A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Sabinov | |
|---|---|
 Kostely v Sabinově | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°6′22″ s. š., 21°5′8″ v. d. |
| Nadmořská výška | 324 m n. m. |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Prešovský |
| Okres | Sabinov |
| Tradiční region | Šariš |
| Administrativní dělení | Sabinov, Okurcany |
  Sabinov | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 23,392 km² |
| Počet obyvatel | 12 288 (2020) |
| Hustota zalidnění | 525,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město |
| primátor | Ing. Michal Repaský |
| Vznik | 1248 |
| Oficiální web | www |
| msu | |
| Adresa obecního úřadu | Mestský úrad Sabinov Námestie slobody 57 083 01 Sabinov |
| Telefonní předvolba | 051 |
| PSČ | 083 01 |
| Označení vozidel | SB |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sabinov (německy Zeben, maďarsky Kisszeben) je město na severovýchodním Slovensku, v Prešovském kraji.
Poloha
Město se nachází na řece Torysa, při pohořích Bachureň a Čergov, cca 17 km od Prešova. Leží na železniční trati Kysak–Muszyna.
Historie
První písemná zmínka o městě jako o královské obci je z roku 1248. Obec byla povýšena na město spolu s Prešovem a Velkým Šarišem v roce 1299 a status svobodného královského města získala v roce 1405.
První písemná zmínka o Sabinově, jako o v té době již značně rozvinuté královské obci, je z roku 1248. Její obyvatelé se zabývali převážně rolnictvím, teprve později se začala rozvíjet řemeslná výroba. Významným mezníkem v jeho dalším vývoji byl 28. leden 1299, kdy mu uherský král Ondřej III. udělil spolu s Prešovem a Veľkým Šarišem spišská práva – právo volit rychtáře a faráře, právo soudu, lovu a rybolovu, osvobození od daní, mýta, cla a vojenské služby. Od toho dne se změnilo právní postavení Sabinova, který se stal městem. V roce 1405 byl Sabinov povýšen na svobodné královské město, což mu přineslo řadu dalších privilegií. Rozvíjejí se řemesla a dochází ke značnému rozkvětu obchodu. Koncem 15. století se stal Sabinův členem Pentopolitany – sdružení pěti východoslovenských měst, k němuž patřily ještě Košice, Prešov, Bardějov a Levoča. Sabinov měl čistě slovenské obyvatelstvo do poloviny 13. století, kdy se zde usadili němečtí přistěhovalci. O četnosti nových usedlíků svědčí údaje ze 14.–16. století, kdy měly obě národnosti vlastní protestantské kostely a kazatele.
Stavební rozvoj Sabinova s typickým středověkým čočkovitým náměstím začal přestavbou původně rolnické osady. Nejstarší zachované stavby pocházejí z konce 14. století, nejvýznamnější a současně nejstarší architektonickou památkou je gotický kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Původní kostel v roce 1461 zcela vyhořel, požár roztavil i zvony. V letech 1484–1518 byl kostel pozdně gotický přestavěn. Vnitřní výzdoba kostela je gotická, renesanční a barokní. Nejcennější je hlavní oltář, jehož originál se nachází v národním muzeu v Budapešti a pochází z dílny mistra Pavla z Levoče. Kostel byl několikrát poškozen požárem. Poslední větší úpravy byly provedeny v letech 1938–1939, v 70. letech byl rekonstruován hlavní oltář. V roce 1992 byla provedena celková vnější rekonstrukce. Zvonice u kostela, postavená ve stylu tzv. východoslovenské renesance, byla dokončena v roce 1657, zvon pochází z roku 1470. Další stavební dominantou historického jádra města je bývalé lyceum, kteé bylo postavené v renesančním slohu v roce 1530 a které bylo v 18. století přestavěno. Stavební panorama Sabinova doplňují také řeckokatolický kostel, dva evangelické kostely a pravoslavný chrám – postavené na okrajích historického jádra.
V období reformace byl Sabinov znám svým školstvím, řada vynikajících učitelů zde uplatňovala nejmodernější způsoby výuky. Od října 1740 existovalo v Sabinově piaristické gymnázium, které v roce 1784 přesídlilo do vlastní budovy, dnešního muzea. V letech 1867–1877 žil ve městě u svého bratra významný štúrovec Bohuš Nosák-Nezabudov, působil zde také pokrokový učitel Samuel Fábry a slovenský básník Ján Cuker. V období po I. světové válce zde žili a tvořili výtvarní umělci Bandy Cirbus a Ernest Stenhura, jakož i spisovatelka Jolana Cirbusová a Anton Prídavok. Později ve městě vznikly různé kulturní kroužky a organizace. V letech 1922–1924 zde úspěšně pracoval divadelní kroužek Palárik pod vedením Janka Borodáče, který působil v Sabinově jako učitel.
Období 16.–18. století bylo ve znamení rozkvětu, později hospodářského úpadku města. V 19. století byl Sabinův malým provinčním městem se slabě rozvinutou průmyslovou výrobou. V roce 1919 bylo město na krátce okupováno vojsky Maďarské republiky rad. I v letech první Československé republiky hospodářský vývoj nadále zaostával, z větších podniků zde pracovala pila, koželužna a konzervárna. Obyvatelstvo se zabývalo většinou zemědělstvím, které bylo na nízké úrovni. Život města, podobně jako celé Evropy, byl v první polovině 20. století poznamenán světovou hospodářskou krizí, která vyústila do druhé světové války. Její útrapy tvrdě dopadly i na obyvatele Sabinova. Většina židovských obyvatel, kterých bylo v té době v Sabinově mnoho, byla odvlečena do koncentračních táborů, z nichž se jen málokdo vrátil. Sabinov byl osvobozen 21. ledna 1945 rychlým postupem vojsk Rudé armády směrem od Dukly přes Prešov a Bardějov na západ.
Za ČSSR zde bylo vojenské vězení.[zdroj?
V polovině 80. let 20. století se městskou částí Sabinova stala, do té doby samostatná, obec Orkucany.
Pamětihodnosti
- římskokatolický kostel Stětí sv. Jana Křtitele a kostel Nanebevzetí Panny Marie
- řeckokatolický chrám Nejsvětějšího srdce Ježíšova
- renesanční zvonice
- renesančně barokní lyceum
- zbytky hradeb z 15. a 16. století, ze kterých se zachoval souvislý pás. Původní celková délka hradeb byla 1,4 km, byly 7 m vysoké, 2 m silné se střílnami, s ochozy, 9 věžemi a 16 baštami. Některé věže se zachovaly, z dalších jsou torza, bašt zbylo 6 a téměř 500 m hradební zdi
- historické jádro města
Osobnosti
- Juraj Hatrík, slovenský hudební skladatel, pedagog a teoretik
- Ladislav Hrdlička, archeolog
- Tivadar Kosztka Csontváry, maďarský malíř
- Bohuslav Nosák, slovenský národní buditel
Partnerská města
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sabinov na slovenské Wikipedii.
Související články
- Sabinov (nádraží)
- Seznam slovenských měst
- Obchod na korze, film odehrávající se v Sabinově
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sabinov na Wikimedia Commons
>Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
