Si Ťin-pching 习近平
Si Ťin-pching v roce 2019
Generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny
Úřadující
Ve funkci od: 15. listopadu 2012
Předchůdce	Chu Ťin-tchao
7. Prezident Čínské lidové republiky
Úřadující
Ve funkci od: 14. března 2013
Předchůdce	Chu Ťin-tchao
8. viceprezident Čínské lidové republiky
Ve funkci: 15. března 2008 – 14. března 2013
Prezident	Chu Ťin-tchao
Předchůdce	Ceng Čching-chung
Nástupce	Li Jüan-čchao
1. tajemník sekretariátu KS Číny
Úřadující
Ve funkci od: 22. října 2007
Předchůdce	Ceng Čching-chung
Předseda Ústřední vojenské komise KS Číny
Úřadující
Ve funkci od: 15. listopadu 2012
Předchůdce	Chu Ťin-tchao
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Číny
Narození	15. června 1953 (68 let) Peking, Čína
Národnost	Chan
Choť	Pcheng Li-jüan
Rodiče	Si Čung-sün a Čchi Sin
Sídlo	Peking
Alma mater	univerzita Čching-chua
Zaměstnání	politik
Profese	chemický inženýr
Náboženství	ateista
Ocenění	Zlatý olympijský řád (2013) Medaile cti peruánského kongresu (2016) Řád za posílení míru a přátelství (2016) Zlatý klíč Madridu (2018) Time 100 (2021) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	习近平
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spolu s prezidentem Barackem Obamou v Bílém domě v září 2015

Představitelé států BRICSu na 8. vrcholné schůzce v roce 2016

Si Ťin-pching (, zjednodušená čínština: 习近平; tradiční čínština: 習近平; pinyin: Xí Jìnpíng; nar. 15. června 1953 Peking) je čínský politik, od listopadu 2012 generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny a od března 2013 čínský prezident a předseda Ústřední vojenské komise ČLR. Z titulu své funkce je členem stálého výboru politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Číny.

V letech 2008–2013 zastával úřad viceprezidenta Čínské lidové republiky. V roce 2018 ho časopis Forbes umístil na 1. místě nejmocnějších osob světa.^[1]

Biografie

Narodil se v roce 1953 v Pekingu, ale podle čínských zvyklostí je uváděna provincie Šen-si, odkud pochází jeho rodina. Otec Si Čung-sün, hrdina Dlouhého pochodu, se podílel na založení partyzánského komunistického hnutí v provincii, po založení komunistické Čínské lidové republiky stanul ve vysokých funkcích, v letech 1959–1962 byl místopředsedou vlády. Později, během kulturní revoluce, byl uvězněn, po rehabilitaci stál v čele provincie Kuang-tung.

Na pekingské univerzitě Čching-chua vystudoval chemické inženýrství. Podle internetové Čínské encyklopedie China ABC postgraduálně absolvoval marxistické teorie a ideologicko-politickou pedagogiku na Fakultě humanitních a sociálních věd Univerzity Čching-chua a následně získal titul doktor práv.^[2] V komunistické straně, do které vstoupil v roce 1974, postupně zastával několik vedoucích pozic. Stal se tajemníkem Če-ťiangského provinčního výboru, tajemníkem městského výboru v Šanghaji a působil také jako guvernér provincií Fu-ťien a Če-ťiang. Před nástupem do funkce generálního tajemníka měl ve své gesci politiku Hongkongu a Macaa.

Vyjadřuje tvrdý odmítavý postoj ke korupci a je nakloněn tržním reformám. V době, kdy byl guvernérem provincie Fu-ťien, se zasadil o investiční stimuly pro tchajwanské podnikatele. V roce 2008 řídil přípravy letních olympijských her v Pekingu.^[3] Časopis Time jej roku 2009 zařadil mezi sto nejvlivnějších lidí na světě.^[4]

Do listopadu 2012 zastával pozici místopředsedy Ústřední vojenské komise a byl ředitelem Ústřední stranické školy.^[5] V říjnu 2010 zasedání Ústředního výboru KS Číny došlo k závěru, že v roce 2012 nahradí prezidenta Chu Ťin-tchaa v klíčových pozicích a stane se novým čínským prezidentem,^[6] k čemuž také na sjezdu strany došlo.

V březnu 2018 byl čínským parlamentem Si Ťin-pching zvolen prezidentem na následující, pro Si Ťin-pchinga druhé, pětileté období.^[7]

Si Ťin-pching je jako prezident kritizován opozicí a západními zeměni za návrat ke kultu osobnosti okolo hlavy státy a za zvýšení represí vůči obráncům demokracie a lidských práv.^[8]

Jeho dcera k roku 2010 studovala na Harvardově univerzitě. Žena z druhého manželství, Pcheng Li-jüan, byla kdysi známou zpěvačkou. Nyní působí jako ředitelka tanečního a pěveckého vojenského souboru. Její hodnost je generálmajor.^[5]

Události okolo Si Ťin-pchinga

2012

14. únor 2012 - Si Ťin-pching v otázce korejské války (1950–1953) ^[kdy? obviňoval z jejího začátku Spojené státy, které podle něho „ignorovaly vícenásobná varování čínské vlády... a spustily letecké nálety, aby bombardovaly naše města a vesnice na Severovýchodě a přenesly válku do teritoria nově založené Čínské lidové republiky“.^[5][zdroj? Podle historických faktů se jedná o nesprávné označení, které přepisuje dějiny do zkreslených událostí.

Si Ťin-pchinga přivítali 14. února 2012 na čtyřdenní návštěvě Spojených států při příjezdu do Bílého domu protestující demonstranti ze skupin pronásledovaných v Číně – Tibeťané, praktikující Fa-lun-kungu, Tchajwanci a lidsko-právní aktivisté. Jedná se o první živý protest směřovaný vůči osobě viceprezidenta Si Ťin-pchinga při příležitosti jeho první návštěvy Washingtonu.^[9][zdroj?

15. února 2012 připustil Si Ťin-pching na čtyřdenní návštěvě Spojených států, že má jeho země v dodržování lidských práv jisté rezervy, na druhou stranu uvedl, že komunistická strana udělala v této oblasti pokroky. Na téma lidských práv vedl obdobný rozhovor s americkým viceprezidentem Joem Bidenem a ministryní zahraničí Hillary Clintonovou.^[10] Jeho výroky jsou ve světle předcházejících událostí některými skupinami označovány za propagandu neshodující se s fakty. Zejména se jedná o Tibeťany^[11][12] a praktikující Fa-lun-kungu.^[13]

Údajné zmizení v září 2012

V září 2012 světová média informovala, že od 1. září se zdá, že se Si Ťin-pching neúčastní veřejného života, jelikož nebyl přítomen na mnoha naplánovaných schůzkách se světovými politiky a přinejmenším jedné důležité schůzi Komunistické strany Číny.^[14][15][16] Jeho absence nebyla vysvětlena a na některých čínských blozích je zablokováno vyhledávání jeho jména.^[14][17]

Tibet

Při setkání se Si Ťin-pchingem během návštěvy Číny v listopadu 2014 americký prezident Barack Obama prohlásil, že Spojené státy uznávají Tibet jako nedílnou součást Číny a nepodporují nezávislost Tibetu.^[18]

Návštěva Česka

Na přelomu března a dubna 2016 Si Ťin-pching oficiálně navštívil Českou republiku^[19]. 28. března ho na Letišti Václava Havla v Praze přivítal český prezident Miloš Zeman. I kvůli nedávným teroristickým útokům jeho návštěvu doprovázela neobvykle velká bezpečnostní opatření, na bezpečnost návštěvy dohlížely tisíce policistů, na střechách kolem míst, kde by se mohl prezident pohybovat bylo několik odstřelovačů^[20]. Dočasně byly uzavřeny i venkovní prostory Pražského hradu^[20]. Tato návštěva měla větší policejní ochranu než např. návštěva Baracka Obamy v roce 2009^[20]. Si Ťin-Pching vedl několik rozhovorů s prezidentem Milošem Zemanem^[21] i s premiérem Bohuslavem Sobotkou. Na jednom z nich se Zeman například omluvil za to, že „nemá zlatý kočár ani Bílý dům“,^[22] čímž narážel na předchozí návštěvy čínského prezidenta ve Spojených státech a ve Spojeném království, kde byl Si Ťin-pching v říjnu 2015 vozen ulicemi Londýna s královnou Alžbětou II. ve zlatém kočáře.^[23] Jeho návštěvu provázela také značná vlna odporu, několik čínských uvítacích vlajek bylo polito barvou či strženo^[24]. Po Praze se konaly různé protesty. Hlavní argument odpůrců byl, že se v Číně stále nedodržují základní lidská práva, jsou zde političtí vězni atd.^{[25][26][27][28]} Nejčastější symbol odpůrců byly tibetské vlajky, ty vyvěsili ve sněmovně třeba i Miroslav Kalousek s Karlem Schwarzenbergem^[29][30] či některé městské části na svých radnicích.^[31][32]

Panamské dokumenty

Přestože Si Ťin-pching po svém nástupu k moci spustil protikorupční kampaň, v jejímž rámci bylo potrestáno více než 300 000 stranických funkcionářů, tak jeho vlastní švagr byl v dubnu 2016 identifikován v uniklých Panamských dokumentech, které obsahují detailní informace o offshorových firmách v daňových rájích a jejich vlastnické struktuře.^[33] Čínská vláda následně v čínských médiích i na internetu zablokovala a cenzurovala veškerá odhalení Panamských dokumentů, která se týkají rodiny Si Ťin-pchinga a rodin několika dalších vysoce postavených členů čínské komunistické strany.^[34]

Změna čínské ústavy

V roce 2018 čínský parlament schválil změnu ústavy, která vypustila omezení funkce prezidenta a viceprezidenta na dvě funkční období, čímž Si Ťin-pching získal možnost zůstat ve funkci i po vypršení druhého funkčního období v roce 2023.^[8]

Cenzura

Poté, co se někteří lidé začali Si Ťin-pchinga nazývat Medvídkem Pú,^[35] zakázal Peking v roce 2018 na území Číny promítat nový snímek Kryštůfek Robin.^[36]

Systém sociálního kreditu

Čína plánuje od roku 2020 spustit systém sociálního kreditu,^[37] který podle Si Ťin-pchinga umožní „důvěryhodným lidem cestovat kamkoliv na světě. Na druhou stranu ti, kteří nejsou hodni důvěry, nebudou moci učinit jediný krok.“^[38]

Vyznamenání

• zlatý Olympijský řád – Mezinárodní olympijský výbor, 19. listopadu 2013^[39]
• velkostuha Řádu Leopoldova – Belgie, 30. března 2014^[40]
• velkokříž Řádu osvoboditele – Venezuela, 20. července 2014^[41]
• Řád José Martího – Kuba, 22. července 2014^[42]
• Řád Pákistánu – Pákistán, 21. dubna 2015^[43]
• Řád krále Abd al-Azíze – Saúdská Arábie, 19. ledna 2016^[44]
• Řád Srbské republiky I. třídy – Srbsko, 18. června 2016^[45]
• Velký řetěz Palestinského státu – 18. července 2017^[46]
• rytíř Řádu svatého Ondřeje – Rusko, 3. července 2017^[47]
• Řád Zajda – SAE, 20. července 2018^[48]
• velkokříž s řetězem Řádu osvoboditele generála San Martína – Argentina, 2. prosince 2018^[49]
• Manasův řád – Kyrgyzstán, 13. června 2019^[50]
• Řád koruny – Tádžikistán, 15. června 2019^[51]
• klíče od města Muscatine (26. dubna 1985 a 14. února 2012),^[52][53] Montego Bay (13. února 2009),^[54] San José (3. června 2013),^[55] Ciduad de México (5. června 2013),^[56] Buenos Aires (19. července 2014),^[57] Prahy (29. března 2016)^[58][59] a Madridu (28. listopadu 2018)^[60]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ťin-pching Si na slovenské Wikipedii a Xi Jinping na anglické Wikipedii.

Další literaturaeditovat | editovat zdroj

• Xi Jingping. O správě státu. Překlad Vlastimil Dobečka et al. 1., české vyd. Olomouc; Beijing: Univerzita Palackého v Olomouci; Foreign Languages Press, 2017. 520 s. ISBN 978-80-244-4909-8. 

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Si Ťin-pching na Wikimedia Commons
• (česky) Si Ťin-pching na China ABC
• (anglicky)Si Ťin-pching na www.chinavitae.com
• (anglicky) Si Ťin-pching na www.wikileaks.ch via United States diplomatic cables leak

Prezidenti Čínské lidové republiky (seznam)
Mao Ce-tung (1954–1959) • Liou Šao-čchi (1959–1968) • Li Sien-nien (1983–1988) • Jang Šang-kchun (1988–1993) • Ťiang Ce-min (1993–2003) • Chu Ťin-tchao (2003–2013) • Si Ťin-pching (od 2013)

Předsedové a generální tajemníci Komunistické strany Číny
Čchen Tu-siou (1921–1927) • Siang Čung-fa (1928–1931) • Po Ku (1931–1935) • Čang Wen-tchien (1935–1943) • Mao Ce-tung (1943–1976) • Chua Kuo-feng (1976–1981) • Chu Jao-pang (1981–1987) • Čao C’-jang (1987–1989) • Ťiang Ce-min (1989–2002) • Chu Ťin-tchao (2002–2012) • Si Ťin-pching (od 2012)