Václav Neumann
Základní informace
Narození	29. září 1920 Praha Československo Československo
Úmrtí	2. září 1995 (ve věku 74 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Žánry	klasická hudba
Povolání	dirigent, muzikolog, historik a filosof
Nástroje	viola a housle
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka 3. třídy (1991) Národní cena Německé demokratické republiky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Neumann (29. září 1920 Praha – 2. září 1995 Vídeň) byl významný český dirigent. Jeho doménou byla hudba 20. století, proslavil se zejména interpretací symfonického díla Bohuslava Martinů a snahou prosadit i za totalitního režimu provádění děl Miloslava Kabeláče. Nahrál též kompletní symfonické dílo Gustava Mahlera. K zahraničním vystoupením byl zván především jako expert na českou hudbu (vídeňské nastudování Rusalky, četné inscenace Prodané nevěsty a dalších děl). Byl dlouholetým šéfdirigentem České filharmonie.

Životopis

Po maturitě na smíchovském Vančurově reálném gymnáziu^[1] studoval V. Neumann soukromě i na konzervatoři (absolvoval 1944) houslovou hru, vedle toho též dirigování. Od roku 1945 byl členem České filharmonie jako violista a se stejným nástrojem patřil krátce k zakládajícím členům Smetanova kvarteta. Příležitostná dirigentská vystoupení s rozhlasovým orchestrem byla úspěšná. 7. 3. 1948 zaskočil za Rafaela Kubelíka a na základě tohoto jediného dirigentského vystoupení s ČF byl po Kubelíkově emigraci jmenován jejím šéfem, velmi brzy však na funkci rezignoval.

V letech 1951–54 byl uměleckým ředitelem Karlovarského symfonického orchestru, pak brněnského a 1956–63 pražského symfonického orchestru FOK. Současně od roku 1955 hostoval v berlínské Komické opeře, kde získal jako spolupracovník renomovaného německého operního režiséra Waltera Felsensteina mezinárodní ocenění. (Jím dirigovaná Janáčkova Liška Bystrouška se ve Felsensteinově úpravě dočkala neobvyklého počtu repríz, úspěšného hostování v Paříži aj.) Jeho stoupající kredit v zemích německého jazyka vedl v roce 1964 k Neumannovu jmenování uměleckým ředitelem lipského Gewandhausorchestru. Tuto vysoce prestižní funkci Neumann složil po srpnu 1968 a vrátil se do Prahy, kde emigrace Karla Ančerla uvolnila místo šéfa České filharmonie.

Metropolitní opera

Václav Neumann hostoval v sezóně 1985–1986 na scéně Metropolitní opery v New Yorku, kde dirigoval Janáčkovu operu Jenúfa (Její pastorkyňa).^[2]

Nejvýznamnější nahrávky

• Bedřich Smetana: Má vlast, Česká filharmonie, Dvořákova síň Rudolfina, Praha 1975
• Wolfgang Amadeus Mozart: Piano concerto no.24 in C minor K491, Rondo in D major K382, Pavel Štěpán, Česká filharmonie – vyznamenáno cenou Wiener Flötenuhr za nejlepší mozartovskou nahrávku
• Bohuslav Martinů: Symfonie č.1–6, Česká filharmonie
• Gustav Mahler: Symfonie č.1–10, Česká filharmonie
• Antonín Dvořák: Symfonie č.1–9, Česká filharmonie, Te Deum, soprán Gabriela Beňačková-Čápová, baryton Jaroslav Souček, Pražský filharmonický sbor, Česká filharmonie
• Leoš Janáček: Sinfonietta, Taras Bulba, Česká filharmonie
• Bohuslav Martinů: Opera Suites and Excerpts: Orchestrální suita (Julietta), Orchestrální suita (Divadlo za bránou), Little Suite (Veselohra na mostě), Le Départ - symfonická mezihra (Tři přání), Saltarello (Mirandolina), společná nahrávka – Státní filharmonie Brno, Česká filharmonie, dirigenti Václav Neumann a František Jílek

Ocenění

• V roce 1977 mu byl udělen titul národní umělec.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Neumann na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Neumann
• Obrázky k tématu Václav Neumann na Obalkyknih.cz
• Fotografie Václava Neumanna od Václava Chocholy
• Dirigenti České filharmonie Archivováno 19. 8. 2011 na Wayback Machine – vzpomínky Františka Slámy