A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Różka Korczak-Marla | |
|---|---|
 Židovští partyzáni z vilniuského ghetta. Korczak-Marla je třetí zprava v horní řadě. | |
| Narození | 24. dubna 1921 Bílsko, Druhá Polská republika (dnes Polsko) |
| Úmrtí | 5. března 1988 (66 let) Izrael |
| Povolání | pedagožka, partyzánka a vychovatelka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Różka Korczak-Marla (hebrejsky רוז׳קה קוֹרצ׳ק-מַרלָא, 24. dubna 1921 – 5. března 1988) byla židovská partyzánka a účastnice protinacistického odboje.
Biografie
Narodila se v Bílsku do rodiny zbožného obchodníka s dobytkem a měla dvě mladší sestry.[1] Jelikož na vesnici nebyla židovská škola, studovala v klasické polské, přičemž v osmé třídě zorganizovala stávku židovských žáků v reakci na antisemitské poznámky ředitele školy.[1] V roce 1934 se s rodinou, v důsledku finanční tísně, přestěhovala do města Płock ve středním Polsku. Kvůli nedostatku finančních prostředků nemohla navštěvovat školu, což si vynahrazovala večerními kurzy. Vstoupila do levicového sionistického mládežnického hnutí ha-Šomer ha-ca'ir a stala se jednou z jeho instruktorek.[1] Po vypuknutí druhé světové války se díky tomuto hnutí dostala do Vilniusu, kde se dozvěděla o deportaci své rodiny do města Piotrków Trybunalski. Pracovala v místní továrně a navštěvovala večerní střední školu, aby zlepšila svou jidiš a rozšířila si přehled o židovské kultuře. Poté, co Litvu v červenci 1940 zabral Sovětský svaz, přešel ha-Šomer ha-ca'ir do podzemí.[1]
Po zničení vilniuského ghetta se rozhodla zapojit do ozbrojeného odboje v rámci ghetta. Aktivně se angažovala rovněž ve Sjednocené partyzánské organizaci (v jidiš: Fareynegte Partizaner Organizatsye), v níž se starala o sirotky a knihovnu v ghettu.[1] Když byl zabit její velitel Jicchak Wittenberg, opustila ghetto a pokračovala v odboji v lesích. V červenci 1944 se vrátila do osvobozeného Vilniusu a byla vyslána přes Rumunsko do britské mandátní Palestiny. Tam dorazila 12. prosince 1944 a následně židovskému vedení jišuvu vylíčila hrůzy holokaustu a aktivity partyzánů.[2]
V roce 1947 se usadila v kibucu Ejn ha-Choreš a po válce za nezávislost se zapojila do řady vzdělávacích projektů jak v rámci svého kibucu, tak v rámci kibucového hnutí ha-Kibuc ha-arci. Společně s Abou Kovnerem založila Vzdělávací a výzkumné centrum holocaustu Giv'at Chaviva.[2] Provdala se za Aviho Marlu, se kterým měla tři děti: Jehudu, Jonat a Gadi.[1] V 60. letech stála u zrodu institutu Morešet. V letech 1958 až 1961 a poté znovu v letech 1980 až 1981 působila v pozici tajemnice kibucu Ejn ha-Choreš.
V roce 1964 byla v hebrejštině publikována její biografie Lehavot ba-efer („Plameny v popelu“).[2]
Reference
Literatura
- Kolektiv autorů. Rescue and Resistance: Portraits of the Holocaust. New York: MacMillan, 1999. 399 s. Dostupné online. ISBN 9780028653624. (anglicky)
>Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
