Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím









A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Nohy
Další významy jsou uvedeny na stránce Noha (rozcestník).
Mužské nohy

U člověka je noha nejdistálnějším (nejvzdálenější od trupu) oddílem dolní končetiny. Tvoří ji prstce, nárt a hlezenní kloub; spodní část se označuje jako chodidlo. Nese váhu celého těla, pomáhá udržovat vzpřímený postoj a umožňuje pohyb. Přeneseně bývá nohou myšlena celá dolní končetina. U živočichů může nohou nazývat zadní končetina.

Stavba

Noha člověka se skládá z 26 kostí. Hlezenní kloub spojuje nohu s bércem. Kostra nohy je vyklenuta do podélné a příčné klenby. Při stoji tak zátěž spočívá ideálně na obou nohách symetricky (není vyosení ani přetěžování jedné dolní končetiny na úkor druhé) a noha spočívá na podlaze třemi hlavními body: patou, bříškem 1. prstce ('palce') a bříškem 5. prstce ('malíku').

Noha v lokomoci

Při došlapu na zem se dotýká pata země jako první. Pata je proto poměrně masitá a tuhá tkáň. Došlap vyžaduje propnutí nohy v koleně, zvednutí špičky a současně vzpřímený trup člověka ('prsa jdou první'). Po došlapu paty se noha odvíjí po své vnější klenbě k prstcovému „vějíři“. Jakmile se kyčelní kloub ve svislici přenese před špičku nohy, dochází k zadní fázi odpichu. Tato fáze je důležitá a bývá zanedbávána tím, že trup je předkloněn vpřed, „zlomen“ v tříslech dopředu. Tím je eliminován význam lýtkového svalu coby iniciátora odpichu, dochází k přetěžování hlubokého ohybače kyčle (m. iliopsoas) a k typické postuře vystrčeného zadečku. Tato negativní reciproční dysbalance působí ochabnutí hýžďových svalů, dále tuhnou lýtkové svaly, může docházet k plochonoží a otékání nohou, neboť lýtka coby 'dolní krevní pumpa'[1], nefungují adekvátně. V kotnících také při odvíjení dochází k viklavému levo-pravému kyvu nohou namísto k lineárnímu pato-špičkovému odvinutí. Pojem 'trojflexní linearita' (stejný směr kyčle, kolene a kotníku při chůzi) popsali Ida Rolf (USA) a František Véle (Pražská myoskeletální škola).

Chůze je pohyb probíhající ve svislici těla jak v bočním tak v předo-zadním pohledu. Ramena při chůzi rotují proti pánvi, nohy jsou ponechávány dostatečně dlouho vzadu, což stimuluje chodidlo a lýtko k 'vystřelení' těla vpřed propnutou dolní končetinou a vějířovitou klenbou prstců. Špička nohy má být v linearitě ke směru chůze, tedy nevytočená ani ven, ani dovnitř. Taková lokomoce přináší anatomickou i psychickou pohodu, předchází kloubním omezením a prospívá oběhovému a ventilačnímu systému člověka.[2]

Kosti

Kosti dolních končetin jsou mnohem pevnější a kvůli tomu také méně pohyblivé.

Reference

  1. VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)
  2. Cvičení a prevence civilizačních chorob (Véle, F., Čumpelík, J., Bortlíková, V., 1980)

Externí odkazy

Zdroj:
>Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Zdroj: Wikipedia.org - čítajte viac o Nohy





Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.