Granát
Obecné
Kategorie	Minerál
Chemický vzorec	proměnlivý
Identifikace
Barva	různá podle odrůd
Vzhled krystalu	rombododekaedry, hexaoktoedry
Soustava	krychlová
Tvrdost	6,5–7,5
Lesk	skelný, matný, hedvábný
Štěpnost	nedokonalá
Vryp	bílý s barevným nádechem
Hustota	3,4–4,6 g ⋅ cm−3

Jako granáty (Hagones, 1250), označujeme skupinu krychlových minerálů, nesosilikátů s komplikovaným chemickým vzorcem obecného tvaru X 2+
3 Z 3+
2 ₃,^[1][2][3] kde:

• X = Ca²⁺, Mg²⁺, Fe²⁺, Mn²⁺
• Z = Al³⁺, Fe³⁺, Cr³⁺, V³⁺, Zr³⁺, Ti³⁺

Název pochází z latinského granatum malum – granátové jablko.

Původ

Převážně metasomatický, zřídka magmatický. Druhotně sedimentární.

Morfologie

Zpravidla tvoří rombododekaedrické a hexaoktoedrické krystaly. Zrnité a kompaktní agregáty jsou méně časté. V náplavech se vyskytují jednotlivá zrna nebo ohlazené oblázky.

Vlastnosti

Většina vlastností je společná.

• Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6,5–7,5, křehký, hustota 3,4–4,6 g/cm³, štěpnost velmi nedokonalá podle {110}, lom nerovný, lasturnatý, tříštivý.
• Optické vlastnosti: Barva: různá podle odrůdy. Lesk skelný, matný, hedvábný, průhlednost: průsvitný až neprůhledný, vryp bílý nebo s nádechem podle zabarvení odrůdy.
• Chemické vlastnosti: Složení variabilní, nestálé, příměsi Fe, Mg, Mn, Ca, Al, Ti, Cr, V, Zr aj. V kyselinách nerozpustné s výjimkou andraditu. Lehce se taví kromě granátů obsahujících chróm (knorringit, uvarovit).

Minerály skupiny granátu

• Almandin – Fe²⁺₃Al₂₃ – hnědočervený až černý
• Andradit – Ca₃Fe³⁺₂₃ – různé odstíny červené, žluté, zelené, hnědé a černé
• Calderit – (Mn²⁺,Ca)₃(Fe³⁺,Al)₂₃
• Goldmanit – Ca₃(V³⁺,Al,Fe³⁺)₂₃
• Grosulár – Ca₃Al₂₃ – světle zelený až jantarově žlutý nebo sytě hnědý
• Hesonit – Ca₃Al₂₃ – odrůda grosuláru, medově žluté barvy
• Hibschit – Ca₃Al₂
• Katoit – Ca₃Al₂
• Kimzeyit – Ca₃(Zr,Ti)₂₃
• Knorringit – Mg₃Cr₂₃
• Majorit – Mg₃(Fe²⁺,Si,Al)₂₃
• Morimotoit – Ca₃(Ti,Fe²⁺,Fe³⁺)₂₃(?)
• Pyrop – Mg₃Al₂₃ – krvavě rudý až černý
• Schorlomit – Ca₃(Ti,Fe³⁺)₂₃
• Spessartin – Mn²⁺₃Al₂₃ – tmavočervený až hnědočervený
• Uvarovit – Ca₃Cr₂₃ – smaragdově zelený

Podobné minerály

sfalerit, leucit, eudialyt, spinel, rubín

Využití

Technické užití: řezné, brusné a vrtné nástroje. Granátový písek se používá jako abrazivní materiál při řezání abrazivním vodním paprskem. V klenotnictví některé odrůdy jako drahý kámen (fasetové brusy, kabošony).^[3]

Naleziště

Hojný minerál.

• uvedeno u jednotlivých odrůd.

Nejvzácnější jsou pyropy s efektem změny barvy jako u alexandritu, na denním a umělém osvětlení, velmi drahé jsou smaragdově zelené tsavority z Tanzanie, démantoidy z Ruska, levnější jsou oranžové spessartiny, vyhledávaný je rhodolit, rhodolith granát, pyralmandin je směs pyropu a almandinu, nádherné malinové barvy. Indové a Římané již ve starověku užívali hojně grosulár,oranžový až medový hesonit, protože věřili, že odvrací zlo, kámen gomedha, gomeda. Almandin fialové a pyrop jiskřivě červené barvy jsou klasické kameny. Pyropy se nacházejí v Česku zejména v Českém středohoří, menší naleziště v Podkrkonoší u Nové Paky, nekvalitní pyropy také v okolí Kolína nad Labem. Významná světová naleziště jsou v Jihoafrické republice, Tanzanii, Arizoně, na Sibiři v Jakutsku; almandin se těží v Indii, na Srí Lance, v Tanzanii, démantoid v Rusku, tsavorit v Tanzanii, spessartin v Mosambiku, hesonit na Srí Lance a v Africe, barvoměnné granáty na Madagaskaru, rhodolit na Srí Lance, v Tanzanii a Zambii. Granátové písky se těží v Číně, Indii, jižní Africe a Austrálii.

Historieeditovat | editovat zdroj

Podle českého mineraloga J. Hyršla a historičky D. Stehlíkové se pyropy, (české granáty, Bohemian garnets) nacházejí po celé Evropě od Pyrenejí po Kavkaz již v archeologických nálezech klenotů Germánů (Vizigótů, Ostrogótů, Merovejců) a stepních národů z období stěhování národů, tj. od 5. do 8. století, kdy patřily k výnosným exportním surovinám. Vyhledávali je pro výjimečnou kvalitu (tvrdost, nespalitelnost) a malé rozměry, takže se snadno daly zasazovat do šperků jen navzájem ohlazené, bez broušení.

Sbírky historického šperku, galanterie a nádobí zdobeného českými granáty má několik českých muzeí:

• Největší umělecká sbírka o více než 600 příkladech z období od středověku do poloviny 20. století je v Národním muzeu v Praze, v tamější mineralogické sbírce je také největší kolekce nebroušených granátů.
• Další významné kolekce:
• Muzeum českého granátu v Třebenicích, poblíž městečka se pyropy těží.
• Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.
• Moravská galerie v Brně.
• Oblastní muzeum a galerie v Mostě, v expozici věnované Ulrice von Lewetzov je vystavena její světoznámá souprava z českého granátu.
• Muzeum Českého ráje v Turnově.
• Kolekce družstva umělecké výroby Granát Turnov.

Odkazyeditovat | editovat zdroj

Referenceeditovat | editovat zdroj

Literaturaeditovat | editovat zdroj

• Hyršl, Jaroslav: Nový gemologický výzkum údajných největších českých granátů; in: časopis Minerál, č. 5, 2000, s. 415–418.
• Kouřimský, Jiří: Drahé kameny v mineralogické sbírce Národního muzea v Praze. NM Praha 1968
• Kouřimský a kolektiv: Sborník Granat (německy), 1997
• Stehlíková, Dana: Carbunculus, granatus, zrnakoč. NM Praha 2002
• Stehlíková, Dana: The Bohemian Garnet. Praha 2004
• Vokáčová, Věra: Český granát, katalog výstavy UPM Praha 1985

Související článkyeditovat | editovat zdroj

• pyrop
• seznam minerálů

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu granát na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo granát ve Wikislovníku
• Skupina granátu na webu mindat.org (anglicky)
• Skupina granátu v atlasu minerálů (německy)