Franz Karl Achard
Narození	28. dubna 1753 Berlín
Úmrtí	20. dubna 1821 (ve věku 67 let) Wołów nebo Konary
Povolání	chemik, fyzik a biolog
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Karl Achard (psáno též Franz Carl nebo François Charles^[1], 28. dubna 1753 Berlín – 20. dubna 1821 Konary) byl pruský chemik, vynálezce postupu průmyslové výroby cukru z cukrové řepy, zakladatel prvního cukrovaru na rafinaci cukru z této suroviny.

Achard pocházel z rodu hugenotských přistěhovalců v Berlíně, jeho otec Max Guillaume Achard byl kazatelem v Berlíně.^[2][1]

Franz Karl Achard studoval fyziku a chemii a roku 1776 se stal členem berlínské Akademie.^[2][1] Tam spolupracoval s Andreasem Sigismundem Marggrafem, který roku 1747 poprvé pomocí lihu chemicky izoloval cukr z kořenů některých řep.^[3][2][1] I Achard byl činný v oboru agronomie, na vyzvání Fridricha Velikého se od roku 1780 zabýval pěstováním tabáku v Prusku a po Marggrafově smrti roku 1782 po něm převzal místo ředitele fyzikálního oddělení Akademie.^[4][2][3]

Roku 1782 zakoupil statek v Kaulsdorfu u Berlína a zabýval se na něm pěstěním řepy s co největším obsahem cukru.^[3] Od roku 1784 rovněž pokračoval v Marggrafových pokusech s extrakcí cukru z řepy.^[2][1] Z jeho rostlin pocházejí veškeré dnešní odrůdy cukrové řepy.^[3] Poté, co byl kaulsdorfský statek zničen požárem (1786), pokračoval Achard s pokusy na statku ve vesnici Französisch-Buchholtz^[2], kde se mu podařilo roku 1798 úspěšně vypracovat průmyslový proces získávání cukru z řepy. Král Fridrich Vilém III. podpořil jeho snahy tím, že 15. ledna 1799 vydal nařízení o pěstování cukrové řepy v Prusku^[2] a že finančně vyčerpanému Achardovi poskytl půjčku na hypoteční koupi statku v Konarech ve Slezsku^[5], kde byl vybudován první řepný cukrovar na světě.^[6] Ten zahájil pravidelný provoz roku 1801 a roku 1802 poskytl první výtěžky.^[5] Achard však neměl podnikatelského ducha, a jak píše jeho životopisec Sieda, byla kunarská továrna nejspíše „skrovný, špatně zařízený podnik, který nedokázal zúročit svůj investiční a provozní kapitál“.^[5]

K rozmachu výroby řepného cukru přispěly především napoleonské války a Napoleonem zavedená kontinentální blokáda, která odřízla Evropu od zásob cukrové třtiny.^[6] Díky Achardovým žákům se rychle šířila: již roku 1802 vznikl první cukrovar v Čechách, od roku 1811 se šířila ve Francii,^[4] kde k jejímu rozšíření přispěl zejména arraský továrník Louis-François-Xavier Crespel-Delisse.^[2]

21. března 1807 Achardův cukrovar vyhořel, s podporou státu – který za Acharda umořil i hypotéku na kunarský statek – byl však do roku 1810 obnoven a roku 1812 při něm byla zřízena cukrovarnická škola, jež však krátce před Achardovou smrtí roku 1821 zanikla.^[2][5] Po zrušení kontinentální blokády roku 1813 poptávka po řepném cukru nejprve poklesla, od 30. let 19. století se však pěstování cukrové řepy a řepné cukrovarnictví opět rozvinulo^[3] a na evropském kontinentě brzy řepa třtinu vytlačila^[6]; jen v Británii převládala třtina dovážená z kolonií a řepařství zde bylo zavedeno až roku 1913.^[2]

Achard publikoval výsledky svých pěstitelských i průmyslových pokusů v řadě pojednání, z nichž nejvýznamnější Die europäische Zuckerfabrik aus Runkelrüben vyška roku 1809.^[4][5]

Dílo

• Der neueste deutsche Stellvertreter des indischen Zuckers oder der Zucker aus Runkelrüben erzeugt, Wien : bey Aloys Doll, 1799 dostupné on-line

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz Karl Achard na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Achard, Franz Carl v 11. vydání Encyclopædia Britannica ve Wikizdrojích

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.