Soudruh (ženská forma soudružka) je titul, který k vzájemnému oslovování užívali a užívají příslušníci některých levicových seskupení, zvláště pak komunistických. Byl také užíván jako úřední oslovení v mnoha zemích s komunistickým režimem. V psaných textech se obecně užívala zkratka „s.“ pro obě pohlaví i pro množné číslo.

Etymologie a změny významu

Slovo je slovanského původu a znamenalo nejprve společník, druh ve společné věci. Význam slova se ale posunul v době komunistického režimu v Československu, kde byl nejen obvyklým oslovením mezi příslušníky komunistické strany, ale také povinným oslovením ve služebním styku, což novější jazykové slovníky označují za hlavní významy a původní nezmiňují.^[1][2]

Politické užití

Vzorem oslovení soudruh v politickém kontextu je francouzský termín camarade (původně „člen komory“), který se ujal podle podobné praxe ve Velké francouzské revoluci mezi francouzskou levicí na konci 18. století.^[zdroj? Od průmyslové revoluce se oslovení tradičně používá v některých socialistických, sociálně demokratických a komunistických stranách. Oslovení soudruhu používali i členové prvorepublikové Československé sociální demokracie,^[3] odkud jej převzala i KSČ, když se z ní vyčlenila.

V Sovětském svazu znamenalo slovo товарищ (tovarišč) původně obchodní společník nebo spolucestující (od tovar, zboží), obecněji kamarád, kolega. Po Říjnové revoluci v roce 1917 si oslovení osvojili bolševici.^[zdroj? V současném Rusku se již neužívá, až na výjimky, jako v relativně častém užití v armádě (např. ve spojení товарищ лейтенант – tovarišč lejtěnant, soudruhu (pane) poručíku).

V západoevropských zemích se většinou užívalo slov odvozených od téhož románského základu jako camarade, např. anglicky comrade nebo nizozemsky kameraad. Někde ale užití takových termínů nacistickým (například v písni Horst-Wessel-Lied) nebo fašistickým režimem zdiskreditovalo podobně odvozená slova^[zdroj? a ta byla nahrazena (v němčině místo Kamerad užívali komunisté termín Genosse, v italštině místo camerata termín compagno.

Po roce 1948 i komunistický režim v Československu převzal sovětský zvyk oslovování „soudruhu“ a „soudružko“ nejen mezi komunisty, ale i ve veškerém úředním a pracovním styku. Mezi komunisty a odboráři bylo všeobecně provázeno tykáním.

Po sametové revoluci se soudruh v politickém kontextu udržel v KSČM^[4] a menších komunistických organizacích; obnovená ČSSD místo něho zavedla oslovení příteli, ale to se příliš neujalo.^[5] Zvláště u pravicově smýšlejících lidí často nese slovo soudruh nádech urážky.

V Africe se termín používal často v souvislosti s původně demokratizačními či protirasistickými proudy. Oslovení comrade tak užívali třeba příznivci a členové Afrického národního kongresu v Jihoafrické republice nebo zimbabwské vládní strany ZANU (PF) Roberta Mugabeho. V Číně používali stejné oslovení (čínsky 同志, tchung-či) jak komunisté, tak nacionalisté ze strany Kuomintang.

V Albánii se používal termín "shok", což má podobný význam jako v češtině.

Soudruh v umění

Vzhledem k běžné praxi v komunistických režimech, objevuje se oslovení, často jako neutrální, v tehdejší oficiální literatuře a jiných druzích umění. V neoficiálních uměleckých textech a ve tvorbě po roce 1989 však bývá předmětem humoru a ironie, např. v románu Miloslava Švandrlíka Černí baroni. Řidčeji a především ve starší tvorbě se objevuje i v původním významu souputník, společník (viz např. báseň Jiřího Wolkera Věci či Nerudova Romance o Karlu IV.^[6])

Oslovení soudruh (v originále comrade) užívají i postavy v politické satiře George Orwella Farma zvířat.

Související články

• komunismus

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Comrade na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Téma Soudruh ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo soudruh ve Wikislovníku

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.