Lidová demokracie (též lidová republika nebo lidově demokratická republika) je označení reálně socialistických politických systémů, v němž má vedoucí úlohu komunistická strana či skupina stran pod vedením komunistické strany.^[1]

Tato forma státu vznikla po první světové válce v satelitech Sovětského svazu (Mongolsko a podobně), ale uplatnila se hlavně po druhé světové válce v komunistických zemích střední Evropy, tvořících celek známý jako východní blok. Tehdy byla lidová demokracie považována za jakousi přechodnou fázi mezi kapitalismem a rozvinutým socialismem.

Státy s lidově demokratickým státním zřízením se oficiálně lišily od Sovětského svazu a jiných zemí hlavně jinou politickou strukturou, která však fungovala se stejným výsledkem, jako v SSSR. Sice existovalo více stran, ale permanentní vládní koalice, označovaná jako národní či vlastenecká fronta, dodržovala jednotný postup, který určovala strana komunistická.^[1] Dalšími rozdíly bylo například i jiné uspořádání státních institucí a možnost omezeného soukromého vlastnictví půdy.

Příklady ze střední Evropy jsou Československo (1948–1989), Maďarská lidová republika, Polská lidová republika.

Jako lidové demokracie se ovšem označovaly (nebo dodnes označují) i některé další země, například Čínská lidová republika, Laos, Vietnam, Kuba nebo Korejská lidově demokratická republika.

Odkazy

Reference

Literatura

• Karel Žaloudek, Encyklopedie politiky. Praha: Libri 2004. Heslo „Lidová demokracie“, str. 238n.
• JUDIN, Pavel. Evropské lidově demokratické země na cestě k socialismu. Překlad Josef Vrba. Praha: Orbis, 1951. 52 s.