Jan Kubiš
Rotmistr Jan Kubiš v Anglii v roce 1941
Narození	24. červen 1913 Dolní Vilémovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. červen 1942 (ve věku 28 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Národnost	Češi
Povolání	výsadkář
Ocenění	Válečný kříž 1939–1945 Československý vojenský řád Za svobodu Pamětní medaile československé armády v zahraničí Československý válečný kříž 1939 Řád Milana Rastislava Štefánika
Citát
Já s mým úkolem budu vydán smrti a nevím, zdali vyváznu. (dopis na rozloučenou, Anglie, 27. prosince 1940)[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plukovník Jan Kubiš (24. června 1913, Dolní Vilémovice^[2] – 18. června 1942, Praha) byl příslušník československé zahraniční armády ve Velké Británii, hrdina protinacistického odboje a jeden z parašutistů, který úspěšně splnil rozkaz provést útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Mládí

Narodil se v Dolních Vilémovicích čp. 79 v okrese Třebíč v rodině Františka Kubiše a Kristiny rozené Mityskové. Jeho otec, chudý obuvník šijící pro třebíčskou továrnu, pocházel z Horních Radslavic čp. 14, kde později v rodném domě žila jeho sestra Aloisie Lišková. Jan Kubiš měl pět vlastních sourozenců, dva však zemřeli.^[3] Matka mu zemřela, když mu bylo šest let. Vdovec František se v roce 1920 znovu oženil s vdovou Marií Dusíkovou, rozenou Čechovou, která měla již čtyři děti. Z nového manželství vzešly další čtyři děti a rodina pak žila ve Vilémovicích v domě čp. 71. Ten byl však pro stále se rozrůstající rodinu brzy příliš malý a sedmiletého Jana si proto k sobě na podzim roku 1919 vzali sourozenci jeho matky, Josef a Bernarda Mityskovi z nedalekého Ptáčova. Zde Jan zůstal do svých 14 let.

Po absolvování povinné školní docházky pracoval jako čeledín v Rudíkově, kde byl aktivním členem československé tělovýchovné organizace Orel,^[4] a topič v cihelně. Dne 1. října 1935 byl povolán k výkonu základní vojenské služby a nastoupil k 31. pěšímu pluku "Arco" do Jihlavy. Jako absolvent poddůstojnické školy dosáhl hodnosti desátníka a převelen do Znojma. Poté, již jako délesloužící, byl převelen do 34. pěšího pluku "Střelce Jana Čapka" v Opavě, službu vykonával u podřízeného strážního praporu v Jakartovicích. Zde byl povýšen do hodnosti četaře. Při mobilizaci sloužil jako zástupce velitele čety v lehkých opevněních na Opavsku. Po demobilizaci byl 19. října 1938 z armády propuštěn a vrátil se zpět do Vilémovic, kde pracoval opět jako topič v cihelně.^[5][6]

V exilu

Dne 16. června 1939 ilegálně přešel státní hranice do Polska, kde se připojil ke vznikající československé vojenské jednotce v Krakově. Po krátkém pobytu v táboře Malých Bronovicích byl 28. července 1939 přepraven s transportem na lodi Chrobry do francouzského Alžíru, kde 2. srpna vstoupil s pětiletým závazkem do Francouzské cizinecké legie a byl přiřazen k výcvikové jednotce 1. pluku v Colomb Bechár a Sidi Bel Abbes. Po vypuknutí 2. světové války byl závazku v legii zbaven a byl prezentován v Agde a zařazen k 2. pěšímu pluku. V jeho řadách se účastnil bojů na Loiře, za které dostal francouzský válečný kříž. 22. prosince 1939 byl povýšen na rotného.^[5]

Po porážce Francie byl 13. července 1940 egyptskou lodí Rod el Farag evakuován do Anglie. A tam zařazen k 1. pěšímu praporu čsl. smíšené brigády. V únoru 1941 absolvoval kurz pro rotmistry pěchoty a v březnu 1941 byl povýšen do hodnosti rotmistra. V prosinci 1940 se přihlásil do výcviku pro speciální úkoly.^[5][6] Od 15. srpna do 27. prosince 1941 absolvoval parakurz, kurz střelby, kurz pro práci s výbušninami a kurzy sebeobrany a řízení motorových vozidel. Mezitím byl na žádost rtm. Gabčíka zařazen do výsadku Anthropoid, kde nahradil zraněného rtn. Svobodu.

Nasazení

Dne 29. prosince 1941 byl Kubiš pod krycí identitou Otto Strnad společně s Gabčíkem vysazen v protektorátu. Vinou navigační chyby seskočili u obce Nehvizdy ve středních Čechách, přičemž plánované místo seskoku byly 100 km vzdálené Ejpovice u Plzně.^[7] Přesunuli se na Plzeňsko, kde se dočkali pomoci na záchytných adresách. Poté byli s pomocí domácího odboje přesunuti do Prahy. Společně s dalšími parašutisty se zúčastnil operace Canonbury, při které se britské letectvo pokusilo bombardovat plzeňskou Škodovku, která skončila ale neúspěšně. Kontaktoval se i se svojí rodinou. Bratr mu ušil oblek, ve kterém se účastnil atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha 27. května 1942.^[4]

Atentát

Heydrich měl být podle původního plánu zabit Gabčíkem střelbou ze samopalu Sten Gun MK FF 209. Zbraň se však zasekla, a proto Kubiš použil předem připravený modifikovaný protitankový granát vzor 73. Při explozi granátu byl Kubiš zraněn nad levým okem.^[8] Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich byl při útoku vážně zraněn a později zemřel na otravu krve (celkovou sepsi organismu) v libeňské nemocnici Na Bulovce.

Spolu s dalšími parašutisty se Jan Kubiš poté skryl v podzemních prostorách pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, odkud je měl Vojtěch Paur vyvézt vozem mimo město. Němci je však s pomocí konfidenta Čurdy vypátrali a 18. června 1942 na kostel zaútočili. Během tohoto útoku společně s dalšími dvěma výsadkáři, A. Opálkou a J. Bublíkem, bojoval Jan Kubiš proti útoku fašistů na kůru. Po výbuchu granátu upadl do bezvědomí, proto na rozdíl od Opálky a Bublíka nebyl schopen si sám vzít život a na následky vykrvácení zemřel až v lazaretu SS v Podolí. Jeho tělo, stejně jako těla ostatních výsadkářů, bylo později dopraveno do německého ústavu soudního lékařství pro účely identifikace a pitvy. Jan Kubiš byl tehdy uložen v hromadném hrobě na hřbitově v Ďáblicích.

V roce 1942 byl in memoriam povýšen do hodnosti poručíka pěchoty.

Německá odplata

Příbuzní parašutistů a jejich spolupracovníci v počtu 254 osob byli hromadně popraveni 24. října 1942

Z jeho široké rodiny bylo postupně zatčeno 250 lidí, nejvíce z Dolních Vilémovic a Horních Radslavic. Nejbližší rodina byla pak odeslána do koncentračního tábora Mauthausen. Z jeho příbuzných byli popraveni 24. října 1942 společně se spolupracovníky parašutistů a rodinou parašutisty Valčíka:^[5]

• František Kubiš (* 1887) – otec Jana Kubiše
• Rudolf Kubiš (* 1912) – bratr
• Marie Kubišová roz. Kučerová (* 1912, Okřešice)^[9] – manželka Rudolfa
• Františka Právcová roz. Kubišová (* 1915) – sestra
• Rudolf Právec (* 1912) – manžel Františky
• Jaroslav Kubiš (* 1916) – bratr
• Marie Kubišová (* 1920) – sestra z 2. manželství otce
• Vlasta Kubišová (* 1924) – sestra z 2. manželství otce
• Jitka Kubišová (* 1925) – sestra z 2. manželství otce, všichni Dolní Vilémovice
• Aloisie Lišková roz. Kubišová (* 1881) – teta, žijící v rodném domě otce v H. Radslavicích
• Anežka Lišková – sestřenice, žijící v rodném domě otce v H. Radslavicích
• Josef Liška – bratranec, žijící v rodném domě otce v H. Radslavicích
• Jan Lapeš (* 1909) – bratranec
• František Novák (* 1884) strýc (manžel zemřelé sestry matky), žijící v Šemíkovicích^[10]

Německou odplatu z vlastní rodiny Františka Kubiše přežila jen jeho druhá manželka Marie, nezletilý syn František (* 1928) a dcera Anežky Liškové,^[11] syn Rudolfa Právce a syn Rudolfa Kubiše.

Kněz Jan Dokulil pomáhal rodinám příbuzných atentátníka Jana Kubiše za stanného práva.

Po válce

Osobní věstník MNO číslo 42 ze dne 20. října 1945 – titulní strana: udělení Československého válečného kříže 1939–1945

V roce 1945 byl in memoriam povýšen na kapitána pěchoty. Jeho jméno nese ulice v městské části Praha 8, nedaleko od místa atentátu, dále jeho jméno nesou též ulice v několika dalších městech, vesměs spjatých s atentátem, v Třebíči, Pardubicích, atd. Pamětní deska s jeho jménem je umístěna na Orlovně v Rudíkově^[12][13] jeho jméno se nachází na pamětní desce na pravoslavném kostele v Resslově ulici a je též na pomníku obětem války v Dolních Vilémovicích. V rodné obci má také na obecním úřadě pamětní desku, pamětní síň a usiluje o opravu rodného domu čp. 79 pro nové umístění expozice.^[14][15][16] 30. června 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.

Část jeho pozůstalosti a pozůstalosti po dalších parašutistech byla vystavena v Armádním muzeu na Žižkově a nyní se nachází v Národním památníku hrdinů heydrichiády při pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze.

V Třebíči až do roku 1981 žil synovec Jana Kubiše, byl duševně nemocný, v dětství byl věžněn v koncentračním táboře.^[17]

Rodný dům, busta, muzeum

Koncem června 2013 v Dolních Vilémovicích na Třebíčsku byl po náročné rekonstrukci slavnostně otevřen rodný dům Jana Kubiše ku příležitosti stého výročí, které uplynulo od jeho narození. Na rekonstrukci (v hodnotě 3,4 milionu korun) se podíleli místní mladí dobrovolníci, financována byla z veřejné sbírky. V objektu je umístěno muzeum s dobovými fotografiemi, dokumenty, s částí Kubišovy uniformy a s oblekem ve kterém byl Jan Kubiš po atentátu nacisty dopaden v úkrytu. Jsou vystaveny i artefakty, které při opravách dělníci našli ukryté v tajné schránce pod schody. Před rodným domem byla zároveň slavnostně odhalena (ještě ne úplně dokončená, zatím na provizorním podstavci) busta Jana Kubiše (od sochaře Stanislava Františka Müllera).^[18]

Dne 24. října 2015 byla před rodným domem Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích čp. 79 na Třebíčsku slavnostně odhalena definitivní podoba jeho busty a zároveň byla v domě otevřena nová expozice mapující celý jeho život (od dětských let až po smrt v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze). Expozici připravil kurátor sbírek Vojenského historického ústavu Praha Zdeněk Špitálník. Busta je dílem sochařské dvojice: Bohumíra Smolejová a Stanislav František Müller.^[19][20]

Vyznamenání

• 1940 Croix de guerre 1939–1945 (Francie)
• 1940 Československý válečný kříž 1939
• 1942 druhý Československý válečný kříž 1939
• 1944 Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
• 1945 třetí Československý válečný kříž 1939
• 1947 Certificate of the King's Commendation
• 1949 Československý vojenský řád Za svobodu
• 1968 Čs. vojenský řád bílého lva Za vítězství I. stupně
• 1992 Řád Milana Rastislava Štefánika III. třídy
• 2008 Kříž obrany státu ministra obrany České republiky^[21]

Odkazy

Reference

Literaturaeditovat | editovat zdroj

• STEHLÍK, Eduard. Jan Kubiš – Nezastaví mne ani to nejhorší…. 1. vyd. Žďár nad Sázavou: Tváře, 2017. 300 s. ISBN 978-80-88041-14-6. 
• ČVANČARA, Jaroslav. Heydrich. České Budějovice: Gallery, 2004. ISBN 9788086990972. 
• Čvančara J. 2012 Tentando superabimus – odvahou zvítězíme. Životní příběh Jana Kubiše, parašutisty, který bojoval a zemřel za správnou věc. Paměť a dějiny 2012(02): 110–127.
• ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt (1941 - 1943). Praha: Laguna, nakladatelství a vydavatelství, 2003. ISBN 978-80-86274-81-2. 
• LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9. 
• REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1. 

Související článkyeditovat | editovat zdroj

• Operace Anthropoid
• Atentát na Heydricha
• Boj v kostele svatých Cyrila a Metoděje
• Oběti heydrichiády
• Atentát (film)
• Jozef Gabčík
• Josef Valčík
• Adolf Opálka
• Josef Bublík
• Jan Hrubý
• Jaroslav Švarc
• Rodina Novákova
• Karel Čurda

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Kubiš na Wikimedia Commons
• Kmenový list
• www.valka.cz
• Vzpomínka na Jana Kubiše v jeho rodišti (2003–2017)
• Veřejná sbírka na rekonstrukci rodného domu Jana Kubiše
• Vzpomínky Kubišova přítele z mládí Archivováno 6. 10. 2007 na Wayback Machine
• rozhovor s matkou Jana Kubiše pro ČST z roku 1968