Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím









A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Portál:Evropská unie


F1 white flag.svg
EU

Evropská unie (EU) je mezinárodní společenství, které od posledního rozšíření v roce 2013 tvoří 28 členských zemí s celkem 506 miliony obyvatel (přibližně 7,5 % světové populace). EU byla vytvořena v roce 1992 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější pod názvem Maastrichtská smlouva, která navazovala na předchozí evropské integrační aktivity, sahající do 50. let 20. století.

Mezi základní principy Evropské unie patří přenesení některých pravomocí národních států na Evropská společenství. EU má však pouze ty pravomoci, které jí byly svěřeny jednotlivými členskými státy. Její způsob rozhodování je ve světovém měřítku unikátní, proto je Evropská unie považována za organizaci sui generis (tj. svého druhu, mající zvláštní charakter).

Členské státy

Obrázek

Debatní místnost Evropského parlamentu, Štrasburk

Jednací sál Evropského parlamentu ve Štrasburku. Kromě volených poslanců sedících dle frakcí se plenárního zasedání účastní i členové komiseRady ministrů.

Zajímavosti

Víte, že…
  • v EU žije přes 500 milionů obyvatel, tedy kolem 7,5 % světové populace?
  • státy usilují o vybudování společné evropské armády, která by v budoucnu zajistila bezpečnost celého světadílu?

Článek

Vlajka Spojeného království a vlajka Evropské unie spojená v často používanou vlajku pro brexit (s neutrálním názorem)

Brexit (z anglického Britain a exit) je zkrácené označení pro proces ukončení členství Spojeného království Velké Británie a Severního IrskaEvropské unii. K tomuto procesu došlo na základě rozhodnutí britských voličů v referendu, konaném 23. června 2016. Referendum mělo de iure pouze poradní váhu, podle rozhodnutí britského nejvyššího soudu musel o vystoupení z Evropské unie rozhodnout parlament Spojeného království a poté o ně musela Británie požádat Evropskou unii na základě článku 50 Lisabonské smlouvy. Ta předpokládá maximálně dvouletou lhůtu pro dojednání podmínek a ukončení členství. Vzhledem k tomu, že článek 50 byl aktivován 29. března 2017, okamžik odchodu byl původně stanoven na 29. března 2019 v 11 hodin večer britského času (o půlnoci SEČ).

Ukončení členství bylo předmětem debat ve Spojeném království již od roku 1973, kdy se země stala členem Evropského hospodářského společenství (EHS), předchůdce Evropské unie (EU). K tomuto tématu se konalo referendum již v roce 1975, kdy voliči hlasovali pro zachování členství v EHS.

Dne 15. ledna 2019 zamítla Dolní sněmovna smlouvu o modalitách ukončení členství Spojeného království v Evropské unii, kterou vláda Theresy Mayové dojednala s Evropskou komisí. Pro smlouvu hlasovalo pouze 202 poslanců Dolní sněmovny, proti smlouvě 432 poslanců. 29. ledna byl v Dolní sněmovně poměrem hlasů 317 : 301 schválen návrh, kterým byla Theresa Mayová pověřena vyjednávat s Evropskou komisí o změnách v dosavadní smlouvě o brexitu. Na zasedání EU v Bruselu dne 10. dubna 2019 bylo dohodnuto, že novým nejpozdějším termínem pro odchod Spojeného království z Unie se měl stát 31. říjen 2019. Následně byl termín potřetí posunut na 31. ledna 2020.

Spojené království Velké Británie a Severního Irska definitivně opustilo Evropskou unii 31. ledna 2020 v 23:00 (UTC). Od 1. února 2020 se Velká Británie nachází v 11měsíčním přechodném období, během kterého ještě musí plnit řadu závazků k EU. Spojené království a EU také musí během tohoto období vypracovat detailní ustanovení pro další vývoj vzájemných vztahů.

Osobnost

Federica Mogherini daticamera.jpg

Federica Mogheriniová (* 16. června 1973 Řím) je italská levicová politička a politoložka, která od listopadu 2014 zastává úřady místopředsedkyně Junckerovy komise a šéfky evropské diplomacie – z titulu vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, když v této funkci nahradila Britku Catherine Ashtonovou. K jejímu jmenování Evropskou radou došlo 30. srpna 2014.

Mezi únorem až říjnem 2014 působila na postu italské ministryně zahraničních věcí ve vládě Mattea Renziho, jakožto nejmladší osoba v této pozici od konce druhé světové války.

Instituce

Kategorie

Pomozte

Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|Evropská unie}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, vizte návod.
Zdroj:
>Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Zdroj: Wikipedia.org - čítajte viac o Portál:Evropská unie





Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.