A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Oortův oblak (řidčeji Öpik-Oortův oblak) je hypotetický kulovitý oblak komet na okraji naší sluneční soustavy za Kuiperovým pásem, přibližně 20000 - 180000 AU od Slunce.[1] Mělo by jít o pozůstatek původní planetární mlhoviny,[rozpor] ze které se zformovala sluneční soustava.[2] Jeho existence nebyla prokázána, ale většina astronomů jej považuje za reálný.
Pojmenování
Svůj název nese po nizozemském astronomovi Janu Hendriku Oortovi, který hypotézu o jeho existenci poprvé zveřejnil v roce 1950. Méně užívaný název Öpik-Oortův oblak je pojmenován po estonském astronomovi Ernstu Öpikovi, který existenci takovéhoto oblaku předpověděl v roce 1932.
Vzdálenost
Poloměr Oortova oblaku nelze přesně určit – přesto panuje konsenzus, že největší část hmoty jeho objektů je soustředěna ve vzdálenosti asi 50 000 AU.[3] Jeho komety se mohou v malé míře vyskytovat již od vzdálenosti 2 000 do 200 000 AU od Slunce, kde již gravitace působení této hvězdy postupně slábne a na objekty Oortova oblaku začínají mít větší vliv okolní hvězdy.
Objekty Oortova oblaku
Oortův oblak je zdrojem kometárních jader, z nichž některé vlivem vzájemného gravitačního působení, díky gravitaci okolních hvězd nebo i vzájemnými srážkami změnily svou dráhu směrem k Slunci. Tyto komety jsou většinou dlouhoperiodické, anebo proletí kolem Slunce pouze jednou. Jejich úhel k ekliptice je náhodný.
Objekty v Oortově oblaku se skládají převážně ze zmrzlé vody, amoniaku a metanu. Počet zdejších objektů se odhaduje na 1 bilion. Jde však o velmi malá tělesa, až na výjimky ne větší než desítky km. Jejich celková hmotnost se odhaduje na 100 hmotností Země.[4]
Planetky
Existuje několik planetek, které jsou obvykle zařazovány do Oortova oblaku, neboť pro zařazení do Kuiperova pásu obíhají v příliš velké vzdálenosti od Slunce. Jsou to především 2000 CR105, 2008 KV42 [5] a Sedna. Vzdálenost Sedny od Slunce, která se pohybuje mezi 76,1 a 892 AU, je mnohem menší než vnitřní poloměr Oortova oblaku, ale je to pravděpodobně důsledek gravitačního působení hvězdy, která kdysi prolétla v blízkosti našeho Slunce.[2]
Extrasolární Oortova oblaka
Obdobné objekty jako Oortův oblak se mohou vyskytovat také u jiných hvězd.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ MORBIDELLI, Alessandro. Origin and dynamical evolution of comets and their reservoirs . arXiv, 2006 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Oortův oblak . astro-vesmir.estranky . Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-15.
- ↑ SOBOTKA, Petr. Smrtící komety vyslalo Slunce . Český rozhlas Leonardo, 2008-05-07 . Dostupné online.
- ↑ Glosář Aldebaran . Aldebaran Group for Astrophysics . Kapitola Oortův oblak. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Rudolf. Podivný objekt Kuiperova pásu . Instantní astronomické noviny, 2008-09-12 . Dostupné online.
- ↑ MEIER, Mathias. Alpha Centauri Proxima und das Leben . Final-Frontier.ch . Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-10. (německy)
Literatura
- (anglicky) Harold F. Levison, Luke Donnes: "Comet Populations and Cometary Dynamics", v Lucy Ann Adams McFadden, Lucy-Ann Adams, Paul Robert Weissman, Torrence V. Johnson: Encyclopedia of the Solar System, 2. vydání, 2007, Academic Press, str. 575–588. ISBN 0-12-088589-1
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oortův oblak na Wikimedia Commons - (česky) Ovlivnila vývoj sluneční soustavy cizí hvězda?
>Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
