A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
První světová válka představuje jeden z nejrozsáhlejších a nejničivějších válečných konfliktů v lidské historii. Trvala od roku 1914 do roku 1918 a vyžádala si životy přibližně devět a půl milionu vojáků. Další miliony civilistů navíc zemřely v důsledku vojenských operací, při masakrech, pogromech, při genocidě Arménů, kvůli hladu a vyčerpání, rozšířeným nemocem a při pandemii španělské chřipky. Roznětkou celosvětového konfliktu byl úspěšný atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Poté vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a v návaznosti nato do války vstoupily i další země. Zpočátku proti sobě stály státy Trojdohody (Velká Británie, Francie a Rusko) proti Ústředním mocnostem (Německé císařství, Rakousko-Uhersko, Osmanská říše a Bulharské carství). Později do války vstoupily i další státy, například Itálie, Spojené státy americké nebo Rumunsko. Bitvy první světové války (z těch nejvýznamnějších například u Verdunu či na Sommě) měly charakter zákopových válek, kdy došlo k postupu vojsk často jen za cenu obrovských ztrát. Přes některé značné úspěchy Ústředních mocností (počáteční německý postup na západní frontě, vítězství na východní frontě v souvislosti s revolucí v Rusku, obsazení Srbska či porážka Rumunska) nakonec došlo k hospodářskému vyčerpání Německa a jeho spojenců. Po revoluci a pádu císařství podepsala nová německá vláda příměří. Konec války s sebou přinesl nejen nové rozdělení sil v Evropě, ale například i vznik extrémních režimů (Sovětské Rusko, Maďarská republika rad, Fašistická Itálie a jiné) či několik let trvající hospodářskou krizi.
Článek měsíce
|
Dnešní výročí
|
Italská fronta byla jedním z významných evropských bojišť první světové války, které vzniklo v květnu 1915, kdy do války proti Rakousko-Uhersku vstoupila Itálie. Většina frontové linie probíhala po značnou část války pásem hraničních vrcholů a extrémním vysokohorským terénem Alp. Nejhůře bránitelnou oblast představoval úsek fronty u řeky Soča táhnoucí se od tolminské kotliny k Jadranu. Italové se v jedenácti bitvách pokusili frontu na Soči prolomit. Navzdory obrovským ztrátám na obou stranách se však rakousko-uherským obráncům podařilo tyto útoky odrazit. S podporou Německa pak Rakušané v říjnu 1917 nečekaně přešli do útoku a prolomili italskou linii v bitvě u Caporetta. Itálii se s podporou Dohody podařilo zkonsolidovat obranné pozice teprve na řece Piavě, kde došlo k porážce Ústředních mocností. V samém závěru války dokázali Italové překročit Piavu a zvítězit nad vyčerpanou a rozkládající se rakousko-uherskou armádou v bitvě u Vittorio Veneta. Příměří podepsané 3. listopadu 1918, které formálně ukončilo boje na italské frontě, uzavřela Itálie se zástupci již neexistující monarchie.
|
19. květen za první světové války
|
Obrázek měsíce
|
Osobnost měsíce
|
![]() Rakousko-uherští vojáci během bojů na Soči.
|
Luigi Cadorna byl italský generál a politik, který neblaze proslul jako neúspěšný vrchní velitel italské armády v letech 1914 až 1917. Pocházel z aristokratické rodiny a v roce 1869 vystudoval vojenskou akademii v Turíně. Během vojenské kariéry postoupil v roce 1898 do hodnosti generálporučíka, načež velel armádnímu sboru a před válkou se stal velitelem 2. italské armády. Náčelníkem italského generálního štábu byl Luigi Cadorna jmenován v červenci roku 1914. Poté, co Itálie vstoupila v květnu 1915 do války s bývalými spojenci z Trojspolku, Německem a Rakousko-Uherskem, zahájil Cadorna ofenzívu proti Rakušanům v oblasti řeky Soči. Přes obrovské ztráty a mizivé úspěchy Luigi Cadorna nepolevoval v opakování ofenzív v této oblasti, takže do roku 1917 vybojovali Italové proti rakousko-uherským jednotkám celkem jedenáct bitev na Soči. Neúspěšné a krvavě zaplacené pokusy o průlom vyvrcholily kolapsem italské armády po nečekaném protiútoku Ústředních mocností a drtivé porážce u Caporetta. Po ní byl Cadorna odvolán z pozice vrchního velitele a jeho nástupcem se stal generál Armando Diaz. Italská vláda po skončení války prošetřovala podíl Cadornovy viny na prorážce v bitvě u Caporetta. Sám Cadorna provinění odmítl ve svých pamětech a po nástupu Benita Mussoliniho dokonce v roce 1924 obdržel hodnost maršála. Zemřel o čtyři roky později v městě Bordighera.
|
Kategorie
|
Citát měsíce
|
Chronologie
| ||||||||||
|
Chronologie první světové války
|
Informace
|
Šablony
|
Odkazy: První světová válka na Commons
Související portály: Historie ~ Válka ~ Druhá světová válka Související projekty: Historie |
Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|První světová válka}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}} .
V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony |
>Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.