Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím









A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Lidská ekologie

Lidská ekologie (též ekologie člověka, humánní ekologie, sociální ekologie nebo sociální a kulturní ekologie) je sociologická subdisciplína, která se věnuje vztahům mezi lidskými společenstvími a jejich fyzickým prostředím. V rámci disciplíny má nejdelší tradici sociologie města. Pojem sociální ekologie je evropskou verzí původního amerického termínu human ecology (lidská ekologie),[zdroj?! který poprvé použili v roce 1921 představitelé tzv. Chicagské školy, Robert Ezra Park a Ernest Burgess. Sociálně ekologický přístup ke studiu města však Park aplikoval již ve své studii o lidském chování ve městě z roku 1915. Klasická sociální ekologie (zhruba v období 1915–1950) se soustřeďovala na zkoumání růstu a vnitřní struktury velkoměst.

Sociální ekologie Roberta Ezra Parka

Klasická sociální ekologie vychází především z Parka, jedním ze základních výkladových principů je teorie, že vztahy mezi lidmi fungují z velké části na bázi soutěžení, což zahrnuje i soutěž o prostor. Vzhledem k tomu, že v lidských společenstvích existuje vysoký stupeň vzájemné závislosti a rozvinutá dělba práce, soutěžení zahrnuje vždy také spolupráci, kterou lze označit jako soutěživou kooperaci. Jejím výsledkem je vznik symbiotických vztahů. Společnosti jsou organizovány na dvou úrovních, a to na úrovni biotické a kulturní. První je výsledkem soutěže a zahrnuje i symbiotické vztahy; druhá je jakousi nadstavbou nad biotickou úrovní a je založena na komunikaci a na konsenzu. Sociální ekologie se má podle Parka zabývat pouze biotickou úrovní a důsledky soutěživé symbiózy. Nejlepším příkladem symbiotické soutěže je město, kde se tato odráží například v prostorovém uspořádání města.

Teorie koncentrických zón

Teorii koncentrických zón formuloval v roce 1925 E. W. Burgess.

Město se formuje na principech

  • koncentrace a segregace (tj. tendence různých skupin a institucí umístit se v různých částech města)
  • invaze a sukcese (staří obyvatelé jsou na principu soutěže vytlačeni a nahrazováni novými).

Související články

Externí odkazy

Zdroj:
>Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Zdroj: Wikipedia.org - čítajte viac o Lidská ekologie





Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.