Horažďovice
Historické jádro města
znak
Lokalita
Status	město
LAU 2 (obec)	CZ0322 556254
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností	Horažďovice
Okres (LAU 1)	Klatovy (CZ0322)
Kraj (NUTS 3)	Plzeňský (CZ032)
Historická země	Čechy
Zeměpisné souřadnice	49°19′15″ s. š., 13°42′4″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	5 113 (2022)[1]
Rozloha	43,04 km²[2]
Nadmořská výška	427 m n. m.
PSČ	341 01
Počet domů	1 315 (2021)[3]
Počet částí obce	8
Počet k. ú.	9
Počet ZSJ	20
Kontakt
Adresa městského úřadu	Mírové náměstí 1 341 01 Horažďovice urad@muhorazdovice.cz
Starosta	Ing. Michael Forman
Oficiální web: www.mesto-horazdovice.cz
Horažďovice
Další údaje
Kód obce	556254
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horažďovice (německy Horaschdowitz, v místním nářečí Horažďojce) jsou město v okrese Klatovy v západních Čechách. Leží mezi Strakonicemi a Klatovy v nadmořské výšce 427 m na levém břehu řeky Otavy a žije zde přibližně 5 100^[1] obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Dějiny města

Původ obce – 14. století

Počátek osídlení je spjat s hradištěm na Práchni. Nejstarší zprávy (z roku 1251), týkající se Horažďovic, hovoří o osadě Gorazdějovice, založené knězem Gorazdem, žákem a nástupcem sv. Metoděje. V roce 1292 byla osada povýšena na město králem Václavem II. Město získalo městská práva, zejména právo hradební, v krátké době bylo město opevněno a postavena tvrz. Město bylo vyňato ze soudu královského a stalo se městem poddanským v držení rodu Bavorů ze Strakonic. V roce 1307 nesouhlasil Bavor III. s volbou nového krále Rudolfa Habsburského. Nový král město obléhal, ale při obléhání 3. července 1307 zemřel na úplavici. Obléhání bylo přesto úspěšné, protože smrt krále byla během něj utajena.

Páni z Hradce a Švihovští

Po roce 1404 se stalo město majetkem pánů z Hradce. V období husitských bouří stálo město na straně táboritů i proti vlastní vrchnosti. Roku 1459 koupil panství rod pánů z Kocova, město získalo právo pořádat svatohavelské výroční trhy.

Později se panství stalo majetkem Půty Švihovského ze Švihova a Rýzmberka. V roce 1503 nechal postavit vodovod, dále nechal zřídit klášter minoritů a zavedl městské právo podle práva Starého Města pražského. Město též mělo právo várečné, Švihovští získali i právo na clo, mýto a druhý výroční trh – petropavelský.

Doba po Bílé hoře

V době stavovského povstání v roce 1619 vyznávali majitelé panství víru českých bratří. Město bylo vypáleno císařským vojskem, přišly hlad a epidemie, panství bylo zkonfiskováno. Novým majitelem panství se stal přísně katolický rod Šternberků, který přispěl k rozvoji města. Byl přestavěn kostel i zámek a rozšířena městská práva. Od roku 1719 se majitelé města rychle střídali. V roce 1845 koupil panství kníže Rudolf Kinský ze Vchynic a Tetova. Jeho rod vlastnil panství až do roku 1945 a velmi se zasloužil o rozvoj města. Jeho dcera, kněžna lichtenštejnská Marie Aglaé, zde strávila prvních pět let života a s městem udržovala vztahy, ale zejména Horažďovice často navštěvoval její starší bratr, profesor Ferdinand Kinský.

Prosperitu ale přerušil neuvážený postoj měšťanů zainteresovaných na formanství, kteří v polovině 19. století odmítli napojení na tehdy budovanou železniční trať z Plzně do Českých Budějovic. Hospodářský růst se značně zpomalil a nezlepšil se ani po zřízení odbočky do Sušice a Klatov.

20. století

Koncem druhé světové války bylo město 6. května 1945 osvobozeno americkou armádou generála Pattona.

Charakter města

V současné době jsou Horažďovice třetím největším městem okresu Klatovy.

Průmysl i zemědělství jsou pouze lokálního významu. Roste podíl služeb, zejména zaměřených na turistiku.

Ve městě jsou dvě základní školy, Základní umělecká škola, Střední škola a Městské muzeum, kulturní středisko, knihovna a plavecký bazén.

Pamětihodnosti

• V severozápadním cípu historického centra stojí renesanční horažďovický zámek přestavěný z gotického hradu založeného Bavory ze Strakonic ve druhé polovině 13. století.^[4] Sídlí v něm Městské muzeum.
• Za městskými hradbami byl počátkem 16. století při starším kostele sv. Michala vystavěn gotický klášter františkánů observantů, roku 1621 císařem Ferdinandem II. přidělený řádu minoritů, který provedl barokní stavební úpravy včetně refektáře a roku 1814 sídlo opustil. Roku 1853 klášter převzala Kongregace Školských sester de Notre Dame, které chrám přesvětily na mariánský a roku 1933 daly přistavět hranolovou věž v západním průčelí.
• Dochovaly se pozůstatky gotického městského opevnění, zejména Červená brána, která je druhou nejstarší dochovanou branou městského opevnění na území Čech. Byla postavena v r. 1252 a v pozdní gotice posílilo její ochrannou funkci předbraní se železnou mříží a padacím mostem přes příkop. Tyto části se ovšem do dnešní doby nedochovaly.
• Nedaleko města se nachází hradiště Prácheň datované do období mezi 11. až 13. stoletím.
• Vodní mlýn s elektrárnou čp. 283

Zaniklé památky

• Loretánská kaple - od roku 1659 stála na vrchu Stráž severně od centra města. Její zakladatelkou byla Ludmila hraběnka ze Šternberka. Roku 1691 žádali Šternberkové postoupení příslušného pozemku od města pro stavbu Božího hrobu a Kalvárie, ale záměr vybudovat zde poutní místo se neuskutečnil. Santa Casa byla uzavřena roku 1787 a poté byla přestavěna na obytný dům.^[5]

Pověsti

Místní pán Půta Švihovský z Rýzmberka se rozhodl opravit kostel sv. Klimenta na vrchu Práchni. Během oprav mu ovšem došly peníze, a tak nechal zřídit sbírku a řekl, že ve stavbě nebude pokračovat, dokud lidé nenaplní penězi zvon, sňatý z opravovaného kostelíka. Zpočátku to šlo dobře, ale pak už lidé nechtěli přispívat a Půta musel peníze vymáhat. Když jeho biřicové obrali o poslední dva groše i ubohou vdovu, ta zaklela a zvon se i s penězi propadl do země, kde dlí dodnes. Hlídá ho černý pes s ohnivýma očima a dosud žádný z hledačů jej nenašel. Pokusil se o to i jeden horažďovický lakotný měšťan, avšak když dokopal k okraji zvonu, byl vyděšen výkřiky: „Hoří!“ Když se pak vrátil, jáma ani jeho motyka už tam nebyly. Legenda dále říká, že jedině dítě, které v noci pětkrát zaklepe na dveře kostela sv. Petra a Pavla a poprosí o odpuštění, může kletbu zlomit.

Doprava

Město leží na hlavním silničním tahu č. 22 mezi Klatovy a Strakonicemi. Na hlavní trati Plzeň - České Budějovice leží nádraží Horažďovice předměstí, odkud vychází regionální trať do Domažlic.

Osobnosti

• Jaroslav Blahoš (1930–2018) lékař
• Victor Fürth (1893–1984) architekt
• Král Rudolf Habsburský (1281-1307) zemřel při obléhání Horažďovic
• Emanuela Kittrichová (1909–1989) architektka
• Franz von Kaska (1834–1907) osobní lékárník a důvěrník císaře Maxmiliána Mexického
• Stanislav Mayer (1841–1924) dlouholetý starosta města, poslanec zemského sněmu, první předseda české sekce zemské zemědělské rady
• Milan Nakonečný (* 1932) psycholog, historik, vysokoškolský pedagog a autor řady vysokoškolských učebnic
• Jaroslav Němec (vědec) (1921–2005) český vědec v oboru materiálového inženýrství, vysokoškolský profesor a malíř
• Otakar Ševčík (1852–1934) houslový virtuos a pedagog
• Richard Štorch (1877–1927) český cestovatel, lovec, fotograf
• Jaromír Vraštil (1922–1979) malíř a ilustrátor

Místní části

Státní statistický úřad v Praze uvádí, že v obci Zářečí o rozloze 304 ha bylo k 22. květnu 1947 sečteno 303 přítomných obyvatel.^[6] Obec Zářečí byla v roce 1951 připojena k městu Horažďovice.^[7]

Horažďovice, 1915

• Horažďovice (i název k. ú., také k. ú. Zářečí u Horažďovic)
• Babín (k. ú. Babín u Horažďovic)
• Boubín (i název k. ú.)
• Horažďovická Lhota (i název k. ú.)
• Komušín (i název k. ú.)
• Svaté Pole (k. ú. Svaté Pole u Horažďovic)
• Třebomyslice (k. ú. Třebomyslice u Horažďovic)
• Veřechov (i název k. ú.)

Galerie

• 

  Kostel sv. Petra a Pavla

• 

  Zámecký mlýn a gloriet v zámeckém parku

• 

  Ulice Příkopy s kaplí sv. Vojtěcha

• 

  Strakonická ulice s Husovým sborem z roku 1928

• 

  Kostel Nanebvzetí Panny Marie

• 

  Zámecký pivovar

• 

  Branka Kocour v Podbranské ulici

• 

  Masné krámy

• 

  Nádraží

• 

  Červená brána

• 

  Strakonická ulice

• 

  Hradební ulice

• 

  Hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele

• 

  Památník světových válek

• 

  Památník synagogy zničené nacisty během druhé světové války

• 

  Bývalé zdravotní středisko, u silnice do obce "Horažďovice, předměstí"

Reference

Literatura

• WENIG Adolf: České pověsti, Praha: Olympia, 1975.
• SMETANOVÁ Jaroslava: Spolkový život v Horažďovicích 1862 - 1918, bakalářská diplomová práce, Brno 2008 online

Související stránky

• Horažďovice-Předměstí
• Horažďovice předměstí (nádraží)
• Horažďovická Lhota
• Synagoga v Horažďovicích
• Židovský hřbitov v Horažďovicích

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Horažďovice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Horažďovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Horažďovice ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Horažďovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Informace o obci na portálu veřejné správy
• Městská a obecní statistika z roku 2003 na stránce ČSÚ
• Vybrané statistické údaje za obec na stránce ČSÚ
• Katastrální mapa katastru Horažďovic na webu ČÚZK
• Císařské otisky stabilního katastru – historická mapa Horažďovic v roce 1837 Archivováno 12. 6. 2020 na Wayback Machine