Friedrich Engels - Wiki slovník

Friedrich Engels
	Friedrich Engels v roce 1877
Region	Západní filosofie
Období	filosofie 19. století
Narození	28. listopadu 1820 ; Barmen; Pruské království
Úmrtí	5. srpna 1895 (ve věku 74 let) ; Londýn; Spojené království Velké Británie a Irska
Škola/tradice	marxismus
Oblasti zájmu	politická filosofie, ekonomie, třídní boj, kapitalismus
Význačné ideje	odcizení a vykořisťování dělníků, historický materialismus
Alma mater	Berlínská univerzita
Významná díla	Komunistický manifest, The German Ideology a Socialism: Utopian and Scientific
Vlivy	Hegel, Feuerbach, Stirner, Smith, Ricardo, Rousseau, Goethe, Fourier, Hess, Morgan, Hérakleitos
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Friedrich Engels, v českém prostředí někdy uváděný jako Bedřich Engels (28. listopadu 1820 Barmen, Pruské království – 5. srpna 1895 Londýn, Spojené království Velké Británie a Irska), byl německý politický filosof a ekonom, spoluzakladatel marxismu, vůdčí osobnost první i druhé internacionály. Byl osobním přítelem Karla Marxe a jeho spolupracovníkem na prakticky všech významných dílech z oblasti filosofie, ekonomie a o teorii komunismu.

Životopis

Narodil se v rodině, která vlastnila textilní továrnu. Už na základní škole projevoval velké nadání pro jazyky, literaturu, poezii a jiná umění. Byl tělesně zdatný a celoživotně se věnoval sportu. Studoval na gymnáziu, ale studium na otcovu žádost nedokončil, aby se mohl věnovat obchodu. Po škole nějakou dobu pracoval v otcově továrně, potom u brémské obchodní společnosti. Byl velmi pracovitý, ve volném čase studoval historii, filozofii a literaturu. V roce 1839 začal spolupracovat s časopisem radikální literární skupiny Mladé Německo, kam přispíval články proti útlaku dělnické třídy a náboženskému pokrytectví boháčů (Dopisy z Wuppertalu). ^[1]

V době, kdy absolvoval vojenskou službu, navštěvoval přednášky Friedricha Schellinga na Berlínské univerzitě, kde se sblížil s mladohegelovci. V roce 1841 napsal studie Schelling o Hegelovi, Schelling a zjevení a Schelling – filosof v Kristu, kde vystoupil proti jeho reakčně mystické filozofii. Následně se začal hlásit k revolučním demokratům.

Po vojenské službě odjel do Manchesteru, kde pracoval v podniku, jehož spolumajitelem byl jeho otec. Zde se začal zajímat o životní podmínky dělníků, o místní chartistické hnutí, utopický socialismus a britskou ekonomii. Posílal své články do německých novin a v listopadu 1842 se poprvé sešel s Karlem Marxem v redakci Rheinische Zeitung v Kolíně nad Rýnem.^[1]

Roku 1844 mu vyšel v Německo-francouzských ročenkách, které vydával Karel Marx, Nástin kritiky politické ekonomie. V době pobytu v Anglii Engels dokončil již započatý příklon k materialismu a od revolučního socialismu ke komunismu.^[2] V roce 1844 Anglii opustil, navštívil Marxe a setkání s ním se změnilo v trvalé tvůrčí přátelství. Společně s ním vystoupil proti mladohegelovcům. Tomuto tématu věnovali spis Svatá rodina. V roce 1845 napsal Postavení dělnické třídy v Anglii. Ve stejném roce s Marxem vypracovali kritiku pohegelovské německé filosofie – kniha Německá ideologie.

V té době žil Engels v Bruselu a Paříži, kde společně s Marxem získal vliv ve Svazu spravedlivých, který se pod jejich vlivem přeměnil ve Svaz komunistů. Při té příležitosti sestavili Zásady komunismu, z něhož se vyvinul Manifest komunistické strany. Ten vyšel v roce 1848.

V březnu 1848 přesídlil i s Marxem do Kolína nad Rýnem, kde vydávali Neue Rheinische Zeitung. Psali články na obranu revoluce, podporovali revoluční hnutí v celé Evropě. V roce 1849 se Engels zúčastnil lidového povstání v Bádensku. Po jeho porážce se přestěhoval do Švýcarska a poté do Anglie. Vrátil se do rodinné firmy v Manchesteru, kde žil až do roku 1870. ^[1] Veškeré své zisky z podnikatelské činnosti věnoval na činnost Marxe a socialistického hnutí. V té době napsal díla Německá selská válka a Revoluce a kontrarevoluce. V důsledku revoluce roku 1848 pozměnil Engels své názory na stát a komunismus. V Manchesteru se věnoval studiu jazyků a například i vojenství. Po založení První internacionály (1864) se nemohl přímo účastnit na jejím vedení, ale problémy Internacionály řešil v korespondenci s Marxem. Během osmnácti let mu napsal 1350 dopisů, které obsahovaly úvahy o nejrůznějších otázkách. ^[1]

V roce 1870 se přestěhoval do Londýna a usadil se v Regent’s Park Road, v blízkosti bytu Karla Marxe. Každý den se navštěvovali a diskutovali. Po Marxově smrti v roce 1883 se staral o jeho rodinu a uspořádal jeho pozůstalost. Podle Marxových zápisků dokončil 2. a 3. díl Kapitálu. ^[2] Věnoval se organizační práci v Internacionále a vytvořil mnoho významných teoretických prací, mezi nimi Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu (1884). Na sklonku života zpracoval první program evropského odzbrojení s názvem Může Evropa odzbrojit? ^[1] Podílel se na přípravě mezinárodního socialistického kongresu v Paříži roku 1889 i na Druhé internacionále.

Friedrich Engels v zemřel na rakovinu hrtanu v Londýně v roce 1895. Na přání zesnulého bylo jeho tělo spáleno a popel byl dne 27. srpna 1895 rozptýlen do moře. Stalo se tak nedaleko přímořského města Eastbourne, kam se jezdil léčit, asi pět námořních mil od pobřeží.^[3]

Pětasedmdesátiletý stařec ukončil svou velikou a požehnanou práci životní. Práce velká a požehnaná – mladý komptoarista^{[pozn. 1]} v Manchestru z roku 1842 po smrti Marxově stal se vůdcem mezinárodní sociální demokracie, a to znamená mnohem více než dědičné funkce starého režimu. (...) Jako Marx i Engels byl filosof. Pochopili, že utlačeným a vyděděným stane se po právu, jestliže nynější společenská organisace ve svých osnovných ideách se přemění. (...) I v tom, v čem Engels se mýlil, mýlil se člověk poctivý a neobyčejný; pro lidstvo nemají význam pouze názory naprosto správné, nýbrž i částečně správné, a dokonce i pochybené mu prospívají, jestliže vytryskly z hloubi duše, bažící po pravdě a usilující o pokrok člověčenstva. A právě tu Engels je vzorem pracovníka, ano dělníka–myslitele.

—Tomáš Garrigue Masaryk, Velicí mužové^[5]

Dílo

Pomník Marxe a Engelse v Berlíně

Engels patřil k nejvzdělanějším mužům své doby, měl encyklopedické znalosti, ovládal více než 20 cizích jazyků. ^[1]^[2] Zabýval se filozofií, politickou ekonomií, sociologií a politologií, ke kterým přistupoval z pozice dialektického materialismu. Poukazoval na důležitost vzájemného působení přírodních a společenských věd i filozofie historického materialismu pro jejich úspěšný vývoj.

Vybrané spisy ^[2]

K bytové otázce (1873),
Pana Evžena Dühringa převrat vědy (1877–1878, kritika ideologa E. Dühringa, označováno jako Anti-Dühring),
Dialektika přírody (1873–1883, o filosofických problémech přírodních věd),
Vývoj socialismu od utopie k vědě (1880),
Kapitál 2. a 3. díl (1885, 1894), podle Marxových zápisků,
Ludvík Feuerbach a vyústění německé klasické filosofie,
Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu (1884).

Odkazy

Poznámky

↑ Kontoár (dříve psáno též komptoir) je obchodní písárna. Mladý Engels v roce 1842 pracoval v kanceláři manchesterské bavlnářské firmy Ermen & Engels, Victoria Mill, jejímž spolumajitelem byl jeho otec.^[4]

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f CODR, Milan; HORA, Pavel. Přemožitelé času sv. 18. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Bedřich Engels, s. 58–61.
↑ ^a ^b ^c ^d Friedrich Engels. filosofie.kvalitne.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-22.
↑ GEMKOW, Heinrich et al. Bedřich Engels: životopis. Překlad Jana Šustrová a Zdeněk Dvořáček. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1982. 442 s. cnb000001496. S. 387.
↑ GEMKOW, Heinrich et al. Bedřich Engels: životopis. Překlad Jana Šustrová a Zdeněk Dvořáček. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1982. 442 s. cnb000001496. S. 43.
↑ MASARYK, Tomáš Garrigue. Velicí mužové. Praha: Státní nakladatelství, 1926. 200 s. cnb000907616. Dostupné též online