Pramen řeky Volyňky v jižních Čechách.

Přírodní rezervace "Modré prameny" ve městě Tomaszów Mazowiecki, Polsko

Blautopf (Modrý Hrnec), pramen řeky Blau (Modrá) ve městě Blaubeuren (přítok Dunaje, vlévající se do Dunaje v Ulmu)

Pramen je soustředěný přirozený vývěr podzemní vody na zemský povrch. Prameny se podle způsobu vývěru dělí na sestupné, výstupné a přelivné. Za příznivých hydrogeologických podmínek se od pramene vytvoří vodní tok, který odvádí vyvěrající vodu dále do vodní sítě. Jiným zdrojem vody je prosak, kde voda v místě nevyvěrá, ale pouze prosakuje. Pokud se na jednom místě vyskytuje více pramenů z téhož podzemního zdroje, označuje se místo jako prameniště.

Některé prameny vyvěrají přímo do vodního toku, jezera, moře, označují se jako utajené prameny. Z některého pramene se může stát utajený pramen i lidskou činností (vyvěrá na dně rybníka).

V České republice je pozorovací síť pramenů. U pozorovaných pramenů se měří vydatnost, teplota a pH. Jednotkou vydatnosti pramenů je l·s⁻¹, při velkých vydatnostech m³·s⁻¹.^[1] K měření vydatnosti pramenů se používají objemové a hydraulické metody. Objemové měření vydatnosti je přímé, voda je zachycována do měrných nádob. Hydraulické metody jsou postaveny na základě hydraulických rovnic a empirických vztahů.^[2]

Dělení pramenů

Základní typy pramenů

Podle způsobu vývěru

• sestupný – pramen je nejnižším bodem vodního sloupce:
  • vrstevní – voda stéká pod povrchem po nepropustné vrstvě a v jednom místě proniká na povrch
  • suťový – voda protéká pod sutí a na dolním konci suťoviště volně vytéká na povrch
  • vrstevně-suťový – voda nejprve stéká pod povrchem a proniká do suťové vrstvy, z níž vytéká na povrch
• přelivný – voda se hromadí v podzemní zásobě, přes jejíž okraj přetéká na povrch
• výstupný – nejnižší bod vodního sloupce je pod úrovní pramene, vývěr je důsledkem tlaku přitékající vody:
  • vrstevní – voda stéká pod povrchem a nepropustná vrstva se stáčí směrem vzhůru
  • zlomový – voda vytéká prasklinami v nepropustné vrstvě

Podle teploty

• prameny studené (s průměrnou teplotou nepřesahující 20 °C),
• prameny teplé (s průměrnou teplotou vyšší než 20 °C):^[1]
  • vlažné (hypotermální, do 37 °C),
  • teplé či teplice (termální, do 50 °C),
  • vřídla (termy, přes 50 °C).^[1]

Prameny v mytologii

Studánka se stříškou nedaleko Klíčavské přehrady.

V minulosti byly prameny často předmětem lidové úcty; v západním světě byly v pohanských dobách často spojeny s různými bohy, v dobách křesťanských pak bývaly některé prameny zasvěceny svatým a byly považovány za léčivé.

Studánky

Pro prameny doopravdy „na počátku toku“ se též vžil výraz studánka. V případě, že voda ze zdroje byla pitná, stavěly se nad zdrojem různé stříšky, aby se omezil dopad nečistot do vody.

Odkazy

Reference

Literatura

• KÖSSL, Roman; CHÁBERA, Stanislav. Základy fyzické geografie : přehled hydrogeografie. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1999. ISBN 80-7040-348-9. S. 104. 

Související články

• Sirný pramen
• Studánka
• Termální pramen
• Lázně
• Vyvěračka
• Gejzír

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pramen na Wikimedia Commons
• Téma Pramen ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo pramen ve Wikislovníku

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.