Erb s kolčí přilbou, točenicí, ozdobami a přikrývadly

Heraldika (z latinského heraldus – herold) je pomocná věda historická, která se zabývá studiem souhrnu pravidel a zvyklostí, podle nichž se znaky tvoří, popisují, určují a kreslí.

Právo vést erb, čili držet znak a dědit ho, měly právnické i fyzické osoby. Samostatnou pomocnou vědou historickou se heraldika stala v polovině 19. století. Zahrnuje v sobě i studium vzniku znaků, jejich vývoje a užívání. Nezkoumá jen šlechtické erby, ale i znaky států, měst, korporací. Spolupracuje zejména s vexilologií (nauka o vlajkách), sfragistikou (nauka o pečetích), kampanologií, genealogií a dějinami umění.

Vznik heraldiky

Erby z 15. století

Heraldika ve smyslu vytváření a užívání erbů vznikla v první polovině 12. století, kdy se v letech 1135 až 1155 objevují první znaky ve většině evropských zemí (Anglie, Francie, Itálie, Německo, Španělsko). V Čechách se za první erb považuje plamenná orlice dochovaná na pečeti Přemysla Otakara I. z roku 1192.^[1][2]

Různé znaky a znamení si samozřejmě malovali válečníci na své štíty již dávno před tím (Číňané, Egypťané, Peršané). Nejednalo se však o erby ve smyslu heraldickém, neboť je dokázáno, že jejich funkce byla pouze dekorativní. V tomto období (tzv. předheraldické) není ještě erb (resp. štít) spojován s konkrétní osobou a není dědičný v rámci rodu, na čemž je heraldika postavena.

Jedinou výjimkou v tomto je systém štítových znamení, která užívaly velké athénské rodiny v 6.–5. století před naším letopočtem. I ta byla, stejně jako středověké erby, užívána dědičně.

Erb

Erb je ve smyslu heraldiky znamení umístěné na štítě. Rytíř jedoucí do boje byl obklopen pěší čeledí. Aby jej družina rozeznala, označil se rytíř výrazným barevným znamením na štítě. Dalším rozlišovacím znamením byl klenot, upevněný na rytířově helmici (přilbě).

Důležité části erbů

Erbovní listy

Klenot

Točenice

Přikryvadla

Přilba

Pole

Tinktura

Heroldské figury

Obecné figury

Štít

Štítonoš

Motto

Heraldické části erbu

Listina vydávaná nejčastěji panovníkem, případně palatinem či heroldií, povyšující příjemce do šlechtického stavu a udělující erb, případně erb polepšující nebo potvrzující. Nejstarší český erbovní list se zachoval v opisu. Císař Karel IV. povýšil do panského stavu Království českého 16. dubna 1360 Jetřicha z Portic a udělil mu erb, s nímž mohl disponovat po vymření pánů z Leuchtenberka. Nejstarší městskou erbovní listinu v Česku vydal v roce 1416 král Václav IV. pro Slavkov u Brna. Poslední erbovní listiny byly vydány v říjnu 1918 císařem Karlem I.

Významní čeští heraldici

• Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle (1540/1543–1614)
• František Antonín Rybička (1812–1899)
• Rudolf Johann Meraviglia-Crivelli (1833–1890)
• Martin Kolář (1836–1898)
• August Sedláček (1843–1926)
• Vojtěch Král z Dobré Vody (1844–1913)
• Bohumír Lifka (1900–1987)
• Břetislav Štorm (1907–1960)
• Karel VI. Schwarzenberg (1911–1986)
• Zdeněk Maria Zenger (1913–1988)
• Jiří Louda (1920–2015)
• Milan Buben (* 1946)
• Pavel R. Pokorný (1947–2014)
• Zdirad J. K. Čech (* 1949)

Odkazy

Reference

Literatura

• BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 2003. 505 s. ISBN 80-7277-135-3. 
• SCHWARZENBERG, Karel. Heraldika. Praha: Vyšehrad, 2007. 215 s. ISBN 978-80-7021-827-3. 
• PILNÁČEK, Josef. Staromoravští rodové. 5. vyd. (4. úplné). Brno : Ivo Sperát, 2011. 653 s. ISBN 978-80-904312-8-7.
• PILNÁČEK, Josef. Rody starého Slezska. 3. vyd. (2. úplné). Brno : Ivo Sperát, 2010. 433 s. ISBN 978-80-904312-3-2.
• PILNÁČEK, Josef. Občanské znaky. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2009. 197 s. ISBN 978-80-904312-1-8.
• PILNÁČEK, Josef. Neznámé rody a znaky staré Moravy. 2. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2010. 125 s. ISBN 978-80-904312-2-5.
• LIŠKA, Karel. Sbírka komunálních znaků, pečetí a razítek. Svazek 1, Pečeti a razítka obcí Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2012. 454 s. ISBN 978-80-87542-01-9.
• LIŠKA, Karel. Sbírka komunálních znaků, pečetí a razítek. Svazek 2, Znaky, pečeti a razítka moravských a slezských měst a městeček. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2013. 381 s. ISBN 978-80-87542-04-0.
• ZENGER, Zdeněk M. Česká heraldika. Praha: Vyšehrad, 1978. 158 s. 
• SEDLÁČEK, August. Českomoravská heraldika. Praha: , 1925. Dostupné online. 
• KOLÁŘ, Martin. Českomoravská heraldika I.. Praha: , 1902. Dostupné online. 
• Jan Pelant: Erby české, moravské a slezské šlechty. Praha Nakladatelství Lidové noviny 2013
• August Sedláček, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, editor Vladimír Růžek. Svazky 1 - 5, Academia Praha 2001-2003
• J. Siebmacher’s grosses und allgemeines Wappenbuch, Band IV. Böhmische Adel. Bearbeitet von Rudolf Johann Graf Meraviglia - Crivelli. Nürnberg 1886
• Městská heraldika Čech, Moravy a Slezska. Edice. Kam po Česku. Praha: spolek Kam po Česku, 2016; ISBN 978-80-260-7331-4
• Josef Janáček - Jiří Louda: České erby. Edice OKO, Albatros 1975
• Heraldika a genealogie, časopis Klubu pro českou heraldiku a genealogii, Praha 2002- dosud

Související články

Praxe

• Blason
• Herold

Jednotlivé druhy heraldiky

• Cechovní heraldika
• Církevní heraldika
• Heraldika institucí
• Městská heraldika
• Rodová heraldika
• Zemská heraldika

Příbuzné vědy

• Emblematika
• Genealogie
• Sfragistika
• Vexilologie
• Vexilologické názvosloví

Seznamy

• Obecné figury

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu heraldika na Wikimedia Commons
• Heraldika v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
• Encyklopedické heslo Heraldika v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Klub pro českou heraldiku a genealogii
• Erbovník
• Česká genealogická a heraldická společnost v Praze
• (anglicky) Internetový nástroj na vytváření erbu a znaků
• (anglicky) Heraldica.org