Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Tento článek možná obsahuje výsledky vlastního výzkumu.

Můžete pomoci Wikipedii tím, že informace upravíte na základě věrohodných zdrojů a přidáte reference, aby uváděná tvrzení byla ověřitelná. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.

---

Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce článku zdůvodněte vložení šablony.

genmjr. in memoriam Jozef Gabčík
Rotmistr Jozef Gabčík v Anglii v roce 1941
Narození	7. dubna 1912 Poluvsie Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. června 1942 (ve věku 30 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Národnost	Slováci
Vojenská kariéra
Hodnost	rotmistr pěchoty (1941) generálmajor in memoriam (2017)
Složka	Československá exilová armáda
Bitvy	druhá světová válka Operace Anthropoid
Vyznamenání	Válečný kříž 1939–1945 Československý válečný kříž 1939 velkokříž Řádu Bílého lva
Podpis
multimediální obsah na Commons

Jozef Gabčík^[1], také Josef Gabčík,^[2][3][4] (7. dubna 1912 Poluvsie u Rajeckých Teplic – 18. června 1942 Praha)^[5] byl československý voják, za druhé světové války příslušník zahraniční československé armády ve Francii a Velké Británii, hrdina protinacistického odboje a jeden z parašutistů, který v rámci Operace Anthropoid úspěšně splnil roku 1942 útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Mládí

Narodil se 7. dubna 1912 v obci Poluvsie (pokřtěn 8. dubna), dnes části Rajeckých Teplic v Žilinském kraji na Slovensku.^[5] Otec Ferdinand Gabčík^[5] byl dělník, jezdící za prací do USA a Argentiny, matka Češka Marie, rozená Beránková (na Slovensku uvedena jako Mária Baránková), byla v domácnosti. Jozef Gabčík byl nejmladším z čtyř dětí (měl dva starší bratry a sestru).

Po absolvování obecné školy v Rajeckých Teplicích odešel do Čech, kde v Kovářově u Písku absolvoval školu měšťanskou a v letech 1927 až 1932 vyučil kovářem a zámečníkem a absolvoval dva roky pokračovací školy.

Vojenská služba

V rámci prezenční vojenské služby, kterou nastoupil 1. října 1932 u 14. pěšího pluku v Košicích, absolvoval i poddůstojnickou školu v Prešově s velmi dobrým prospěchem. Dosáhl hodnosti desátníka a po skončení prezenční služby v roce 1934 pokračoval na vlastní žádost jako délesloužící poddůstojník, v témže roce byl i povýšen na četaře. V roce 1937 ukončil svůj závazek a nastoupil jako civilní zaměstnanec do vojenské továrny na výrobu bojových plynů v Žilině. Ale po nehodě, kdy se nadýchal bojových plynů, byl přeložen do vojenského skladu ve Skalce u Trenčína.

V exilu

Před převzetím skladu bojových látek německou armádou provedl sabotáž na přepravních zásobnících. Před hrozícím zatčením opustil 6. června 1939 Slovensko směrem do Polska. V Krakově vstoupil do československé vojenské skupiny. Zde se poprvé setkal s Janem Kubišem. Společně s ním odplul do Francie, kde podepsali závazek k Cizinecké legii a nastoupili k 1. pluku v Sidi bel Abbes. 26. září 1939 byl prezentován v Agde do vznikající československé zahraniční armády ve Francii a zařazen jako zástupce velitele kulometné čety u 1. pěšího pluku. 29. prosince 1939 byl povýšen na četaře a zúčastnil se bojů o Francii.

Po pádu Francie 12. července 1940 byl s ostatními evakuován do Anglie, kde požádal o přeřazení k letectvu, čemuž tehdy nebylo vyhověno. Od 2. do 22. února 1941 absolvoval kurz pro rotmistry a následně byl povýšen na rotmistra. Na základě doporučení pplk. Barovského byl zařazen do výcviku pro plnění úkolů zvláštního určení a stal se jedním z prvních osmi absolventů kurzu útočného boje ve Skotsku. Od 17. července do 27. prosince 1941 absolvoval základní sabotážní kurz, poté následoval parašutistický výcvik na letišti Ringway u Manchesteru (dnes Manchester Airport), dále potom kurzy ve střelbě, práce s výbušninami, řízení motorových vozidel a sebeobraně. Během výcviku byl informován o cílech své mise a byl jmenován velitelem výsadku Anthropoid.

Atentát na R. Heydricha

V noci z 28. na 29. prosince 1941 byl spolu s Janem Kubišem vysazen na území protektorátu Čechy a Morava s doklady na jméno Zdeněk Vyskočil. Místem jejich výsadku měly být původně Ejpovice poblíž Plzně, vlivem chyby při navigaci letounu však seskočili poblíž Nehvizd u Prahy. Gabčík si při seskoku poranil nohu a napadal na ni, byl však schopen chůze. Oba parašutisté se vydali na kontaktní adresu do Plzně, kde byli počátkem ledna 1942 krátce ubytováni v ulici Pod Záhorskem 1 v rodině inspektora Krále. Známý lékař Gabčíka vyšetřil, zjistil poškození hlezenního kloubu a zafixoval jej sádrovým obvazem.

Po přesunu do Prahy se spojil s příslušníky dalších výsadků, se kterými se spolupodílel na plnění některých dalších úkolů, např. při navádění bombardérů na plzeňskou zbrojovku Škoda. Společně s Kubišem poté začali plánovat a připravovat provedení atentátu na R. Heydricha. Po vytipování prostoru a přípravě zbraní naplánovali uskutečnění akce na 27. května 1942.

Atentát byl proveden 27. května. Aby nedošlo k poškození aktovky^[zdroj⁠?, kterou Heydrich vezl a která pravděpodobně obsahovala důležité dokumenty, měl atentát provést Gabčík střelbou ze samopalu STEN GUN MK II FF 209. Zbraň mu při útoku ale selhala, a proto byl atentát proveden druhým členem skupiny Anthropoid Janem Kubišem, který hodil na Heydrichovo auto upravený protitankový granát vz. 73 MK1. (Příčina selhání samopalu STEN se stala námětem několika konspirativních teorií i praktických zkoušek historiků vojenských zbraní. Pravděpodobně došlo po sestavení zbraně k natáhnutí závěrky-nabití zbraně. Protože však atentátníci dlouho čekali a museli být proto pod obrovským psychickým tlakem, nelze vyloučit, že Gabčík během „nekonečného“ čekání pro jistotu opět natáhl závěr. Tím došlo k „přebití“ zbraně, která způsobila vzpříčení – zaseknutí střeliva v nábojové komoře.) Heydrich byl po jejich útoku těžce zraněn a na následky těchto zranění 4. června 1942 za ne zcela objasněných okolností zemřel – oficiálně na následky neznámého druhu sepse – otravy krve.

Během následujícího pátrání a represálií byl Jozef Gabčík společně s dalšími výsadkáři pražskými příslušníky odboje ukrýván na různých místech, až se nakonec přesunul do krypty kostela Cyrila a Metoděje. Na základě udání dalšího z výsadkářů, konfidenta Karla Čurdy, 18. června 1942 přepadlo kostel gestapo a výsadkáři tam svedli svůj poslední boj s jednotkami SS. Svému zatčení zabránil Jozef Gabčík tím, že společně se svými kolegy (Jaroslavem Švarcem, Janem Hrubým a Josefem Valčíkem) a dalšími hrdiny zvolili tehdy sebevraždu.

Po smrti bylo jeho tělo pitváno. Hlava byla oddělena a uschována (na konci války se ale ztratila), tělo Jozefa Gabčíka bylo pochováno do hromadného hrobu.

Dne 28. října 1942 byl postupně povýšen až do hodnosti poručíka pěchoty in memoriam.

Po válce

V roce 1945 byly v Londýně vydány československé poštovní známky s jeho portrétem.

Na památku Jozefa Gabčíka byla jeho busta usazena do národního památníku hrdinů heydrichiády při pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze.

Na Slovensku byla v roce 1948 přejmenována vesnice Beš na Gabčíkovo.^[3] Přeneseně nese Gabčíkovo jméno také nedaleká přehrada na Dunaji. Jeho příjmení nese ulice v Libni, blízká místa v okolí atentátu a ulice v dalších městech. Jeho jméno nese také žilinský 5. pluk speciálního určení „Jozefa Gabčíka“ Armády Slovenské republiky.

Gabčík byl 1. prosince 1945 postupně povýšen do hodnosti kapitána pěchoty in memoriam. 24. června 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka. 7. května 2015 ho při příležitosti 70. výročí konce 2. sv. války slovenský prezident Andrej Kiska povýšil in memoriam do hodnosti brigádního generála. Při příležitosti 75 let od atentátu na Heydricha ho 26. května 2017 povýšil znovu, na generálmajora in memoriam.^[6] Při této příležitosti původně Kiska plánoval společné povýšení Gabčíka s Janem Kubišem, ale jeho žádost byla – podle týdeníku Respekt – ze strany Pražského hradu s úřadujícím prezidentem Milošem Zemanem odmítnuta.^[7][8]

Vyznamenání

• 1940 – Croix de guerre
• 1940 – Československý válečný kříž
• 1942 – Druhý Československý válečný kříž
• 1944 – Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
• 1945 – Třetí Československý válečný kříž
• 1947 – Certificate of the King's commendation
• 1949 – Československý vojenský řád Za svobodu
• 1968 – Řád Bílého lva za vítězství
• 1992 – Řád Milana Rastislava Štefánika III. třídy

Odkazy

Reference

Literatura

• REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1. 
• ČERNÝ, Karel. Muži z londýnského vydání. s.l.: Nakladatelství Průžová Jitka, 2007. ISBN 9788023988598. 
• VARSÍK, Milan. Kto ste, Jozef Gabčík?. Bratislava: Mladé letá, 1973. 

Související článkyeditovat | editovat zdroj

• Anna Malinová
• Karel Čurda
• Adolf Opálka
• Atentát (film)
• Jan Kubiš
• Operace Anthropoid
• Liboslava Fafková mladší
• Zdeněk Čáp

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jozef Gabčík na Wikimedia Commons
• Kmenový list
• J. Gabčík na army.cz
• Hrdina, kterému selhal samopal Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné informace o životě Jozefa Gabčíka, ukázky z dobového rozhlasového vysílání.
• ČVANČARA, Jaroslav. Nevzdáme se! Nikdy! Josef Gabčík. Život a smrt velitele paraskupiny ANTHROPOID PDF. Ústav pro studium totalitních režimů. Dostupné online. 
• Novinky ze života Jozefa Gabčíka (Události, ČT 24, 27. 5. 2020)