Anna Netrebko
Anna Netrebko na udílení cen Romy 2013
Narození	18. září 1971 (50 let) Krasnodar
Národnost	Rusové
Alma mater	Petrohradská konzervatoř
Povolání	operní pěvkyně a herečka
Manžel(ka)	Jusif Ejvazov (od 2015)
Partner(ka)	Simone Alberghini (1999–2007)          Erwin Schrott (2007–2013)
Ocenění	Casta diva (1998) Státní cena Ruské federace (2004) ECHO Klassik (2004, 2005 a 2014) Německé mediální ocenění (2006) Zlaté pírko (2007) lidový umělec Ruské federace (2008) Hrdina práce Kubáně (2008) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Jurjevna Netrebko (přechýleně Netrebková, rusky Анна Юрьевна Нетребко; * 18. září 1971 Krasnodar) je ruská operní pěvkyně, sopranistka, spojená především s účinkováním na scénách Salcburského festivalu, Metropolitní opery, Vídeňské státní opery a londýnské Královské opery. Kariéru zahájila v Mariinském divadle, kam ji uvedl Valerij Gergijev. S dirigentem poté dlouhodobě spolupracovala. Světovou známost jí přinesla role Donny Anny v Mozartově Donu Giovannim na Salcburském festivalu 2002. Na jevištích vystupovala v lyrických a koloraturních sopránových rolích. Nevyhýbala se ani náročnějším romantickým partům 19. století, jakými se staly Leonora v Trubadúrovi či Lady Macbeth v Macbethovi. Od roku 2016 se začala orientovat na veristický repertoár. V roce 2015 se vdala za ázerbájdžánského tenora Jusifa Ejvazova, s nímž začala intenzivně koncertovat.

V roce 2002 se stala exkluzivní umělkyní vydavatelství Deutsche Grammophon. Za své výkony opakovaně vyhrála cenu Echo Klassik a časopis Time ji roku 2007 zařadil na seznam 100 nejvlivnějších lidí světa. V roce 2008 přijala titul lidová umělkyně Ruska.

Po ruské invazi na Ukrajinu koncem února 2022 sice slovně válku odsoudila, ale od ruského prezidenta Vladimira Putina se odmítla distancovat. Její plánované koncerty v Metropolitní opeře nebo Bavorské státní opeře v Mnichově pak byly jednostranně zrušeny. Svá další vystoupení se Netrebko sama rozhodla do odvolání odložit.^[1][2]

Soukromý život

Anna Netrebko obdržela v roce 2008 v Petrohradu titul lidová umělkyně Ruska

Narodila se a vyrůstala v Krasnodaru, městě na jihozápadě dnešní Ruské federace, kde se začala věnovat hudbě a zpěvu. Její matka Larisa Netrebko byla inženýrkou, otec Jurij Netrebko je povoláním geolog.

Do roku 2007 udržovala partnerský vztah s italským barytonistou Simonem Alberghinim. V prosinci 2007 se zasnoubila s uruguayským basbarytonistou Erwinem Schrottem, s nímž poprvé spolupracovala již v roce 2003.^[3] Během dubna 2008 oznámila sňatek,^[4] k němuž ve skutečnosti nikdy nedošlo.^[5] Syn Tiago Aruã Schrott se jim narodil 5. září 2008 ve Vídni.^[6][7] Druhé jméno „Aruã“ bylo odvozeno z řeči uruguayského indiánského kmene Charrúa, a znamená „cenný“ nebo „pokojný“. Během vztahu společně koncertovali, zvláště v Německu. V listopadu 2013 v ruské televizní show Pusť govorjat oznámila, že již se Schrottem žijí odděleně, když se kvůli mnoha angažmá na rozdílných místech světa vzájemně odcizili.^[8][9] Zároveň poprvé otevřeně promluvila o lehké formě synovy poruchy autistického spektra.^[10]

V únoru 2014 se při zkouškách před uvedením Pucciniho opery Manon Lescaut v Římě seznámila s ázerbájdžánským tenoristou Jusifem Ejvazovem, poté co byli obsazeni do hlavních rolí Manon Lescaut a rytíře des Grieux. Pět měsíců poté na Facebooku ohlásili své zasnoubení. Svatba se konala dne 29. prosince 2015 ve vídeňském paláci Coburg za přítomnosti otce Jurije Netrebka, její sestry Natalji a tenoristů Plácida Dominga s Piotrem Beczałou.^{[pozn. 1]}

Netrebko žila v Petrohradě a poté v New Yorku. Následně se přestěhovala do Vídně. Vedle ruského občanství získala 1. srpna 2006 v Salcburku i rakouské občanství.

Operní dráha

Již v Krasnodaru se projevilo její výrazné pěvecké nadání. Byla sólistkou sboru Kubánští pionýři (Кубанская пионерия) při Paláci pionýrů a žáků Krasnodarského kraje. V mládí se věnovala také gymnastice a basketbalu. Na konzervatoři v Petrohradě, kterou nedokončila, ji vedla profesorka zpěvu Tamara Novičenková. V hlasové technice se posléze zdokonalovala také u italské sopranistky Renaty Scottové.

S polským tenoristou Piotrem Beczałou v Pucciniho opeře Bohéma, hudební festival v Salcburku 2012

Aby se obeznámila s divadelním prostředím, pracovala nejdříve jako uklízečka v Mariinském divadle v Petrohradu. V roce 1993 vyhrála pěvecký konkurs M. I. Glinky a byla dirigentem a uměleckým ředitelem divadla Valerijem Gergijevem angažována jako sólistka. Zde poté ovládla obšírný repertoár. Již ve svých 23 letech zpívala titulní ženskou roli v Glinkově opeře Ruslan a Ludmila. V roce 1994 debutovala v Petrohradě jako Zuzana v Mozartově opeře Figarova svatba, v tomtéž roce pak v Rize zpívala Královnu noci v Mozartově Kouzelné flétně.

V roce 1995 debutovala v San Francisku rolí Ludmily v opeře Ruslan a Ludmila. I na ostatních světových operních scénách se stala známou jako interpretka ruských operních postav, vedle Ludmily např. jako Nataša z Prokofjevovy Vojny a míru.

Brzy velmi úspěšná byla především jako představitelka rolí ve stylu belcanto, a to jako Gilda ve Verdiho stěžejním díle Rigoletto, Mimì (nejprve Musette) v Pucciniho Bohémě a Julie v Gounodově opeře Romeo a Julie.

V roce 2002 debutovala v Metropolitní opeře jako Nataša v opeře Vojna a mír a na newyorské scéně začala pravidelně vystupovat. Významným milníkem její kariéry se stala role Donny Anny v Mozartově opeře Don Giovanni v rámci hudebního Salcburského festivalu 2002, díky níž se stala světově známou. Tutéž roli následující sezónu zpívala na scéně Královské opery v londýnském Covent Garden. V roce 2003 také vytvořila titulní postavu opery Gaetana Donizettiho Lucie z Lammermooru v Los Angeles a Violettu ve Verdiho opeře La traviata. Její album Opera Arias, z roku 2003 se zařadilo k nejprodávanějším nahrávkám klasické hudby.

Po krátké přestávce v důsledku mateřství v roce 2008 se vrátila do operního dění. Velký ohlas získala především její interpretace dramatické hlavní role v Donizettiho opeře Anna Bolena na scéně Vídeňské státní opery. Spolu s ní zde vystoupila její přítelkyně, lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča jako Giovanna Seymourová. Následně byla tato inscenace uvedena také v Metropolitní opeře.

Jako Leonora v opeře Giuseppe Verdiho Il Trovatore, Salcburk 2014

V prosinci 2015 vystupovala v hlavní roli Verdiho opery Johanka z Arku na scéně divadla La Scala v Miláně. Tato opera je hrána poměrně zřídka, ve Scale byla dávána naposledy před 150 lety. Netrebko zde zaznamenala mimořádný úspěch.^[13]

V srpnu 2017 se poprvé představila v titulní roli Verdiho opery Aida, a to v rámci Salcburského festivalu. V této souvislosti (avšak nikoliv poprvé) byl zaznamenán posun jejích hlasových schopností směrem k rolím pro dramatický soprán.^{[pozn. 2]}

Přerušení pěvecké dráhy po ruské invazi na Ukrajinu

Netrebko je známá jako přítelkyně a podporovatelka ruského prezidenta Vladimira Putina. Podílela se na kampani za jeho znovuzvolení. V roce 2014 podpořila anexi ukrajinského Krymu. Téhož roku se v okupovaném Doněcku vyfotila s lídrem proruských separatistů a předala mu šek na milion rublů. Své 50. narozeniny oslavila v Kremlu.

Krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 válku odsoudila: „Mám na Ukrajině mnoho přátel a ta bolest a utrpení mi trhají srdce. Chci, aby tato válka skončila a lidé žili v míru.“ Když však newyorská Metropolitní opera Annu Netrebko vyzvala, aby se od Putina distancovala, umělkyně se v tomto smyslu odmítla vyjádřit. Podle deníku The New York Times tak bylo vyloučené, že by se objevila v programu Metropolitní opery během nejbližších sezon. „Těžko si představit okolnosti, za kterých by se do Metropolitní opery mohla kdykoliv vrátit,“ řekl ředitel opery Peter Gelb. V chystané inscenaci Pucciniho opery Turandot ji nahradila ukrajinská sopranistka Ljudmila Monastyrská. Vystoupení ruské umělkyni zrušil i ředitel Bavorské státní opery v Mnichově. Svá další koncertní vystoupení, např. v milánské La Scale, pak do odvolání zrušila sama Netrebko.^[1][2]

Ohlas v médiích

V roce 2007 zařadil americký časopis Time Annu Netrebko na třetí místo mezi 100 nejvýraznějšími lidmi z oblasti umění a zábavy. Zdůvodnil to jejím velkým ohlasem v médiích, která neúnavně mapovala její zálibu ve vysoké módě (haute couture), ale především ohromující plností a silou jejího hlasu i hereckými schopnostmi.^[15]

S poukazem na nádheru hlasu a dramatickou intenzitu pěveckého výrazu ji Christopher Porterfield v časopise Time přirovnal k Marii Callasové.^[15]

Ocenění

Ruský prezident Vladimir Putin předává Anně Netrebko Státní cenu Ruské federace (2004)

Anna Netrebko je nositelkou řady cen a titulů. V roce 2004 jí prezident Vladimir Putin udělil Státní cenu Ruské federace, v roce 2008 obdržela titul lidové umělkyně Ruské federace při příležitosti oslav 225. výročí založení Mariinského divadla.

Diskografie

CD

• 2003: Opera Arias
• 2004: Sempre Libera
• 2005: Violetta – árie a duety z opery La traviata
• 2005: La traviata. Celá opera (Verdi). Dt. Grammophon.
• 2006: Das Mozart – album
• 2006: The Russian – album
• 2007: Duety – s Rolandem Villazónem
• 2007: Figarova svatba – celá opera, živá nahrávka z Salcburského festivalu 2006
• 2007: Opera
• 2008: Souvenirs – album
• 2008: Bohéma – celá opera (Puccini), koncertní nahrávka s Rolandem Villazónem, Mnichov 2007
• 2009: I Capuleti e i Montecchi – celá opera (Bellini), s Elīnou Garanča, live Wiener Konzerthaus 2008
• 2009: Anna - The best of Anna Netrebko^[16]
• 2010: In the Still of Night – Netrebko, dirigent Daniel Barenboim
• 2010: Rossini: Stabat Mater – Netrebko, Joyce DiDonato, Brownlee, d'Arcangelo
• 2013: Verdi: Anna Netrebko, dirigent Gianandrea Noseda, Orchestra Del Teatro Regio Di Torino^[17]

DVD

• 1995: Ruslan a Ludmila – celá opera od Michaila Glinky (Ludmila)
• 1998: Zásnuby v klášteře – celá opera Sergeje Prokofjeva (Luisa)
• 2004: Gala From St. Petersburg
• 2004: The Woman, The Voice
• 2006: La traviata – celá opera (Giuseppe Verdi), živá nahrávka ze Salcburského festivalu 2005 (Violetta)
• 2006 Nápoj lásky – celá opera od Gaetana Donizettiho, živá nahrávka v produkci Vídeňské státní opery, 2005 (Adina)
• 2006: Das Waldbühnenkonzert aus Berlin – Anna Netrebko, Rolando Villazón, Plácido Domingo (koncert z Berlína)
• 2007: Figarova svatba – celá opera od W. A. Mozarta, živá nahrávka ze Salcburského festivalu 2006 (Zuzanka)
• 2007: Die Operngala der Stars – živá nahrávka koncertu z Baden-Badenu
• 2007: I Puritani – celá opera (Vincenzo Bellini), Metropolitní opera, New York
• 2011: Anna Bolena. Celá opera od Gaetana Donizettiho. Zpívají: Anna Netrebko, Ildebrando D'Arcangelo a Elīna Garanča. Dirigent: Evelino Pidò, orchestr a sbor Vídeňské státní opery. Deutsche Gramophon, DDD 0440 073 4725 6 GH2.

Filmografie

• 2004: Deník princezny 2: Královské povinnosti – sama sebe, vystoupení v zámecké zahradě zámku v Genovie při oslavách princezniných zásnub

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Netrebko na Wikimedia Commons
• Osoba Anna Netrebko ve Wikicitátech
• Anna Netrebko – oficiální stránky (anglicky) (německy) (rusky)
• Anna Netrebko na Opera PLUS
• Anna Netrebko v Česko-Slovenské filmové databázi
• Anna Netrebko v Internet Movie Database (anglicky)