se vrátil do Evropy, do Freiburgu, kde působil jako profesor ekonomické politiky na Albert-Ludwigs Universitat. Během svého působení na univerzitě napsal velkou část knihy Law, Legislation and Liberty (ve třech svazcích publikovanou v letech 1973–1979). Zde také zakončil svou pedagogickou dráhu.

Hayek zemřel roku 1992 ve Freiburgu v Německu.

Dílo

Ekonomie

Zásadně hájil právo na soukromé vlastnictví, které považoval za klíčový faktor fungující ekonomiky. Naopak odmítal umělé a účelové centrální plánování. Centrální státní plánování považoval za rys totalitarismu, jelikož tím stát potlačuje svobodu jednotlivců, a vysledoval ho u socialismu, fašismu i nacismu. Tím nastínil, že socialismus může být nedemokratický a může vést k diktatuře, ale nikoli nutně. Stejně protestoval proti intervencionismu a státním monopolům. Byl velkým obhájcem liberalismu, a tím tedy individualismu a svobody. Věřil v nutnost svobodné volby a vůle. V ekonomickém smyslu ve volný trh, svobodnou konkurenci, liberální kapitalismus a tržní hospodářství.^[2]

Za velmi důležitou pokládal znalost „rozptýlených informací“, které otevřeně naznačují globální i lokální vztah mezi poptávkou a nabídkou. Signály tohoto vztahu jsou ceny. Hospodářské krize, dle celé Rakouské školy, způsobují optimistické spekulace bank při stanovování míry úvěrů. Takové mylné informace vytvářejí zkreslení „rozptýlených informací“ a vedou ke krizím. V neposlední řadě odmítal ozdravné zásahy státu do ekonomiky, věřil v samovolné a přirozené ozdravení trhu. Tato myšlenka mu vytvořila názorového oponenta, jímž se stal John Maynard Keynes, který zastával opačný názor a mezi politiky se stal úspěšnějším.^[3]

Tato část článku potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: Neencyklopedicky napsáno, nejsou řádkové citace, zní to skoro jako vlastní výzkum.

Zastával názor, že vhodným ekonomickým systémem je volná emise měn založena na dohledu a úsudku občanů. Hlavním praktickým důsledkem zavedení takového systému je, že se občané mohou aktivně bránit nekontrolovatelnému znehodnocování svých úspor vládami a bankami. Zároveň je tím zcela eliminována možnost provádět cokoli, co by se dalo nazvat měnovou politikou. Pokud není možné centrálně řídit ekonomiku, není možné donutit všechny subjekty v ní, aby ve stejnou dobu udělaly stejnou chybu. Pravděpodobnost globální krize je v takovém systému mnohem menší, než v systému s centrální bankou. Ve své knize Soukromé peníze/Potřebujeme centrální banku? tyto na první pohled šíleně vypadající myšlenky velmi podrobně rozebírá a ukazuje, že vůbec tak šílené nejsou. (Tvrdit dnes, že nepotřebujeme státní peníze, je něco podobného, jako ve středověku tvrdit, že nepotřebujeme státní náboženství.) Ukazuje i historické příklady, kdy byly takové měny zaváděny (vždy se jednalo o reakci lidu na silné znehodnocování vládních peněz a vždy byly tyto snahy nakonec krvavě potlačeny).^[zdroj?

Společenská a politická filosofie

I když je Hayek známý spíše jako ekonom než filosof, v druhé polovině své kariéry přispěl mnohým k společenské a politické filosofii, která se odvíjela především z jeho pohledu na limity lidských znalostí^[4] a roli spontánního řádu ve společenských institucích. Jeho argumenty se přiklánějí k společnosti organizované na základě tržního řádu (ve kterém je státní aparát omezen pouze na udržování míru potřebného pro udržení funkcionality trhu jednotlivců) a jsou ovlivněny morální filosofií odvozené od gnozeologických teorií, které se týkají vrozených omezení lidského poznání.

Prosazoval myšlenky humanismu, kdy například odmítal válku či kladl důraz na lidská práva a svobodu. Své názory stavěl na základě tradičně britského empirismu. Z politických systémů obhajoval liberální demokracii s ekonomickým liberalismem. Za nejdůležitější demokratickou normu považoval svobodu jednotlivce, která je důležitější než sociální jistoty, majetek či zaměstnání. Také byl kritikem nedemokratických režimů, totalitarismu a agresivního nacionalismu.^[2]

Roku 1988 napsal knihu Osudná domýšlivost, v které popsal omyly socialismu, který vede k totalitním systémům jako jsou komunismus či nacismus. Problémem socialismu jsou, dle jeho myšlenek, ideály socialistů, které nejdou v praxi provést bez zrazení vlastní ideologie. Skrze slibování nové a lepší společnosti vede k totalitarismu.^[3]

Již roku 1944 pomýšlel na nutnost vytvořit v Evropě federaci, kterou chápal jako garanci rozvoje jednotlivých států a míru. Tato federace měla započít v západní Evropě a postupně se rozšiřovat, upozorňoval, že budování federace musí trvat desítky let. Federace poté má zajistit, aby jednotlivci byli svobodní a měli možnost lidského rozvoje. Kladl však podmínku, aby centrální pravomoci federace byly velmi striktně vymezeny a omezeny na hájení základních demokratických postojů a hospodářských norem. Dále měla mít roli nejvyšší úrovně kontroly a odvolací instance. Ostatní pravomoci mají zůstat v moci národních vlád.^[2]

Ve své vědecké filosofii Hayek silně kritizoval scientismus, jak nazval špatné pochopení ve společenských vědách mylně nucených vědeckých metod, které jsou vlastně v rozporu s opravdovou vědou. Většinou to zahrnuje kombinaci starého filosofického (a zmateného) požadavku na demonstrativní obhajobu chybného pohledu zastánce sjednocení, že všechna vědecká vysvětlení jsou prostě lineární vztahy s dvěma proměnnými. Hayek upozorňuje na to, že mnoho částí vědy zahrnuje vysvětlení komplexních nelineárních fenoménů s mnoha proměnnými a že společenská věda, zabývající se ekonomií a nekonstruovaným pořádkem se dá srovnat s tak složitými vědami, jako je například darwinovská biologie (The Counter-Revolution of Science: Studies in the Abuse of Reason, 1952 a některé pozdější Hayekovy eseje v oblasti vědecké filosofie, jako Degrees of Explanation a The Theory of Complex Phenomena). V The Sensory Order: An Inquiry into the Foundations of Theoretical Psychology (1952) nezávisle vyvinul model Hebbova učení a paměti, myšlenku, o které Hayek přemýšlel již v roce 1920, ještě před studiemi ekonomie. Hayekovo rozšíření konstrukce Hebbovy synapse do obecné mozkové teorie si získalo pokračující pozornost mezi nejlepšími špičkami v oborech neurologie, kognitivních věd, informatiky a evoluční psychologie.

Výběr z bibliografie

• Monetary Theory and the Trade Cycle, 1928, česky: „Peněžní teorie a hospodářský cyklus“.
• Prices and Production, 1931.
• Profits, Interest and Investment: And other essays on the theory of industrial fluctuations, 1939.
• The Road to Serfdom, 1944, česky: „Cesta do otroctví“, 2008, ISBN 978-80-87029-32-9
• The Counter revolution of science: Studies on the abuse of reason, 1952, česky: Kontrarevoluce vědy: Studie o zneužívání rozumu; překlad Ján Pavlík, Danica Slouková. Praha : Liberální institut, 1995. ISBN 80-85787-87-3
• The Constitution of Liberty, 1960.
• Law, Legislation and Liberty, 3 volumes, 1973 | česky: „Právo, zákonodárství a svoboda“, 1991, ISBN 80-200-0241-3
• Denationalisation of Money, 1976, česky „Soukromé peníze: Potřebujeme centrální banku?“, 1999 ISBN 80-902701-1-5 Dostupné online.
• The Fatal Conceit: The Errors of Socialism, 1989. česky: „Osudná domýšlivost: Omyly socialismu“, 1995, ISBN 80-85850-05-2.

Reference

Literatura

• SCRUTON, Roger, a kol. Konzervativní myslitelé : výbor esejů z britského konzervativního čtvrtletníku The Salisbury Review. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1994. 196 s. 
• CVRČEK, Miroslav. F. A. von Hayek. Reflex speciál. Léto 2012, s. 64–67. ISSN 0862-6634. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich August von Hayek na Wikimedia Commons
• Osoba Friedrich Hayek ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Friedrich August von Hayek

česky:

• F. A. Hayek: Články a knihy v češtině na webu Ludwig von Mises Institut CZ & SK
• F. A. Hayek: Soukromé peníze/Potřebujeme centrální banku? na webu Liberální institut
• F. A. Hayek – Metoda svobodných podmínek spontánního řádu, Danica Slouková
• Jedna z Hayekových cest ke kořenům liberalismu. Archivováno 8. 1. 2008 na Wayback Machine. Danica Slouková na webu E-LOGOSu
• Friedrich August von Hayek – video z cyklu České televize Historický magazín
• Předmět vyučovaný 5. katedrou Vysoké školy ekonomické nesoucí jméno tohoto ekonoma

anglicky:

• Prices and Production and Other Works na webu Ludwig von Mises Institute
• Životopis na webu Hayek Center for Multidisciplinary Research
• Životopis na webu Ludwig von Mises Institute
• Nobel prize winners – Friedrich Hayek
• odkazy „Hayek, F. A.“ z webu Open Source Directory Archivováno 28. 9. 2006 na Wayback Machine.
• Hayek's influence on Friesian philosophy
• F A Hayek Archivováno 22. 4. 2005 na Wayback Machine. na webu Adam Smith Institute

německy:

• Životopis na webu Friedrich A. von Hayek Gesellschaft