A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Pavel Trnka | |
---|---|
Pavel Trnka (2023) | |
Narození | 2. září 1948 (75 let) Poděbrady |
Vzdělání | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
Povolání | sklářský výtvarník, sochař, designér, malíř, pedagog |
Ocenění | Gold Prize, International Exhibition of Glass, Kanazawa (2007) |
Webová stránka | https://www.paveltrnka.cz/art/sklo |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pavel Trnka (* 2. září 1948, Poděbrady) je sklářský výtvarník, sochař, designér, malíř a pedagog.
Život
V patnácti letech ho silně ovlivnily obrazy Františka Kupky na retrospektivní výstavě, kterou roku 1963 uspořádala paní Kupková na MNV v Dobrušce.[1] Současně vnímal intenzivně i krásu funkcionalistické architektury v blízkém Hradci Králové, která byla na počátku jeho pozdějšího příklonu k čistým geometrickým tvarům ve vlastní tvorbě.[2] V letech 1963-1967 absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a v letech 1967-1973 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru prof. Stanislava Libenského.
V letech 1974-1976 a 1996-1997 vedl experimentální výuku na základních školách, 1997-1999 na Základní umělecké škole v Praze 4.[3] Od roku 2000 působil jako pedagog designu, kreslení a modelování na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově. Roku 2004 odcestoval do Japonska a až do roku 2008 byl profesorem na Toyama City Institute of Glass Art, kde vyučoval studené sklářské techniky.[4] Navázal tak na zavedenou tradici výuky studených sklářských technik českými skláři, na jejímž počátku byl roku 1991 Vladimír Klein.[5] Roku 2008 vedl workshop ve Španělsku na Real Fábrica de Cristales de la Granja v San Idelfonso.[6]
Je členem Umělecké besedy.[7] Jeho synové Lukáš a Ondřej jsou rovněž výtvarníci.[8]
Ocenění
- 1975 Cena za užité umění, ČS Ministerstvo kultury
- 1983 První cena v soutěži na vodní fontánu u stanice Metra Národní (odstraněno)
- 1986 Diplom, Quadriennale Erfurt
- 2007 Gold Prize, International Exhibition of Glass, Kanazawa[9]
- 2019 Cena Bodil Busk Larsen, International Exhibition of Glass, Kanazawa
Dílo
Sklo
Těžištěm práce Pavla Trnky jsou studené techniky - řezané, pískované a broušené sklo, skládané objekty a vitráže. Pracuje i s horkými technikami - ručně foukaným sklem a sklem foukaným do formy, vrstveným a litým sklem.[10] Už v 70. letech se prosadil broušenými skleněnými plastikami z optického skla.[11][12] Jeho tvůrčí projev charakterizuje mimořádný cit pro vlastnosti materiálu, se kterým pracuje.[13] Příznačným rysem jeho umělecké povahy je odvaha experimentovat a preference děje, pohybu prolínání a proměny i polarita konstrukce-destrukce.[14] Trnkův přístup k broušenému sklu přinesl inovaci zejména ve skládání nebo rozkladu světelného spektra v barevných objektech.[15] Jeho objekt Residence of Love ocenila porota v Kanazavě roku 2007 Zlatou medailí a vyzdvihla přitom jeho unikátní způsob zacházení se světlem a barvou skla.[16]
Roku 1980 vytvořil na symposiu ve sklárně Škrdlovice sérii objektů z hutního skla s nálepy.[17] Jeho rané "Ne-nádoby" (1981-1982) z technického křemíkového skla, vytvořené s pomocí vodíkového hořáku, se vyznačovaly zásahy, které narušovaly jejich symetrii a propůjčily jim dynamický "anarchistický" detail ve formě původního tekutého skla.[18] Trnka tak natavením nebo nastřižením narušil harmonii neosobního a perfektního tvaru válce a vnesl do něj prvek lidské kreativity a odlehčující humor. Ze stejné doby pochází cyklus „Vyrušené napětí“ (1981-1984), ve kterém si ověřil jak možnosti hutního tvarování skla, tak opracování povrchu skla dlátem a štípáním.[19]
Od přelomu 70. a 80. let tvoří objekty ze skládaných broušených skleněných hranolů, pro které je charakteristická preciznost zpracování a geometrický řád. Jednotlivé díly jeho objektů jsou k sobě volně přiloženy bez lepení, aby byla zachována propustná zrcadla styčných ploch.[20][21] Matematické vztahy a prostorové formy těchto objektů vytvářejí s měnícím se úhlem pohledu kaleidoskopické škály tvarových variant a spektrálních fines. V cyklu Transcendence (1980-1981) kombinoval čiré optické sklo s barevným opálovým sklem. Asymetrie hranolu z opálového skla navíc nabízí proměnlivou intenzitu barvy.[13] V jeho broušených objektech, skládaných z několika různobarevných hranolů, dochází působením světla ke kinetickým jevům, které představují zhuštěný obraz intuitivně pochopeného přírodního procesu.[14]
Většina objektů Pavla Trnky vychází z čistých geometrických tvarů. Optika skla přitom umožňuje přenášet barvu nebo světlo z jednoho prostoru do jiného jako při vytváření scény. Přiložením broušeného hranolu z optického skla k neonové trubici vytváří Trnka optickou iluzi přerušeného světelného paprsku a jeho přenosu do paralelních rovin.[22] Jeho dvoumetrový objekt z cyklu Spektrum (1982-1998), vytvořený z tvrzeného, broušeného a leštěného skla, zdobí arizonské Muzeum moderního umění.[2] Klasická jednoduchost a geometrická čistota broušených tvarů vytváří polaritu s množstvím asociovaných významů světelného kinetického děje.[21] V monumentálním objektu, který byl původně umístěn jako výzdoba stanice metra Národní, využil Trnka jako kinetický prvek proud vody, který prosvěcovala barevná světla řízená počítačovým programem. V objektu z cyklu Světlo, stín, čas jsou aktivními prvky zdroje barevného světla, hodiny s vteřinovou ručičkou a kyvadlo, ale hlavním kinetickým objektem se stává samotný divák, který vytváří mnohonásobné barevné stíny.[23]
Obrazy
Během pobytu v Japonsku ovlivnily Pavla Trnku principy jógy i východní způsob života. V jeho obrazech se tato zkušenost projevila oproštěnou formou,[24] meditativním zklidněním a barevnými kombinacemi, které vnášejí harmonii a radost do všedního bytí. Skladba barev je založena na vyvážení nebo překrývání tónů a na diváka působí intenzitou a koncentrovaností výrazu. Barevné kombinace nejsou náhodné a podobně jako v hudbě z nich autor skládá nekonečné množství variací.[1]
Realizace
- 1987 Skleněný reliéf v hlavním vstupu do ZOO Troja[25]
- 1988 Barevná fontána u stanice metra Národní třída - Zrušena roku 2009 při výstavbě OD Quadrio.[26]
Zastoupení ve sbírkách
- The Corning Museum of Glass, New York
- Glasmuseet Ebeltoft, Dánsko
- Museum Jan van der Togt, Amstelveen, Nizozemí
- Musée des Arts décoratifs, Paříž
- Takasaki Museum of Art, Takasaki, Japonsko
- Yokohama Museum of Art, Japonsko
- The Museum of Modern Art, Toyama, Japonsko
- Toyama City Collection, Japonsko
- Ulster Museum, Belfast
- Galerie Rob Van Den Doel, Praha
- Moravská galerie v Brně[27]
- Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
- Severočeské muzeum p.o., Liberec
- Uměleckoprůmyslové museum, Praha
- Východočeské muzeum, Pardubice
- Severočeské muzeum v Liberci
- Galerie Benedikta Rejta, Louny
Autorské výstavy
- 1982 Pavel Trnka, Galerie ve věži, Mělník
- 1982 Jana Budíková, Pavel Trnka, Galerie ve věži, Mělník
- 1987 Galerie Clara Scremini, Paříž
- 1988 Pavel Trnka: Glasobjekt, Werk-statt-Schule/Galerie, Hannover
- 1989 Pavel Trnka, Galerie Rob Van Den Doel, Haag
- 1990 Davison Galleries, Seattle, Washington, USA
- 1991 Heller Gallery, New York, USA
- 1993 Pavel Trnka: Glas Farben Relationen, Glashalle des Softwarehauses, Linden
- 1994 Pavel Trnka, Galerie Rob Van Den Doel, Haag
- 1997 Pavel Trnka: Světlo, stín, čas / Light, Shadow, Time, Galerie bratří Čapků, Praha
- 2002 Pavel Trnka: Szkło i rysunki, BWA Wrocław – Galerie Sztuki Współczesnej, Wrocław
- 2002 Pavel Trnka: Sklo a kresby, Galerie 140 - Výstavní a prodejní centrum, Tábor
- 2002 Pavel Trnka: Kresby a sklo, Galerie Pokorná, Praha 1
- 2005 Pavel Trnka: Drawings and Sculptures, Hiro Gallery, Tokyo
- 2005 Pavel Trnka: Scenery of Heraldry, Gallery BAU, Toyama
- 2007 Pavel Trnka: Phenomenon colour, Czech Embassy and Cultural Center, Tokyo
- 2008 Pavel Trnka: Inner Light of Human Being, Gallery BAU, Toyama
- 2008 Pavel Trnka: Phenomenon of colour, Hiro Gallery Izukogen, Japonsko
- 2009 Pavel Trnka: Fenomén barva / Phenomenon Colour - obrazy, sklo / paintings, glass, Galerie Havelka, Praha[28]
- 2011 Pavel Trnka: Barva a znak / Colour and Emblem, Galerie Pecka, Praha
- 2023 Pavel Trnka: Proměny, Galerie Havelka, Praha[29]
Reference
- ↑ a b Jiří Machalický, in: Pavel Trnka - Fenomén barva, 2009
- ↑ a b Zdeněk Freisleben: Pavel Trnka - spektrum světla, Keramik 4, 2000, s. 30-31
- ↑ Fascinuje mě téma barvy, říká sochař Pavel Trnka, HN, 13. 8. 1999
- ↑ Czech Glass Competence: Pavel Trnka
- ↑ Milan Hlaveš, Pozdravy z Tojamy. 30 let českého skla v Japonsku, Portheimka, 26/6/2021 – 5/9/2021
- ↑ Jan Gajdůšek, 2023, nestránkováno
- ↑ Umělecká beseda: Trnka Pavel - malíř, sochař, sklář
- ↑ Galerie Makráč vystavuje obrazy, kresby a asambláže Pavla, Lukáše a Ondřeje Trnkových, Veleslavín 39, 2016
- ↑ Takeda A, The International Exhibition of Glass Kanazava 2007, Neues Glas / New Glass 4, 2007, p. 18
- ↑ Who is Who in Contemporary Glass Art, 1993, s. 564-565
- ↑ SUPŠS železný Brod: Trnka Pavel
- ↑ Glass.cz: Pavel Trnka (*1948)
- ↑ a b Marie Mžyková, Mělník, 1982
- ↑ a b Jiří Urban, 1997, s. 8
- ↑ Dorotheum: Trnka Pavel (Poděbrady 1948)
- ↑ Takeda A, The International Exhibition of Glass Kanazava 2007, Neues Glas / New Glass 4, 2007, p. 22-23
- ↑ Art Cabinet: Pavel Trnka
- ↑ Meda Mladek: Pavel Trnka, Contemporary Czechoslovakian Glass Art, Boca Raton Museum of Art, 1985, p. 24
- ↑ Pavel Trnka: Ne-nádoba, 1982, European Arts
- ↑ Milan Hlaveš: Prostor, barva, světlo a čas ve skle Pavla Trnky, Keramika a sklo 6, 2005, s. 13-15
- ↑ a b Jiří Urban, 1997, s. 9
- ↑ Pavel Trnka: Objekt s neonem (1985), in: Světlo, stín, čas, 1997, s. 58-60
- ↑ Jiří Urban, 1997, s. 10
- ↑ Josef Vomáčka: Recenze: Pavel Trnka - Fenomén Barva, ČT 24, 2009
- ↑ Sochy a města: Skleněný reliéf v hlavním vstupu do ZOO Troja
- ↑ Pražské kašny: Ocelová fontána u stanice metra Národní třída - zrušeno
- ↑ Moravská galerie v Brně: Pavel Trnka
- ↑ H. Štráfeldová: Pavel Trnka po návratu z Japonska vystavil v Praze své sklo a obrazy, ČRo, 3.6.2009
- ↑ Pavel Trnka: Proměny, Galerie Havelka
Literatura
- Who is Who in Contemporary Glass Art, Joachim Waldrich Verlag, München 1993, p. 564-565
- One Hundred Years of Bohemian Glass (curator O. Palata), Takasaki Museum of Art, 1995, p. 135
Katalogy
- Pavel Trnka, 6s., text Marie Mžyková, Galerie ve věži, Mělník 1982
- Jana Budíková, Pavel Trnka, text Marie Mžyková, Galerie ve věži, Mělník
- Pavel Trnka: Světlo, stín, čas / Light, Shadow, Time (Světelné obrazy a světelný kinetický objekt / Ligft Images and Light Kinetic Object), 64 s., text Jiří Urban, Galerie bratří Čapků, Praha 1997
- Pavel Trnka: Fenomén barva (obrazy, sklo / paintings, glass), text Jiří Machalický, Galerie Havelka, Praha 2009
- Pavel Trnka: Proměny / transformations, text Jan Gajdůšek, Galerie Havelka, Praha 2023, ISBN 978-80-87390-54-2
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Trnka na Wikimedia Commons
- Pavel Trnka: Sklo
- Informační systém abART: Pavel Trnka
>Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Aleš Vašíček
Alena Matějka
Alois Metelák
Angela Thwaites
Blanka Adensamová
Blanka Matragi
Bořek Šípek
Božetěch Medek
Bohumil Čabla
Bohumil Eliáš mladší
Bohumil Eliáš starší
Dana Vachtová
Diskuse ke kategorii:Sklářští výtvarníci
Dominik Biemann
Eliška Rožátová
Eva Vlasáková
František Burant
František Janák (sklář)
František Pečený
František Tejml
František Vízner
Gabriela Kryl
Hans Falc
Hlavní strana
Ivana Houserová
Ivo Burian
Ján Zoričák
Jana Míčková
Jan Adam (výtvarník)
Jan Exnar
Jaromír Rybák
Jaroslava Brychtová
Jaroslav Brychta
Jaroslav Kodejš
Jaroslav Matouš
Jaroslav Mykisa
Jaroslav Prášil (textilní výtvarník)
Jaroslav Svoboda (výtvarník)
Jaroslav Václav Holeček
Jeronim Tišljar
Jiří Šuhájek
Jiří Harcuba
Jiřina Žertová
Josef Khýn
Josef Kochrda
Josef Michal Hospodka
Josef Soukup (výtvarník)
Karel Štipl
Karel Vaňura
Karel Wünsch
Kategori:Tjeckiska glaskonstnärer
Kryštof Trubáček
Laděna Víznerová
Ladislav Oliva
Ladislav Přenosil
Latchezar Boyadjiev
Libuše Hlubučková
Lubomír Blecha
Lubomír Hora
Ludvika Smrčková
Lukáš Novotný (sklářský výtvarník)
Marian Volráb
Marie Louisa Kirschnerová
Markéta Šílená
Martin Janecký
Martin Rosol
Michael Pavlík
Milan Vobruba
Miloslava Svobodová
Miloslav Klinger
Miluše Kepková
Miluše Roubíčková
Miroslav Plátek
Oldřich Žák
Oldřich Lípa
Oldřich Lipský (sklář)
Oldřich Plíva
Pavel Hlava (sklář)
Pavel Ježek
Pavel Karous
Pavel Molnár
Pavel Tomečko
Pavel Trnka (sklářský výtvarník)
Pavel Werner
Petr Hora
Petr Vlček (sochař)
René Roubíček
Rony Plesl
Rubikon (skupina)
Rudolf Jurnikl
Speciální:Hledání
Speciální:Moje diskuse
Speciální:Moje příspěvky
Speciální:Náhodná stránka
Speciální:Poslední změny
Speciální:Speciální stránky
Special:EntityPage/Q28732592
Special:EntityPage/Q28732592#sitelinks-wikipedia
Special:FundraiserRedirector?utm source=donate&utm medium=sidebar&utm campaign=C13 cs.wikipedia.org&uselang=cs
Special:UploadWizard?uselang=cs
Stanislav Libenský
Stanislav Meliš
Svatopluk Kasalý
Václav Cigler
Václav Hanuš (výtvarník)
Václav Plátek
Věra Lišková
Valér Kováč
Vladimíra Klumparová
Vladimíra Tesařová
Vladimír Žahour
Vladimír Jelínek
Vladimír Kepka
Vladimír Klein
Vladimír Kopecký (sklářský výtvarník)
Vladimír Linka
Vladimír Procházka (sklářský výtvarník)
Vlastimil Beránek
Vratislav Šotola
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Slučování a přesun stránek#Slučování
Zdeněk Kepka
Zdeněk Lhotský
Zoja Trofimiuk
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.