Eliška Rožátová - Wiki slovník

Eliška Rožátová
Narození	12. ledna 1940 ; Praha
Povolání	sklářská výtvarnice a malířka
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Eliška Rožátová (*12. ledna 1940 Praha) je sklářská výtvarnice a malířka. V letech 1954–1958 studovala na Střední průmyslové škole sklářské, Želený Brod a následně pokračovala na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliérech Josefa Kaplického^[1] a Stanislava Libenského^[2], kterou ukončila v roce 1965.^[3] Poté pracovala jako výtvarnice až do roku 1970 pro Železnobrodské sklo.^[4]

Věnovala se malbě i kresbě, vytvářela skleněné mozaiky a vitráže pro architekturu, v oblasti designového skla využívala metodu lehání skla a na své výtvory malovala.^[4] Z realizací ve veřejném prostoru lze uvést abstraktní mozailu na fasádě obchodního domu Šíravan ve slovenských Michalovcích (1973),^[5] spolu s Janem Fišarem realizovala prosklené stěny vládního salonku na Smíchovském nádraží (1975),^[6] mozaiku Telekomunikace na domě v Jablonci nad Nisou (1978),^[7] nástropní mozaiku Slunce, která byly umístěna v roce 1980 v hotelu Praha,^[8] vitráž a skleněnou mozaiku pro koncertní síň Atrium (1982) v Praze či malované vitráže pro hotel Corinthia Tower taktéž v Praze.^[4]

V kolektivních výstavách se objevila od roku 1967, samostatně pak vystavovala od roku 1973 kdy debutovala na výstavě Sklo v Nové síni v Praze. Její díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslového muzea, Moravské galerie Brno či v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.^[4]

Galerie

Abstraktní mozaika na obchodním domě v Michalovcích
Mozaika Telekomunikace v Jablonci nad Nisou

Odkazy

Reference

↑ HOLBOVÁ, Štěpánka. Osobnost pedagoga Josefa Kaplického na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a jeho odkaz. Praha: Univerzita Karlova, 2009.
↑ Libenský Stanislav. České Kompetenční Centrum . . Dostupné online.
↑ MALÝ, Zbyšek; MALÁ, Alena. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2004. ISBN 978-80-86171-35-7. S. 96.
↑ ^a ^b ^c ^d Malý, s. 97.
↑ Mozaika | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz . . Dostupné online.
↑ Vládní salónek na Smíchovském nádraží. Architektura ČSR. 1976, s. 447.
↑ Mozaika "Telekomunikace" | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz . . Dostupné online.
↑ Slunce | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz . . Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Eliška Rožátová na Wikimedia Commons

Zdroj:
>Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.

[1] HOLBOVÁ, Štěpánka. Osobnost pedagoga Josefa Kaplického na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a jeho odkaz. Praha: Univerzita Karlova, 2009.

[2] Libenský Stanislav. České Kompetenční Centrum . . Dostupné online.

[3] MALÝ, Zbyšek; MALÁ, Alena. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2004. ISBN 978-80-86171-35-7. S. 96.

[:0-4] Malý, s. 97.

[5] Mozaika | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz . . Dostupné online.

[6] Vládní salónek na Smíchovském nádraží. Architektura ČSR. 1976, s. 447.

[7] Mozaika "Telekomunikace" | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz . . Dostupné online.

[8] Slunce | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz . . Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

Eliška Rožátová
Narození	12. ledna 1940 Praha
Povolání	sklářská výtvarnice a malířka
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.