Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.

Nicolás Maduro
62. prezident Venezuely
Úřadující
Ve funkci od: 8. března 2013 Ve sporu s Juanem Guaidem od 23. ledna 2019
Předchůdce	Hugo Chávez
Viceprezident Venezuely
Ve funkci: 13. října 2012 – 8. března 2013
Prezident	Hugo Chávez
Předchůdce	Elías Jaua
Nástupce	Jorge Arreaza
Ministr zahraničních věcí
Ve funkci: 9. srpna 2006 – 15. ledna 2013
30. generální tajemník Hnutí nezúčastněných zemí
Úřadující
Ve funkci od: 17. září 2016
Narození	23. listopadu 1962 (59 let) Caracas
Choť	Cilia Flores (od 2013)
Partner(ka)	Cilia Flores (Desetiletí od 1990 – 2013)
Děti	Nicolás Maduro Guerra
Profese	diplomat, politik, odborář a řidič autobusu
Ocenění	řetěz Řádu andského kondora Řád osvoboditele generála San Martína Řád Augusta Césara Sandina Řád osvoboditele Řád Josého Martího … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	www.nicolasmaduro.org.ve
Commons	Nicolás Maduro
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicolás Maduro Moros (* 23. listopadu 1962 Caracas) je venezuelský politik, který se 8. března 2013 po smrti prezidenta Cháveze stal prozatímním prezidentem země, a posléze řádně zvoleným prezidentem.

Život

Původně pracoval jako řidič autobusu, poté se stal odborovým předákem. V politice je od roku 1999 – nejdříve jako poslanec, pak předseda parlamentu, ministr zahraničních věcí a nakonec jako viceprezident.^[1]

Někdejší viceprezident složil přísahu na mimořádném zasedání Národního shromáždění v Caracasu; opozice však schůzi bojkotovala. Prezidentem se stal na základě faktu, že zesnulý Hugo Chávez nepřísahal k 4. prezidentskému období, a proto z právního hlediska byla doba jeho smrti považována stále za 3. prezidentské období. V případě, že prezident zemře, nebo odstoupí během posledních 2 let svého mandátu, pozici prezidenta přejímá viceprezident a to do svolání legitimních voleb. Po složení prezidentské přísahy oznámil, že požádal o okamžité vyhlášení prezidentských voleb. Ty se podle ústavy mají uskutečnit do 30 dnů po prezidentově smrti.^[2]

Prezident Venezuely

Maduro kandidoval v následných prezidentských volbách, konaných 14. dubna 2013. Socialisté chtěli využít odkazu masově oblíbeného Cháveze, který Madura v posledním veřejném vystoupení označil za svého nástupce.^[2] Na jeho stranu se navíc po Chávezově smrti postavila armáda, které ústava zakazuje hrát jakoukoli roli v politice.^[2] Maduro nakonec vyhrál velice těsně, získal 50,66 %. Jeho protivník Henrique Capriles výsledky prohlásil za zfalšované.^[3]

Od března 2017 čelil Maduro masovým demonstracím, stále však měl podporu armády. Protesty si vyžádaly několik mrtvých a desítky zraněných. Podnětem pro tuto vlnu demonstrací byl kromě hyperinflace, nedostatku potravin a vysoké zločinnosti pokus nejvyššího soudu (nakloněného Madurovi) převzít pravomoci parlamentu. Opozice pak Madura označila za diktátora.^[4] Během 48 hodin soud pod tlakem od svého rozhodnutí ustoupil.^[5]

I přes všechny problémy, kterým země za jeho prezidentování čelila a jež vedly k předčasným prezidentským volbám, dokázal Maduro 21. května 2018 svůj mandát obhájit, v předběžném součtu s 68 % odevzdaných hlasů, s termínem následných řádných voleb v roce 2025.^[6]

Rodina

V červenci 2013 si Maduro po dvacetiletém vztahu vzal generální prokurátorku Cilii Floresovou,^[7] která byla v dobách prezidentství Huga Cháveze dlouhou dobu ministryní zahraničí. Stala se také první ženou v zemi, která zastávala funkci předsedkyně venezuelského Národního shromáždění. V této funkci v srpnu 2006 nahradila právě Madura poté, co byl jmenován ministrem zahraničí.

Z předchozího manželství má Floresová tři děti, Maduro jedno.^[7]

Vyznamenání

• Řád osvoboditele generála San Martína – Argentina, udělen 8. května 2013,^[8][9] odebrán 11. srpna 2017^[10]
• velkokříž s řetězem Řádu andského kondora – Bolívie, 26. května 2013^[11]
• Řád palestinské hvězdy – Palestina, 16. května 2014^[12]
• Řád Augusta Césara Sandina – Nikaragua, 17. března 2015
• Řád José Martího – Kuba, 18. března 2016^[13][14]

Odkazy

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolás Maduro Moros na Wikimedia Commons
• Zpráva Venezuela má nového prezidenta ve Wikizprávách

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Prezidenti Venezuele
Od roku 1830	José Antonio Páez Andrés Narvarte José María Vargas José María Carreño José María Vargas Andrés Narvarte José María Carreño Carlos Soublette José Antonio Páez Carlos Soublette José Tadeo Monagas José Gregorio Monagas José Tadeo Monagas Pedro Gual Escandón Julián Castro Pedro Gual Escandón Manuel Felipe de Tovar Pedro Gual Escandón José Antonio Páez Juan Crisóstomo Falcón Manuel Ezequiel Bruzual Guillermo Tell Villegas José Ruperto Monagas Guillermo Tell Villegas Antonio Guzmán Blanco Francisco Linares Alcántara José Gregorio Valera Antonio Guzmán Blanco Joaquín Crespo Antonio Guzmán Blanco Hermógenes López Juan Pablo Rojas Paúl Raimundo Andueza Palacio Guillermo Tell Villegas Guillermo Tell Villegas Pulido Joaquín Crespo Ignacio Andrade Cipriano Castro Juan Vicente Gómez José Gil Fortoul Victorino Márquez Bustillos Juan Vicente Gómez Juan Bautista Pérez Juan Vicente Gómez Eleazar López Contreras Isaías Medina Angarita Rómulo Betancourt Rómulo Gallegos Carlos Delgado Chalbaud Germán Suárez Flamerich Marcos Pérez Jiménez Wolfgang Larrazábal Edgar Sanabria Rómulo Betancourt Raúl Leoni Rafael Caldera Carlos Andrés Pérez Luis Herrera Campins Jaime Lusinchi Carlos Andrés Pérez Octavio Lepage Ramón José Velásquez Rafael Caldera Hugo Chávez Diosdado Cabello Hugo Chávez Nicolás Maduro
dočasní prezidenti uvedeni kurzívou