A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
West Ham United FC | ||||
---|---|---|---|---|
Název | West Ham United Football Club | |||
Přezdívka | „The Academy of Football“ „The Hammers“ „The Irons“ | |||
Země | ![]() | |||
Město | Londýn (Newham) | |||
Založen | 1895 | |||
Asociace | ![]() | |||
Barvy | rudá a nebesky modrá | |||
| ||||
Soutěž | ![]() | |||
2022/23 | 14. místo | |||
Stadion | Olympijský stadion, Londýn | |||
Kapacita | 60 000 diváků | |||
Vedení | ||||
Vlastník | ![]() ![]() ![]() ![]() Minoritní vlastnící (1,1 %) | |||
Trenér | ![]() | |||
Oficiální webová stránka | ||||
Největší úspěchy | ||||
Domácí trofeje | 3× ![]() 1× ![]() | |||
Mezinárodní trofeje | 1x ![]() 1× ![]() | |||
Premier League 2023/2024 | ||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Evropská konferenční liga UEFA | ||
![]() |
2022/2023 | West Ham United FC |
Pohár vítězů pohárů | ||
![]() |
1964/1965 | West Ham United FC |
![]() |
1975/1976 | West Ham United FC |
First Division / Premier League | ||
![]() |
1985/1986 | West Ham United FC |
West Ham United FC (celým názvem: West Ham United Football Club) je anglický fotbalový klub, který sídlí ve čtvrti Stratford ve východním Londýně. Založen byl v roce 1895 pod názvem Thames Ironworks FC. Svůj současný název nese od roku 1900. Od sezóny 2012/2013 působí v Premier League (nejvyšší soutěž v Anglii).
Původní barvou týmu byla tmavě modrá, kvůli předsedovi Temžských železáren Arnoldu Hillsovi, bývalému studentovi Oxfordské univerzity. Nicméně tým používal různé sestavy, včetně rudé a nebesky modré barvy, které používá dnes na dresech pro domácí zápasy. Kladiváři trvale přijali rudou a nebesky modrou pro domácí zápasy v létě roku 1899.
Své domácí zápasy odehrává na Olympijském stadionu s kapacitou 60 000 diváků.
Historie
Shrnutí
Klub byl založen roku 1895, o rok později se připojil k London League a v sezóně 1897/98 ji vyhrál ještě pod názvem Thames Iron Works. V roce 1900 se z Thames Iron Works přejmenoval na West Ham United. Svoje první představení v ligové soutěži se odehrálo v roce 1919. O 4 roky později (1923), kdy klub postoupil do nejvyšší soutěže se dostal také do finále FA Cupu ve Wembley. Po dlouhé době se klub připomněl vítězstvím FA Cupu v roce 1964 a o rok později vítězstvím v evropské soutěži Pohár vítězů pohárů. Další triumf v FA Cupu přišel v roce 1975.
Těžké období přišlo v roce 1978, kdy tým neminul pád do Second Division. V roce 1980 se klub stále topil ve druhé lize, ale Anglii šokoval výhrou ve finále FA Cupu proti Arsenalu poměrem 1:0. Klub se stále nořil ve druhé lize, ale vzestup se konal v roce 1993, kdy West Ham United postoupil do nejvyšší soutěže s názvem Premier League. To trvalo 10 let, když klub opět sestoupil. Rok 2005 se pro Kladiváře odvíjel dobře a v play-off Championship klub vybojoval výhru nad Prestonem 1:0 brankou Bobbyho Zamory.
1901-1961
West Ham United vstoupil do Western League v sezóně 1901[1] a působil v Southern Division 1. V roce 1907 byl West Ham korunován za šampiona divize Western League 1B, následně porazil šampiona 1A Fulham 1:0, čímž se staly celkovým šampiónem celé Western League.[1] Klub nadále hrával své zápasy na Memorial Grounds v Plaistow (financovaném Arnold Hills), ale v roce 1904 se přestěhoval na hřiště v oblasti Upton Park. První zápas West Hamu v jejich novém domově byl proti velkým rivalem Millwall FC, který přilákal desetitisícový dav. West Ham tento zápas vyhráli 3:0.[2]
V roce 1919 West Ham získali vstup do Football League Second Division, když jejich první zápas s Lincoln City skončil remízou 1:1. V roce 1923 postoupily do Division One, čímž se dostal i na vůbec první FA Cup. Finále se konalo na starém stadionu ve Wembley. Jejich oponenty byli Bolton Wanderers. Na zápas přišlo podívat odhadem 200 000 lidí a jeho výsledek byl 2:0 ve prospěch Boltonu. Tým zaznamenával v Division One smíšené úspěchy, ale svůj status si udržel deset let. Dalším úspěchem bylo semifinále FA Cupu, kde se tým dostal v roce 1933.[3]
V roce 1932 sestoupil West Ham do Division Two[4] a dlouholetý člen Syd King byl po 32 letech působení v klubu (jako manažer i a jako hráč v letech 1899 až 1903) odvolán. Po vypadnutí měl King psychické problémy. Na zasedání správní rady se objevil opilý a krátce poté spáchal sebevraždu.[5] Na jeho místo nastoupil jeho asistent manažera Charlie Paynter, který sám působil ve West Hamu na několika postech od roku 1897 a který v této funkci zůstal až do roku 1950 – celkem 480 zápasů. Klub strávil většinu následujících 30 let v této divizi, nejprve pod vedením Paynter a potom později pod vedením bývalého hráče Tedy Fentona. Fentonovi se podařilo dostat klub na nejvyšší úroveň až v roce 1958.[6][7][8]
1961-1978
V roce 1961 byl Ron Greenwood jmenován Fentonovým nástupcem a v 1964 West Ham zvítězili ve finále FA Cupu. Tým vedl mladý Bobby Moore. West Ham také vyhrál Evropský pohár vítězů pohárů.[9][10] Během mistrovství světa FIFA 1966 byly klíčovými členy vítězných turnajových turnajů v Anglii hráči West Hamu včetně kapitána Bobbyho Moora; Martin Peters (který skóroval ve finále); a Geoff Hurst, který vstřelil první a jediný hattrick ve finále mistrovství světa mužů.[9][10] Všichni tři hráči prošli přes mládežnický tým West Hamu.[11]
FA Cup vyhráli i v roce 1975 poražením Fulhamu, tentokrát 2:0. Tým Fulhamu měl bývalých anglických kapitánů Alana Mulleryho a legendu West Hamu Bobbyho Moora. Po náročném začátku sezóny 1974–1975 se Greenwood přesunul "na horní patro", aby se stal generálním manažerem, a aniž by o tom informoval správní radu, jmenoval svého asistenta Johna Lyalem za manažera týmu.[12] Výsledkem byl okamžitý úspěch – tým vstřelil 20 gólů ve svých prvních čtyřech zápasech a vyhrál FA Cup. Stal se posledním týmem, který vyhrál FA Cup s čistě anglickou sestavou, ve zmíněném finále proti Fulham.[13] Lyall pak přivedl West Ham k dalšímu finále Evropského poháru vítězů pohárů v roce 1976, kde však prohrál zápas 4:2 s belgickým Anderlechtem.[14] Greenwoodové působení ve funkci generálního ředitele trvalo necelé tři roky.
1978-2005
V roce 1978 West Ham znovu sestoupili do Division Two, ale Lyall zůstal jako manažer a vedl tým k finálovému vítězství v FA Cupu proti Arsenalu v roce 1980, což byla jejich poslední velká trofej. Do finále se dostali když porazili v semifinále Everton. The Hammers vyhráli těsným skóre 1:0, když gól vstřelil v 13. min. Trevor Brooking.[15] Je to pozoruhodné, protože od té doby žádný tým mimo nejvyšší ligy nezískal tuto trofej. West Ham se v roce 1981 znovu vrátili do Division One a další tři sezóny se umístili v top desítce první divize. V sezóně 1985–1986 klub dosáhl vůbec nejvyšší – třetí místo v lize; zásluhu na tom měla skupina hráčů známá jako The Boys of 86. V roce 1989 však opět sestoupili, což mělo za následek Lyallovo vyhození.[16] Lyall tak opustil West Ham po 34 letech.[17]
West Ham se vrátili do nejvyšší soutěže v sezóně 1990/91, tentokrát pod vedením bývalého hráče jménem Billy Bonds. Sezóna v nejvyšší soutěži jim však vůbec nevyšla a na její konci se vrátili zpět do nižší soutěže. [18] Výkony jako na houpačce pokračovaly a hned další sezóny byly West Ham zpět poté co obsadili druhé místo v Division 2.[19][20]
V roce 1999 West Ham skončil pátý, což je jejich nejvyšší pozice v elitě od roku 1986.[21] Získali také vítězství v Intertoto Cupu když porazili francouzský klub Metz, aby se kvalifikovali do Poháru UEFA 1999-2000.[21] Výsledky se však začaly zhoršovat a po sérii špatných investic byl tehdejší manažer Redknapp propuštěn.[22] Spolu s ním odešli i velké hvězdy – jeho asistent Frank Lampard, což nevyhnutelně znamenalo prodej jeho syna Franka Lamparda mladšího. když v létě 2001 nastoupil do Chelsea za 11 milionů £.[23] Po kolísavých výkonech následující roky se West Ham vrátili zpět do Premier League v roce 2005.
2005-2016
Po návratu do nejvyšší divize skončil West Ham na devátém místě.[24] Vrcholem sezóny 2005-06 však bylo finále FA Cupu, kde po nerozhodném výsledku 3:3 s Liverpoolem se zápas rozhodl až v penaltovém rozstřelu. West Ham prohrál rozstřel, ale přesto získal vstupenku do Poháru UEFA, protože Liverpool se již kvalifikoval do Ligy mistrů.
Kontrakty s hráči Mascherano a Tevez byly vyšetřovány samotnou Premier League kvůli podezření z machinací podrobností o přestupech z úředních záznamů. Klub byl uznán vinným a v dubnu 2007 byl pokutován částkou 5,5 milionu £.[25] West Ham se vyhnul odpočtu bodů, a toto se nakonec stalo kritickým při jejich setrvání v nejvyšší soutěži na konci sezóny 2006–2007. West Ham unikl sestupu tím, že vyhrál sedm ze svých posledních devíti zápasů, včetně výhry 1:0 nad Arsenalem (Za Arsenal také nastoupil Tomáš Rosický)[26], a v poslední den sezóny šokující porazil nově korunovaného mistra ligy Manchester United 1:0.[27] Gól sezóny vstřelil Argentinec Carlos Tévez v 45. minutě, díky čemuž West Ham obsadili 15. místo.[28]
V sezóně 2007–2008 zůstal West Ham stabilně v horní polovině ligové tabulky. V posledním zápase sezóny na hřišti Boleyn Ground zaznamenal West Ham remízu 2:2 proti Aston Ville[29], čímž si zajistil desátou příčku a tříbodový náskok před Tottenham Hotspur. Ve srovnání se sezónou 2006–2007 to bylo vylepšení o pět míst, a co je nejdůležitější, West Hamu v této sezóně nehrozila reálná hrozba vypadnutí.
Alan Curbishley rezignoval na post manažera klubu 3. září 2008.[30] Jeho nástupcem se stal bývalý útočník Chelsea Gianfranco Zola, který se 11. září 2008 stal prvním klubovým manažerem pochádzaji z mimo Spojené království.[31] V sezóně 2008–2009 skončil West Ham na devátém místě, což je vylepšení o jedno místo. Zola zůstal v týmu do 11. května 2011.[32]
3. června 2010 podepsal s týmem čtyřletý kontrakt Avram Grant. Forma West Hamu byla však nadále špatná, protože tým se zřídka nacházel mimo pásma sestupu[33] a čtvrtfinálová výhra v Ligovém poháru 4:0[34] nad Manchesterem United byla v slabé sezóně jediným z mála jasných bodů.[35] Forma West Hamu v Premier League však naštěstí neovlivnila jejich formu ve dvou domácích pohárech. Kladiváři se dostali do semifinále Ligového poháru, když je s výsledkem 3:1[36] vyřadili koneční vítězové Birmingham City a čtvrtfinále poháru FA skončilo jejich porážkou 2:1[37] v Stoke City.[38][39]
15. května 2011 bylo v zápase s Wigan Athletic na stadionu DW potvrzeno vypadnutí West Hamu do Championship. Průběh zápasu byl dramatický, když West Ham v prvním poločase už v 26. minutě vedli brankami Demba Ba 0:2. Wigan se však dostal zpět do zápasu a gólem Charlese N'Zogbia v 90. minutě zvítězil 3:2.[40] Po prohře West Ham propustil manažera Avrama Granta[41] a 1. června 2011 byl jako jeho náhradník jmenovaný Sam Allardyce.[42]
V sezóně 2011-12 skončil klub v Championship s 86 body třetí, čímž se dostal do play-off kde v semifinále porazili Cardiff City s celkovým skóre 5:0.[43][44] Ve finále proti Blackpoolu ve Wembley 19. května 2012 si West Ham zajistil postup do Premier League vítězstvím 2:1 díky gólu hráče jménem Ricardo Jorge Vaz Té 88. minutě.[45][46]
West Ham při svém návratu do Premier League podepsal kontrakt na dobu neurčitou s bývalými hráči James Colllinso a George McCartney také si "pronajal" Matta Jarvise a Andyho Carrolla.[47][48][49] Svůj první zápas v sezóně vyhráli 18. srpna 2012 1:0 proti Aston Ville díky gólu Kevina Nolana.[50] Vrcholem první poloviny sezóny bylo domácí vítězství 3:1 proti úřadujícímu mistrovi Evropy Chelsea z 1. prosince 2012.[51] V letech 2013-14 skončil West Ham na 13. místě v Premier League.[52] Také se dostali do semifinále Ligového poháru a celkově prohráli 9:0 s pozdějšími vítězi Manchester City.[53]
V sezóně 2014–2015 končil West Ham v Premier League na 12. místě, co bylo jedno místo vyšší než v předchozí sezóně. V letech 2014–2015 se West Ham staly vítězem Fair Play v Premier League a kvalifikovali se do Evropské ligy 2015.
9. června 2015 byl bývalý hráč West Hamu Slaven Bilić jmenován do funkce manažera s tříletým kontraktem.[54] Ve čtvrtém Bilićovom zápase na čele týmu zvítězil na Anfield poprvé za 52 let, když zvítězil nad Liverpoolem 0:3, střelci byli Manuel Lanzini, Mark Noble a Diafra Sakho.[55] Na konci sezóny skončil West Ham v Premier League na 7. místě. Tým tak překonal ve své klubové éře Premier League hned několik rekordů, například nejvyšší počet bodů (62), nejvyšší počet gólů v sezóně (65), nejméně prohraných zápasů v sezóně (8) a nejnižší počet porážek na cizím trávníku (5).[56] Tato sezóna byla také poslední sezónou na hřišti Boleyn Ground a končí se tak 112leté působení na tomto stadionu.
2016-
Historické názvy
- 1895 – Thames Ironworks FC (Thames Ironworks Football Club)
- 1900 – West Ham United FC (West Ham United Football Club)
Získané trofeje
Vyhrané domácí soutěže
FA Cup (3×)
- 1963/64, 1974/75, 1979/80
Community Shield (1×)
- 1964
Vyhrané mezinárodní soutěže
Konferenční liga UEFA ( 1x )
Stadion
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/de/West_Ham_match_Boleyn_Ground_2006.jpg/220px-West_Ham_match_Boleyn_Ground_2006.jpg)
Původně hrával klub na stadionu Boleyn Ground v Upton Parku. West Ham United se sem stěhoval v roce 1904, kdy si ho pronajal od londýnského okresu. V prostorách Upton Parku stál zelený dům, kde byla škola i Boleynský hrad. Dnes je nazýváno spíš bývalé sídlo West Hamu United část Upton Park, než nezvyklý Boleyn Ground. Stadion byl v roce 1990 zrekonstruován. Celková kapacita stadionu byla 35 016 diváků. V plánu kdysi byla rekonstrukce stadionu, která měla přidat 10 tisíc nových míst na East Stand (jižní tribuna). Ovšem bývalý předseda Eggert Magnússon naznačil ambice West Hamu přejít po LOH 2012 v Londýně na Olympijský stadion.
Poslední zápas hrající se na Boleyn Ground byl uskutečněn 10. května 2016, kdy West Ham porazil v ligovém zápase Manchester United FC poměrem 3:2. Před začátkem sezóny 2016/17 se West Ham United definitivně přestěhoval na relativně nový Olympijský stadion ležící ve Stratfordu.
Rivalové
West Ham silně soupeří s několika dalšími kluby. Většina jsou jiné londýnské kluby, především ze sousedících čtvrtí, patří mezi ně Millwall, Tottenham, Arsenal a také Chelsea, kde je napětí stupňováno rivalitou mezi východem a západem Londýna. Soupeření mezi West Hamem a Tottenhamem bylo podporováno hráči, jako je Jermain Defoe, který se po opuštění Kladivářů přidal k Tottenhamu. Většina zápasů je hodnocena jako riziková. Rivalitu také prohloubil bývalý Kladivář, dnes manažer Tottenhamu Harry Redknapp.
Nejhlubší a nejstarší rivalita panuje mezi West Hamem a Millwallem, jejichž utkání jsou též známá jako East London Derby. Obě strany byly v historii týmy továren soupeřících o zakázky, hráči žili a pracovali ve stejné lokalitě. Proto je raná historie těchto dvou klubů velmi propojena. Tým West Hamu se ukázal být úspěšnějším v řadě jednání a sporů mezi týmy, což nakonec vedlo k vyšší úrovni West Hamu. Millwall se později odmítl připojit do rodící se fotbalové ligy, zatímco West Ham odešel do FA Cupu, kde se držel v přední části tabulky.
Soupeření Millwallu s West Hamem přineslo značnou dávku násilí a je jedním z nejznámějších ve světě fotbalového chuligánství. Naposledy proti sobě týmy nastoupily v druhém kole League Cup 2009/10, 25. srpna 2009, v Upton Parku. Bylo to první vzájemné utkání po 4 letech a vůbec první v League Cup. Toto utkání přineslo mnoho škod na zdraví, majetku a hra byla kvůli výtržnostem fanoušků několikrát pozastavena.
Hooligans
Propojení West Hamu s organizovaným fotbalovým násilím začíná v roce 1960 se založením skupiny The Mile End Mob (pojmenované podle jedné z nejhorších části East Endu). Od roku 1970 do 1980 nastává zlatá doba Hooligans ve Velké Británii, a fanoušci West Hamu se stávají proslulými pro svoje konflikty s policií a fanoušky ostatních týmů.
Inter City Firm byla jednou z prvních takzvaných "Casuals", zvaných tak proto, že dohledu policie unikali oblečením minimálně souvisejícím s fotbalem, a využíváním vlaků Inter City na rozdíl od většiny fanoušků využívající levné, hlídané football special vlaky. Od roku 1990 se díky sofistikované technice a policejnímu dozoru snížila míra násilí, ale intenzivní soupeření s Millwallem, Chelsea a dalšími významnými týmy pokračuje.
Soupiska
K 4. září 2023[59]
|
|
Významní hráči
- Vic Watson (1920–1935)
- Bobby Moore (1958–1974)
- Martin Peters (1959–1970)
- Geoff Hurst (1959–1972)
- Trevor Brooking (1966–1984)
Umístění v jednotlivých sezonách
- Stručný přehled
- 1896–1898: London League (Division One)
- 1898–1899: Southern Football League (Division Two London)
- 1899–1915: Southern Football League (Division One)
- 1919–1923: Football League Second Division
- 1923–1932: Football League First Division
- 1932–1958: Football League Second Division
- 1958–1978: Football League First Division
- 1978–1981: Football League Second Division
- 1981–1989: Football League First Division
- 1989–1991: Football League Second Division
- 1991–1993: Football League First Division
- 1993–2003: Premier League
- 2003–2004: Football League First Division
- 2004–2005: Football League Championship
- 2005–2011: Premier League
- 2011–2012: Football League Championship
- 2012– : Premier League
- Jednotlivé ročníky
Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/- – rozdíl skóre, B – body, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže
![]() | |||||||||||
Sezóny | Liga | Úroveň | Z | V | R | P | VG | OG | +/- | B | Pozice |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1896/97 | London League (Division One) | – | 12 | 7 | 2 | 3 | 17 | 17 | 0 | 16 | 2. |
1897/98 | London League (Division One) | – | 16 | 12 | 3 | 1 | 47 | 15 | +32 | 27 | 1. |
1898/99 | Southern Football League (Division Two London) | – | 22 | 19 | 1 | 2 | 64 | 16 | +48 | 39 | 1. |
1899/00 | Southern Football League (Division One) | – | 28 | 8 | 5 | 15 | 30 | 45 | -15 | 21 | 14. |
1900/01 | Southern Football League (Division One) | – | 28 | 14 | 5 | 9 | 40 | 28 | +12 | 33 | 6. |
1901/02 | Southern Football League (Division One) | – | 30 | 17 | Zdroj: