A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Nizozemsko (nizozemsky Nederland), dříve česky Nizozemí, někdy nesprávně označované podle nejznámější provincie jako Holandsko,[p 1] je jedna ze čtyř zemí Nizozemského království, která leží v severozápadní Evropě na pobřeží Severního moře. Na východě hraničí s Německem a na jihu s Belgií. Na rozloze 41 526 km² žije přibližně 17,6 milionu[3] obyvatel. S hustotou zalidnění 408 obyvatel na km² je Nizozemsko na 15. místě na světě. Skoro polovinu těchto obyvatel zahrnuje konurbace Randstad, kterou tvoří čtyři velké aglomerace – Amsterdam, Haag, Rotterdam a Utrecht. Oficiálním hlavním městem je Amsterdam. Většinu funkcí hlavního města však plní Haag, který je sídlem nizozemského krále, parlamentu a vlády. V Haagu sídlí také Mezinárodní soudní dvůr.
Vedle Nizozemců, kteří tvoří převážnou většinu obyvatelstva, žijí v zemi také původní menšina Frísů. V Nizozemsku také žijí imigranti ze stávajících a bývalých nizozemských zámořských území Surinamu, Nizozemských Antil a Indonésie. Další poměrně početné jsou komunity přistěhovalců z Maroka a jiných arabských zemí, z Turecka a mnoha asijských zemí.
Nezávislé Nizozemí (pouze severní část) bylo vyhlášeno po Osmdesátileté válce v roce 1581 Listinou Verlatinghe a trvalo do roku 1795, kdy bylo obsazeno Francií. Ta na jeho území ustanovila v letech 1795–1806 Batávskou republiku a poté v letech 1806–1810 podřízené Holandské království, které bylo až do roku 1815 připojeno k Francii. Na Vídeňském kongresu bylo v roce 1815 vyhlášeno Spojené království Nizozemské, ke kterému patřily do roku 1830 také Belgie a Lucembursko. Po odtržení Belgie vzniklo současné Nizozemské království, spojené až do roku 1890 personální unií s Lucemburskem. Od roku 1890 existuje Nizozemsko v té podobě, jak je známe dnes.
V současnosti je Nizozemsko konstituční monarchií. Ústavním zákonem z roku 1815 byl zaveden systém dvoukomorového parlamentu a až do dneška se skládá nizozemská zákonodárná moc (Staten-Generaal van het Koninkrijk der Nederlanden) z dolní (doslova Druhé: Tweede Kamer der Staten-Generaal) a horní komory (vlastně První: Eerste Kamer der Staten-Generaal).
Nizozemsko je světoznámé svým vodohospodářstvím. Na mnoha místech Severního moře obyvatelé země zpevnili písečné valy a přesypy, postavili hráze a odčerpáváním vody vznikla nově získaná území, tzv. poldery. Ve 20. století byly realizovány dva rozsáhlé vodohospodářské projekty – Zuiderzeewerken a Deltawerken. Projekt Zuiderzeewerken (dokončen v roce 1975) spočíval ve vytvoření umělého jezera IJsselmeer pomocí hráze Afsluitdijk a jeho následném částečném vysušení a zapoldrování. Deltawerken je systém hrází v deltě řek Rýn a Máza, který plní protipovodňovou ochranu podstatné části jižního Nizozemska. Tento rozsáhlý projekt byl realizován mezi lety 1953 až 1997.
Nizozemsko se vyznačuje vysokou kvalitou života, je zařazeno na desáté místo v celosvětovém indexu lidského rozvoje. Je známé svým relativně liberálním postojem vůči psychoaktivním drogám, prostituci, eutanazii a homosexualitě. Proslulá je nizozemská malířská tradice, která má svůj počátek již ve středověku. Z produktů a služeb jsou nejznámější květiny a jejich propagace v největším květinovém parku Evropy Keukenhofu a v největším aukčním trhu květin a rostlin na světě FloraHolland. Tradiční nizozemské produkty jsou: tulipány, dřeváky, různé druhy sýrů (goudský, edamský, leerdamský, leidenský, fríský, severoholandský a jiné) a delftský modrý porcelán. Lidé v Nizozemsku používají velký počet jízdních kol, jejichž nejrůznější druhy včetně kol s elektromotory jsou v zemi také vyráběny. Rotterdamský přístav je největším přístavem v Evropě.[4] Z turistických atrakcí jsou nejznámější početné větrné mlýny a městské vodní kanály, tzv. grachten, například v Amsterdamu.
Etymologie
Název Nizozemsko (Nederland) je složen ze slov neder = nízká a land = země. Většina tohoto nízko a blízko moře položeného území patřilo ve středověku k Burgundskému hrabství, které existovalo v letech 867 až 1678 a nacházelo se na území dnešního francouzského regionu Franche-Comté. V letech 1581–1714 ovládala toto území španělská větev Habsburků a nazývalo se Habsburské Nizozemí. V roce 1581 se od celku Habsburského Nizozemí, jež ovládali španělští králové, odtrhla Republika spojených nizozemských provincií. Území, jež zůstalo pod španělskou nadvládou, pak vešlo ve známost jako Španělské Nizozemí. Současný název Nederland existuje od roku 1830, kdy se po Belgické revoluci odtrhla Belgie. Předtím se užívaly názvy: Nízká země (le Pays-Bas), Republika spojených nizozemských provincií, Batávská republika, Spojené království Nizozemské a Nizozemské království.
Dějiny
Území dnešního Nizozemska bylo osídleno od poslední doby ledové.[5] V Drenthe byla nalezena pravěká kánoe z doby asi 8000 př. n. l., která je považována za nejstarší loď světa.[6] Zemědělství se dostalo do Nizozemska někdy kolem roku 5000 př. n. l.[7] Z té doby pochází i první keramika na tomto území.[8][9]
Ve starověku se na území dnešního Nizozemska usídlily germánské kmeny (zejm. Batavové, Frísové a Sálští Frankové) a Keltové. Tyto kmeny pak mezi sebou soupeřily o moc.[10]
V roce 58 př. n. l. si oblast podmanil se svými vojsky římský císař Julius Caesar.[11] Římané zde postavili první města a vytvořili provincii Germania Inferior (Dolní Germánie). Hranice římské říše ležela podél Rýna, provincie Dolní Germanie tedy zahrnovala území Nizozemí na západ a jih od Rýnu, naopak na východ od Rýnu byla tzv. svobodná Germánie. Část dnešního nizozemského území spadala i do provincie Gallia Belgica. Římané zde postavili první vojenské pevnosti. Nejdůležitější z nich byl Nijmegen (Ulpia Noviomagus Batavorum) a Utrecht (Trajectum ad Rhenum).[12] V roce 69 propuklo velmi úspěšné povstání Batávů, pod vedením Batáva Julia Civilise. Potlačil ho Vespasianus.[13][14]
Po rozpadu Západořímské říše vzniklo roku 650 Fríské království, které se ale postupem času, zejména za vlády Chlodvíka, dostalo pod vliv Franské říše. Roku 734 jí bylo plně pohlceno.[15] Spolu s tím přišla christianizace, které svobodní Frísové, zejména král Radbod, předtím velmi tvrdě vzdorovali.[16] Klíčovou roli v ní sehrál Svatý Willibrord, „apoštol Frísů“.[17]
Když byla v roce 843 Verdunskou smlouvou po smrti Ludvíka Pobožného rozdělena Franská říše mezi jeho syny, celé Nizozemí se stalo součástí středního císařského údělu, tj. Lotharingie. Poté, co panovník Lotharingie Lothar II. záhy zemřel na chřipku, byl jeho syn prohlášen Lotharovými bratry a vládci sousedních říší Karlem Holým a Ludvíkem Němcem za nelegitimního dědice a celá Lotharingie byla smlouvou z Meerssenu v roce 870 rozdělena mezi Východofranskou a Západofranskou říši. Nizozemí a zvláště pak severní část zahrnující dnešní Nizozemsko se stala součástí Východofranské říše.
Přibližně v 10. století došlo k rozdrobení země na jednotlivá knížectví přináležející ke Svaté říši římské (zejm. Holandské hrabství, Henegavské hrabství, Flanderské hrabství, Geldernské vévodství, Brabantské vévodství, Utrechtské knížecí biskupství), ve kterých vznikala města s kvetoucím obchodem a řemesly. Bohatá města si začala od panovníka kupovat určitá privilegia. V praxi to znamenalo, že nejbohatší města se stala kvazi-nezávislými republikami, s vlastními zákony. Nejdůležitějšími z nich byly Bruggy a Antverpy.[18][19]
V 11. století byla zaznamenána první nizozemsky psaná věta (hebban olla volala nestas bigunnan hinase hic anda thu).
V roce 1247 byl zvolen Vilém II. Hollandský římským králem. V letech 1249 byla započata výstavba Rytířského sálu Vilémem II. V roce 1256 padl Vilém II. v bitvě u Hoogwoudu v boji proti Frísům a následníkem byl zvolen Floris V. Ten v roce 1275 udělil obyvatelům Amsterdamu privilegium na vybírání mýta. V roce 1288 porazil vévoda brabantský s pomocí kolínského lidu své protivníky u Woeringenu a získal Limbursko.[20]
V roce 1384 zdědil téměř celé Nizozemí burgundský vévoda Filip Smělý.[21] V letech 1433–1477 tím pádem bylo Nizozemí součástí Burgundského vévodství. Když v roce 1477 v bitvě u Nancy, která rozhodla burgundské války, padl burgundský (a také lucemburský, brabantský, geldernský) vévoda Karel Smělý, jeho dědička, Marie Burgundská, se vdala za Maxmiliána I. Habsburského, takže z burgundského dědictví připadlo celé burgundské Nizozemí Habsburkům. Nizozemci však nebyli s vládou Habsburků spokojeni a rozpoutali mnoho povstání. Nejvýznamnější bylo to, které v roce 1488 krvavě potlačil regent Maxmilián I.[22]
Po smrti Marie Burgundské v roce 1482 se vládcem Nizozemí stal její syn Filip I. Sličný. V roce 1496 si vzal Johanu Šílenou, čímž se Habsburkové stali dědici španělského trůnu. Filipův syn Karel V. od roku 1515 zpočátku vládl ještě z Nizozemí, v roce 1516 byl zvolen španělským králem a v roce 1519 císařem . V roce 1533 se v Dillenburgu narodil Vilém Oranžský. V roce 1555, král Karel V. odstoupil ze své funkce a jeho nástupcem se stal Filip II. [20]Ten však roku 1559 natrvalo odjel do Španělska, a Nizozemci tak byli od té doby ovládáni z ciziny, což pro ně bylo velmi ponižující.[23][24]
Vláda bigotně katolických španělských Habsburků se stala ještě větším problémem, když se v Nizozemsku začal šířit protestantismus, zejména kalvinismus (klíčovými osobnostmi v této expanzi byli Johannes à Lasco a Guy de Bray).[25] Filip II. odpověděl násilnou rekatolizací. Reakcí bylo povstání nizozemských protestantů.[26] Od roku 1568 probíhaly boje Nizozemců za nezávislost na Španělsku v tzv. osmdesátileté válce.[26] V průběhu Nizozemské revoluce, kterou spustil Vilém I. Oranžský, vznikla v severních oblastech země tzv. Utrechtská unie, na jejímž ustavení měl zásadní podíl Johan van Oldenbarnevelt, a tato unie pak v roce 1581 vyhlásila vznik Spojených provincií nizozemských. Za jejich vládce byl prohlášen Vilém, který je považován za klíčovou osobnost nizozemských dějin a je dosud oslavován i ve státní hymně.[27] I proto, že vyhlášením Spojených provincií začal zlatý věk nizozemských dějin.[28] 17. století je díky němu někdy nazýváno „Nizozemským stoletím“.[29]
V roce 1575 Vilém založil v Leidenu první univerzitu na území současného Nizozemska.[30] To mělo i velký společenský vliv: Nizozemsko se stalo první zemí, kde se univerzitní vzdělání stalo podmínkou k zisku veřejné funkce. V 17. století pak došlo k velikému ekonomickému růstu, rozvíjela se věda a umění, v nábožensky tolerantní zemi působili umělci a myslitelé jako Rembrandt, Vermeer, Huygens, Spinoza, Descartes nebo Komenský. V této době také Nizozemci zabezpečovali přibližně polovinu světového obchodu a země se stala jednou z nejvýznamnějších koloniálních mocností světa.[31][32][33] V roce 1596 dosáhla první lodní flotila břehů Jávy, Bali a Moluk a roku 1600 se mořeplavec Olivier van Noord vydal obeplout svět. V roce 1602 byla založena klíčová kolonizační instituce Sjednocená Východoindická společnost (největší obchodní společnost 17. století), roku 1621 Nizozemská západoindická společnost. Nizozemská koloniální říše zahrnovala Nizozemskou východní Indii (dnešní Indonésie), Nizozemskou Guyanu, Nizozemskou Brazílii, Kapskou kolonii (dnešní Jihoafrická republika). Nizozemci se chvilku realizovali i v severní Americe, kde kupříkladu stáli u kořenů města New York (původně Nový Amsterdam). Na objevné plavby se vydávali nizozemští mořeplavci jako Willem Barents nebo Abel Tasman.[34] Nizozemsko se stalo hlavní námořní mocností světa. Získalo načas monopol na obchod s exotickými komoditami (koření, drahé látky a dřeva, některé plodiny) a na obchod s veškerým japonským zbožím.[35] Nizozemci však v obchodu prosazovali i inovace: Amsterdamská banka (založená 1609) je někdy označována za první moderní banku světa a také první faktickou centrální banku.[36] Amsterdamská burza (založená 1631) za první moderní burzu cenných papírů. Právě ona umožnila úplně nové financování koloniálních projektů - a posléze i všech ostatních obchodních projektů. Podle některých interpretací se právě v nizozemském zlatém věku zrodil kapitalismus.[37]
Nizozemská revoluce byla v zásadě protestantská (byť měla i stavovský charakter, dle marxistů pak třídní, s klíčovou rolí měšťanstva). To vedlo k tomu, že jižní část Nizozemí zůstala katolická a pod nadvládou španělských králů. Stejně tak zůstala na rozdíl od severu součástí Svaté říše římské. Ač se Nizozemci později pokusili tuto oblast znovu přičlenit (1815), nikdy se to již zcela nepovedlo (čehož výsledkem je dnešní Belgie). Toto rozetnutí Nizozemí vedlo k tomu, že sever se rychle kalvinizoval, ačkoli ještě na počátku revoluce protestanti netvořili většinu. Dalším důsledkem byla koroze monarchistických idejí. Utrechtská unie si sice do svého čela zvolila formálně dědičného panovníka, Františka z Anjou, ale když po vzniku Spojených provincií zjistil, že má na politiku mizivý vliv a vše rozhoduje jen místodržitel Vilém, v roce 1583 opustil zemi. Po smrti Viléma byl nový stát prohlášen republikou v čele s místodržitelem. Jistý dědičný princip byl ale uchován, když Viléma ve funkci vystřídal jeho syn Mořic Oranžský (v roce 1747 byla dědičnost funkce místodržitele v rodu oranžsko-nasavském formálně uzákoněna).
Nizozemská revoluce byla v zásadě protestantská (byť měla i stavovský charakter, dle marxistů pak třídní, s klíčovou rolí měšťanstva). To vedlo k tomu, že jižní část Nizozemí zůstala katolická a pod nadvládou španělských králů. Stejně tak zůstala na rozdíl od severu součástí Svaté říše římské. Ač se Nizozemci později pokusili tuto oblast znovu přičlenit (1815), nikdy se to již zcela nepovedlo (čehož výsledkem je dnešní Belgie). Toto rozetnutí Nizozemí vedlo k tomu, že sever se rychle kalvinizoval, ačkoli ještě na počátku revoluce protestanti netvořili většinu. Dalším důsledkem byla koroze monarchistických idejí. Utrechtská unie si sice do svého čela zvolila formálně dědičného panovníka, Františka z Anjou, ale když po vzniku Spojených provincií zjistil, že má na politiku mizivý vliv a vše rozhoduje jen místodržitel Vilém, v roce 1583 opustil zemi. Po smrti Viléma byl nový stát prohlášen republikou v čele s místodržitelem. Jistý dědičný princip byl ale uchován, když Viléma ve funkci vystřídal jeho syn Mořic Oranžský (v roce 1747 byla dědičnost funkce místodržitele v rodu oranžsko-nasavském formálně uzákoněna).
Nový stát se rozvíjel poklidně, vášnivé byly jen náboženské spory, mezi nimž nejslavnější je spor o predestinaci, který rozdmýchal fanatický kalvinista Franciscus Gomarus. Proti němu se postavili tzv. arminianisté, tedy zejména Jakub Arminius, Oldenbarnevelt či Hugo Grotius.[38] Na stranu Gomara se postavil vládce Mořic Oranžský, což Oldenbarnevelta stálo život a Grotia doživotní vězení (podařilo se mu uprchnout). Tato radikalizace přispěla k ještě větší separaci severu a jihu Nizozemí a nemožnosti znovusjednocení.
Zpočátku se Angličané domnívali, že by v novém protestantském státě mohli mít značný vliv a vyslali do něj dokonce regenta Roberta Dudleye, hraběte z Leicesteru. Ale brzy se musel vrátit do vlasti, neboť sílící Nizozemci se pro Angličany rychle stali spíše konkurenty, zejména v oblasti námořního obchodu. Přetahování o nadvládu nad ním nakonec vedlo ke čtyřem anglo–nizozemským válkám.[39] První vypukla v letech 1652–1654. Šlo o první válečný konflikt mezi dvěma protestantskými státy a první v historii, který obě strany otevřeně zdůvodňovaly hospodářskými zájmy. Angličané v první válce vyhráli, ale Nizozemci se nedali a v dalších dvou válkách zvítězili. V letech 1665–1667 se konala druhá Nizozemsko–anglická válka a výsledkem podepsané mírové smlouvy ve městě Breda, bylo přenechání Nového Amsterdamu do anglické správy a původně anglická kolonie Surinam byl přenechán Nizozemsku.[20] Boje skončili roku 1784 čtvrtou válkou. Přestože Británie nebyla jejím jasným vítězem a musela vrátit téměř všechny ukořistěné nizozemské kolonie, byl výsledek konfliktu pro Spojené provincie katastrofou, protože musely výměnou za to garantovat britským lodím velice cenná privilegia v oblasti obchodu a plavby v nizozemských vodách. Vládu nad moři tak na dlouhou dobu ukořistila Británie a Nizozemsko svou obchodní moc již nikdy neobnovilo.[40][41]
Po Francouzské revoluci se v roce 1795 nizozemských provincií zmocnila francouzská vojska. Francouzi na tomto území vyhlásili Batávskou republiku a později Holandské království, které bylo v letech 1810 až 1814 připojeno přímo k napoleonské Francii.[42] V tomto roce také Británie obsazuje Surinam, kolonie u mysu Dobré naděje a Ceylon. 1796 proběhlo první zasedání Národního shromáždění a probíhá snaha o vypracování ústavy. Po proběhnutí bitvy u Waterloo bylo na Vídeňském kongresu v roce 1815 bylo vyhlášeno Spojené království Nizozemské, ke kterému patřila do roku 1830 také Belgie (resp. do 1839, kdy Nizozemsko její nezávislost definitivně uznalo) a Lucembursko.[43] Po odtržení Belgie vzniklo Nizozemské království, spojené až do roku 1890 personální unií s Lucemburskem. Obnovené Nizozemsko již nesehrávalo tak významnou roli v mezinárodním obchodu a ztratilo i svou koloniální moc, na úkor Británie a Francie.[44] Demokracie se v Nizozemsku počala rozvíjet po roce 1848. Za jejího otce je považován liberál Johan Rudolph Thorbecke, který toho roku vypracoval návrh změn ústavy, které zásadním způsobem oslabily moc krále a posílily roli parlamentu.[45][46]
Během první světové války si Nizozemsko uchovalo neutralitu.[47] Ve druhé světové válce ho však obsadila německá armáda (viz Bitva o Nizozemsko). Stálo to život 200 tisíc civilistů, z poloviny Židů.[48][49] Po skončení války přišlo Nizozemsko o většinu kolonií včetně Nizozemské východní Indie, nyní Indonésie.[50][51] Jediným pozůstatkem bývalého impéria je šest karibských ostrovů Nizozemských Antil.
V roce 1949 Nizozemsko patřilo mezi 12 zakládajících členských států NATO.[52] Roku 1951 se stalo signatářem Pařížské smlouvy, a patří tak k šesti zakladatelským státům Evropské unie.[53] Od té doby patří k motorům evropské integrace (tzv. Vnitřní šestka), ačkoli v roce 2005 to byli nizozemští voliči, kteří poslali ke dnu evropskou ústavu.[54]
Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 se Severoatlantická aliance angažovala ve válce v Jugoslávii.[55] První vojenské operace NATO proběhly mezi lety 1992 a 1995 při válce v Bosně a Hercegovině a později v roce 1999 v Jugoslávii. V ovzduší občanské války v Jugoslávii přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 824, která vyhlásila města Sarajevo, Tuzla, Bihać, Goradže, Žepa a Srebrenica bezpečnými zónami pod záštitou Ochranných sil Spojených národů (UNPROFOR), v nichž klíčovou roli hrála nizozemská armáda. 11. července 1995 Srbové dobyli bosňáckou enklávu Srebrenici, obléhanou od léta 1992. Zahynulo a zůstalo nezvěstných 8373 bosňáckých mužů a chlapců ve věku od 13 do 77 let, což z „bezpečné zóny“ učinilo dějiště největšího hromadného masakru v Evropě po druhé světové válce. Tehdy fatálně selhali nizozemští vojáci UNPROFOR.[56] V červnu roku 2017 odvolací soud v Haagu v zásadě potvrdil rozsudek civilního soudu z roku 2014, na základě kterého nese Nizozemsko část viny na masakru bosenských muslimů v roce 1995. Podle rozsudku je stát zodpovědný za smrt asi 300 muslimských mužů, jejichž deportaci z tzv. bezpečné zóny OSN do rukou bosensko-srbských jednotek umožnili nizozemští vojáci.[57]
V roce 2001 Nizozemsko jako první země na světě umožnilo sňatky homosexuálů a adopci dětí homosexuály.[58] Rok poté si Nizozemsko připsalo další prvenství, když jako první země na světě uzákonilo eutanazii.[59]
Státní symboly
Vlajka
Nizozemská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy v barvách červené, bílé a modré. Při oslavách týkajících se nizozemské královské rodiny se spolu s nizozemskou vlajkou zavěšuje i vlajka královská.
Znak
Nizozemský státní znak je tvořen modrým štítem, posypaný zlatými šindely a se zlatým lvem s napřaženým mečem v jedné a svazkem sedmi šípů v druhé tlapě. Pod štítem je francouzské motto „Je Maintiendrai“ (česky Já udržím). Na štít je položena královská koruna, štítonoši jsou dva zlatí lvi Je-li panovníkem muž, může být koruna nahrazena přílbou s klenotem ottonské větve Nasavských: černá křídla, přeložená prohnutým stříbrným kosmým břevnem, na kterém jsou tři zelené lipové listy řapíky vzhůru.
Celý znak je položen na královský stan pod další královskou korunou.
Hymna
Nizozemská hymna je píseň Wilhelmus van Nassouwe (česky Vilém Nasavský). Pochází nejméně z roku 1572, což z ní činí nejstarší národní hymnu, která se dnes používá (za předpokladu, že je definována jako skládající se jak z melodie, tak z textu).
Další symboly
Oranžová barva je všeobecně považována za symbol Nizozemska. Toto se projevuje nejenom v barvě sportovních stejnokrojů, ale tato barva převládá u nizozemských sportovních fanoušků.
Národní rostlinou Nizozemska je tulipán.
-
Nizozemští fotbaloví fanoušci, oranžová je národním symbolem -
Zahrada Keukenhof a její tulipány, velké symboly Nizozemska
.jpg)
Geografie
.JPG)
Nizozemsko je nížinatá země na pobřeží Severního moře. Na východě hraničí s Německem (délka hranice 577 km) a na jihu s Belgií (délka hranice 450 km). Na jihozápadě se táhne lesnatá plošina, kde se nachází nejvyšší vrchol Nizozemska, 322,5 metrů vysoký Vaalserberg.
Hydrosféra
Pro pobřežní oblasti Nizozemska jsou typické prolákliny mělkých přílivových plošin. Existují dva druhy těchto plošin – watty a marše. Watty se vyskytují v okrajovém moři Waddenzee a jsou přílivem zaplavovány a odlivem obnažovány. Na mnoha místech obyvatelé země zpevnili písečné valy a přesypy, postavili hráze a odčerpáváním vody udržují watty vysušené – takto rozšiřují území státu, tyto plochy se nazývají poldery, jejich podstatná část vznikla v rámci projektu Zuiderzeewerken během 20. století. Marše jsou úrodné pobřežní nížiny na říčních nánosech. Při jejich dostatečném odvodnění se mění v úrodná pole. Na východě a jihu Nizozemska se nachází pahorkatina, jejichž údolími protékají velké evropské řeky. Na pomezí Waddenzze a Severního moře se nacházejí Západofríské ostrovy.
Podnebí
V Nizozemsku převládá oceánské podnebí. Roční úhrn srážek je poměrně vysoký, pohybuje se v rozmezí 750–850 mm. Velmi často se ve vnitrozemí objevují mlhy a často vane silný vítr. Na pobřeží často zuří bouře. Tyto bouře mohou způsobovat záplavy. Jen šest dní v roce je v Nizozemsku bezvětrno. Podnebí v Nizozemsku ovlivňuje také teplý Golfský proud v Atlantském oceánu. Díky němu jsou zimy relativně teplé, naopak léta příliš teplá nejsou.
| Led | Úno | Bře | Dub | Kvě | Čer | Čev | Srp | Zář | Říj | Lis | Pro | Roční průměr | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Průměrná nejvyšší teplota | 5,2 | 6,1 | 9,6 | 12,9 | 17,6 | 19,8 | 22,1 | 22,3 | 18,7 | 14,2 | 9,1 | 6,4 | 13,7 |
| Průměrná nejnižší teplota | 0,0 | -0,1 | 2,0 | 3,5 | 7,5 | 10,2 | 12,5 | 12,0 | 9,6 | 6,5 | 3,2 | 1,3 | 5,7 |
| Průměrná teplota (°C) | 2,8 | 3,0 | 5,8 | 8,3 | 12,7 | 15,2 | 17,4 | 17,2 | 14,2 | 10,3 | 6,2 | 4,0 | 9,8 |
| Průměrné srážky (mm) | 67 | 48 | 65 | 45 | 62 | 72 | 70 | 58 | 72 | 77 | 81 | 77 | 793 |
| Průměrný sluneční svit | 52 | 79 | 114 | 158 | 204
Zdroj: >Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití. čítajte viac o Nizozemsko
Nizozemsk%C3%A9_kr%C3%A1lovstv%C3%AD .Kategorie_Nizozemska_podle_d%C4%9Blen%C3%AD .D%C4%9Bjiny_Nizozemska .Doprava_v_Nizozemsku .Ekonomika_Nizozemska .Fl%C3%B3ra_Nizozemska .Geografie_Nizozemska .Nizozemsk%C3%A1_kultura .Nederlandistika .Nizozemci .Nizozemsk%C3%A9_princezny .Nizozem%C5%A1t%C3%AD_princov%C3%A9 .Organizace_v_Nizozemsku .Pam%C3%A1tky_v_Nizozemsku .Parky_v_Nizozemsku .Nizozemsk%C3%A1_politika .Nizozemsk%C3%A9_pr%C3%A1vo .Nizozemsk%C3%A9_seznamy .Slavn%C3%A1_zv%C3%AD%C5%99ata_z_Nizozemska .Nizozemsk%C3%A1_spole%C4%8Dnost .Sport_v_Nizozemsku .St%C3%A1tn%C3%AD_symboly_Nizozemska .Stavby_v_Nizozemsku .Sv%C4%9Btov%C3%A9_d%C4%9Bdictv%C3%AD_(Nizozemsko) .Turistick%C3%A9_trasy_v_Nizozemsku .V%C4%9Bda_a_technika_v_Nizozemsku .Nizozemsk%C3%A9_vojenstv%C3%AD .Vzd%C4%9Bl%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_v_Nizozemsku .Zahrady_v_Nizozemsku .
čítajte viac na tomto odkaze: Nizozemsko
.............................
Hladanie1.....................................................
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok. |
