Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím









A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Seiffen
Kurort Seiffen
Radnice v Seiffenu
Radnice v Seiffenu
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška650 m n. m.
StátNěmeckoNěmecko Německo
spolková zeměSasko
zemský okresKrušnohorský okres
Kurort Seiffen na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha12,43 km²
Počet obyvatel2 316 (31.12.2013)
Hustota zalidnění186,3 obyv./km²
Správa
StarostaMartin Wittig (CDU)
Oficiální webwww.seiffen.de
Označení vozidelERZ
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seiffen, od roku 1956 s oficiálním názvem Kurort Seiffen (Lázně Seiffen), je německá obec v Sasku, v Krušných horách, ležící zhruba 60 kilometrů jižně od města Chemnitz, těsně za česko-německou hranicí. Seiffen spadá do zemského okresu Krušné hory (Erzgebirgskreis), jehož centrem je Annaberg-Buchholz. Obec je známa především díky produkci tradičních krušnohorských hraček a ukázkovým dílnám.[1]

Kostel v Seiffenu
Muzeum hraček
Ukázka „reifendrehen“ v muzeu
Seiffenský „Pyramidenhaus“, jedna z mnoha prodejen lidového krušnohorského umění

Historie

První písemná zmínka o místě pochází z roku 1324, kdy byla oblast nazvána „Cynsifen“, což úzce souviselo s tehdy používanou metodou získávání cínu. V té době byla hornina „vymydlována“ („ausseifen“), v podstatě vymývána, čímž z ní bylo možné získat cín v podobě krup a zrn. Teprve později byla hornina těžena v celku. Roku 1451 se poprvé objevuje jméno „czyn Syffen.“ K roku 1486 zde stálo již 13 domů s 65 obyvateli. K roku 1551 je doloženo 14 usedlíků, vlastnících domy, a dalších 58 obyvatel. Roku 1600 zde došlo vzhledem ke stoupajícímu významu těžby rudy ke zřízení sídla důlmistra s horním úřadem. Roku 1620 byla poprvé zmíněna škola. Od roku 1625 se v obci usazovali čeští exulanti (viz odst. Heidelberg).

V letech 17761779 byl vystavěn osmiboký kostel, který je v současnosti jedním ze znaků obce.

Od druhé poloviny 18. století se v Seiffenu rychle rozvíjela produkce hraček a jiného dřevěného zboží. V 80. letech 18. století je v obci doloženo 40 soustružníků, v téže době započal i obchod se zámořím, kam byly vyváženy seiffenské výrobky. K roku 1810 je poprvé zmíněna dodnes používaná metoda místní výroby dřevěných hraček – tzv. Reifendrehen – „obručové soustružení“ na speciálním zařízení, při kterém dojde k vytvoření dřevěné obruče, jež má obrys požadovaného produktu, např. zvířátka apod. Obruč se poté nařeže na jednotlivé díly, které se mohou dále opracovat, nabarvit apod. V roce 1852 byla v Seiffenu zřízena státní odborná škola pro obor hračkářství. Celkový vývoj byl pak završen založením Hospodářského spolku krušnohorských výrobců dřevěných hraček roku 1919. Továrna na výrobu dřevěných hraček a vánočních předmětů Seiffener Volkskunst byla založena jako lidové družstvo v roce 1958.[1]

Heidelberg (Seiffen)

Do Seiffenu byla dne 1. dubna 1939 začleněna vesnice Heidelberg, která byla součástí farnosti Seiffen už od roku 1833.

Vesnici Heidelberg (Seiffen) založili exulanti, kteří uprchli do Seiffenu z rekatolizovaných Čech v průběhu třicetileté války a jejichž populace se v Seiffenu v průběhu let značně zvýšila. V roce 1656 si šest exulantských rodin koupilo řídký les s vřesovištěm od Caspara Heinricha von Schönberga z Purschensteina. Hospodáři pak vykáceli les, vytrhali pařezy a za dva roky založili vesnici, jejíž jméno Heidelberg se ustálilo kolem roku 1670. Prvním obyvatelem a rychtářem byl Elias Leonhardt, řemenář z Čech, který žil v Seiffenu od roku 1625. V celé této oblasti si místní dřevorubci v 60. letech 17. století začali přivydělávat výrobou dřevěného nádobí, knoflíků či vřeten. Základy k pozdější hračkářské výrobě položila rozvětvená exulantská rodina Lorenzova. V roce 1680 žilo ve vsi 21 rodin exulantů či jejich potomků.[2]

K farnosti Seifen patřil zpočátku i exulanty založený Deutschneudorf.

Pamětihodnosti, přírodní zajímavosti

  • pinka
  • Schwartenberg – 789 m, jedna z nejvyšších hor východního Krušnohoří
  • letní bobová dráha
  • Heidengraben – umělý příkop, založený v 16. století pro účely těžby
  • Seiffenský kostel – pozdně barokní osmiboký kostel z druhé poloviny 18. století

Muzea

  • Krušnohorské muzeum hraček Seiffen (Erzgebirgisches Spielzeugmuseum Seiffen) – Otevřeno roku 1953. Ukazuje vývoj krušnohorské produkce hraček od hornických kořenů až do doby, kdy se zdejší hračky staly světoznámým vývozním artiklem. Od roku 1973 je k muzeu přičleněno i muzeum divadla v přírodě, jehož výstavní prostory dokumentují na základě materiálů a předmětů z různých domků a dílen všední život v Krušnohoří v proměnách posledních staletí.
  • Soukromé muzeum „Svět hraček Max Hetze Seiffen“ (Spielzeugland Max Hetze Seiffen) – V nejstarším hračkářském obchodě v obci bylo k jeho 125. narozeninám zřízeno roku 1991 muzeum, které ukazuje stovky exponátů z místní produkce za posledních sto let, které se zachovaly ve skladech.

Turismus – trasy

Přes Seiffen vede Evropská turistická trasa E3, Mezinárodní horská turistická trasa Eisenach-Budapešť a Turistická stezka německé jednoty (Cáchy-Zhořelec). Poblíž vesnice leží kemp.

Pravidelné akce

  • Krušnohorský bikemaraton – Pořádán od roku 1993. Jde o první v Německu pořádaný závod horských kol. Roku 2005 se ho účastnilo kolem 1300 závodníků.
  • Vánoční trh – koná se každoročně od roku 1990 o adventu. K jednomu z jeho vrcholů patří slavnostní zahájení v sobotu před 1. adventní nedělí s hornickým průvodem. Dalším vrcholem je 3. adventní neděle s velkou přehlídkou hornických spolků ze všech možných koutů Krušnohoří (Freiberg, Annaberg, Olbernhau).

Hospodářství

Hospodářská struktura obce je v současné době určována především turistickým ruchem, jenž je úzce spjat s výrobou tradičních krušnohorských výrobků.

V rámci Krušnohoří je Seiffen centrálním místem výroby dřevěných hraček, díky čemuž bývá tato oblast nazývána „harčkářským trojúhelníkem“. Přes 140 řemeslných podniků a výrobců tradičních produktů se zde sjednotilo v Družstvu soustružníků, sochařů, tesařů a výrobců hraček. Výroba lidových produktů probíhá především v menších dílnách či rodinných a řemeslných podnicích. Některé podniky čítají ale až několik desítek zaměstnanců, jako např. podnik „Erzgebirgische Volkskunst Richard Glässer GmbH Seiffen“, zaměstnávající na 100 lidí.

Produkce a prodej tradičních výrobků výrazně určují i vzhled obce. Podél hlavní ulice jsou všude k nalezení početné ukázkové dílny s obchůdky. Během adventu zavítá do Seiffenu každý víkend až 30 tisíc lidí. Krušnohorské muzeum hraček Seiffen navštíví každý rok okolo 50 tisíc lidí.

Turismus zaznamenal mezi lety 2000–2009 značný úbytek. I nadále však zůstává hlavním zdrojem příjmů a celkový počet přenocování převyšoval roku 2009 průměr krušnohorské správní oblasti až pětinásobně.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heidelberg (Seiffen) na německé Wikipedii.

  1. a b HARZER, Filip. V krušnohorské továrně na Vánoce: Covid zasáhl i dřevěné louskáčky. Seznam Zprávy . Seznam, 2021-12-11 . Dostupné online. 
  2. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 54, 55, 60. 

Externí odkazy

Zdroj:
>Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Zdroj: Wikipedia.org - čítajte viac o Seiffen





Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.