Kočín
Kaplička pod silnicí
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Kralovice
Obec s rozšířenou působností	Kralovice (správní obvod)
Okres	Plzeň-sever
Kraj	Plzeňský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°55′50″ s. š., 13°28′34″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	112 (2024)[1]
Rozloha	3,77 km²[2]
Katastrální území	Kočín u Kralovic
Nadmořská výška	400 m n. m.
PSČ	331 41
Počet domů	48 (2021)[3]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Kočín 35 331 41 Kralovice kocin@obecni-urad.net
Starostka	Ing. Helena Bradová
Oficiální web: www.obec-kocin.cz
Kočín
Další údaje
Kód obce	578771
Kód části obce	67652
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kočín (dříve Kočiny, německy Kotschin) je vesnice ve východní části okresu Plzeň-sever, 6 km jižně od Kralovic. Žije zde 112^[1] obyvatel. Katastrální území obce zaujímá 376 ha a PSČ všech adres je 331 41. Obec je součástí Mikroregionu Dolní Střela. Vsí protéká Kočínský potok.

Historie

Z písemných pramenů se o Kočínu poprvé dozvídáme v roce 1183, kdy kníže Bedřich daroval ves plaskému klášteru. V roce 1390 je zmiňován Enoch z Kočína, který možná sídlil na svobodném dvoře při vsi.

Na počátku husitských válek v roce 1420 získali Kočín spolu s dalšími vesnicemi a městečkem Kralovicemi od krále Zikmund katoličtí páni bratři Hanuš a Bedřich z Kolovrat na Libštejně a Krašově. Z 16 usedlostí, které byly zmiňovány začátkem 15. století, nepřečkalo náboženské války šest.

V roce 1510 se vrátil Kočín do majetku kláštera, ale již v roce 1518 byl opět zastaven, tentokrát Albrechtovi z Gutštejna. Ten Kočín postoupil v roce 1531 Vilému Podmokelskému z Prostiboře, který v té době vlastnil kaceřovské panství. Roku 1539 získal kaceřovské panství i se vsí Kočín Floriánu Gryspekovi. V urbáři panství z roku 1558 je v Kočíně připomínáno 10 usedlých: Vondra Hůlka, Jan Šmauz, Bureš Kára, Mikeš Suchý, Jan Pekař, Bárta Lašek, Beneš Jílek, Jan Jindřichů, Kuba Hospodář a Kuba Vaňourek.

Rod Gryspeků z Gryspachu jej držel až do konfiskace Ferdinandem II. po bitvě na Bílé hoře. V roce 1623 byl Kočín vrácen do vlastnictví plaského kláštera. Cisterciáci drží ves až do zrušení kláštera Josefem II. roku 1785. Kočín přešel s celým klášterním panstvím do správy náboženského fondu, od kterého jej v roce 1826 v dražbě koupil kníže Metternich. Po zrušení patrimoniální správy se Kočín stal samostatnou obcí, ke které patřila i ves Kopidlo.

V 19. století se v Kočíně vyráběla vitriolová kyselina sírová, výrobu vlastnili Liewaldové a pro Kočín znamenala jeho největší rozmach – v roce 1850 měl 688 obyvatel. Po zániku těžby klesl počet obyvatel, takže k roku 1869 jich bylo jen 270. Stopy po těžbě lze najít v údolích Kočínského a Kralovického potoka v podobě štol a odvalových hald břidlice, ve vsi pak pozůstatky budov a pecí. Na začátku roku 1924 byla ves přejmenována na Kočín.

Okolí

Kočín sousedí s Kopidlem na severozápadě, s Dolním Hradištěm na jihovýchodě, se zaniklým Čečínem na jihozápadě a Babinou na západě. Kočín leží na jihozápadní hranici přírodního parku Rohatiny.

Reference

Literatura

• Severní Plzeňsko I, Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud, Nakladatelství Českého lesa, Domažlice, 2001, ISBN 80-86125-23-8
• Karel Rom: Představujeme obce regionu: Kočín; In: Kralovicko – kronika regionu, roč. 1 (2002/3), č. 9, s. 18
• Karel Rom: Hrad Krašov a jeho majitelé; In: Kralovicko – kronika regionu, roč. 1 (2002/3), č. 2, s. 3–4

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kočín na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Kočín (ves) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Kočín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky obce Kočín

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.