Mgr. Vladimír Morávek
Narození	9. dubna 1965 (57 let) Moravský Krumlov
Alma mater	Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění gymnázium
Povolání	filmový režisér, scenárista a divadelní režisér
Zaměstnavatelé	Divadlo Husa na provázku (1989–1995) Klicperovo divadlo (1995–2005) Divadlo Husa na provázku (2005–2017)
Ocenění	Český lev za nejlepší režii (2003) Český lev za nejlepší scénář (2003)
Choť	Eva Morávková
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Morávek (* 9. dubna 1965 Moravský Krumlov) je český divadelní, filmový a televizní režisér, autor mnoha scénářů a úprav dramatických děl. V letech 1996–2005 byl uměleckým šéfem Klicperova divadla v Hradci Králové, poté se stal uměleckým šéfem v brněnském divadle Husa na provázku, jímž byl do konce roku 2017.

Život

Dětství

Narodil se v Moravském Krumlově, ale brzy se celá rodina (rodiče a dva sourozenci) přestěhovala do Bruntálu, kde Vladimír vystudoval gymnázium. Jako student byl velmi všestranný. Zúčastňoval se všech možných olympiád (matematických, fyzikálních, chemických) s postupem do krajských kol, ve kterých i vítězil. Kromě toho se v rámci středoškolského studia zabýval výzkumem lišejníků i výzkumem čistoty odpadních vod. O jeho dalším studiu však zřejmě rozhodlo vítězství v okresní literární soutěži a následný zisk druhého místa v krajském kole s básní Mám v očích prach z křídel smrtihlava a návštěva divadelního představení Manon Lescaut. Ve třetím ročníku gymnázia založil ve škole divadelní kroužek a podal si přihlášku na JAMU, kam byl přijat hlavně díky své sečtělosti. Jak Vladimír Morávek později prohlásil, v Bruntále se tehdy nic jiného nedalo dělat než číst. Četl tedy i knížku denně. Jeho maminka totiž pracovala v knihovně.^[1]

Vysokoškolské studium

Vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor činoherní režie.

Osobní život

Vladimír Morávek je rozvedený.^[2] S bývalou manželkou, kostýmní výtvarnicí Evou, má syna Alexandra, který hrál v některých Morávkových inscenacích - například ve hře Ze života hmyzu^[3]. Vladimír Morávek se rád vrací do Bruntálu, města svého mládí.^[4]

Stručný profesní život

• V letech 1989–1995, ve svém prvním zaměstnání, v Divadle Husa na provázku v Brně, se režijně podílel např. na hrách 1980 čili Jak Lukáš V. a Sagvan T. vařili dort (premiéra 16. 2. 1992) nebo Maryša (premiéra 17. 2. 1995).
• V letech 1995–2005, už jako uznávaný režisér, pracoval pro Klicperovo divadlo v Hradci Králové. Zde se režijně podílel např. na hrách: Král Lear (premiéra 31. 10. 1998), Hamlet (premiéra 25. 3. 2000) nebo na adaptaci Formanova filmu Hoří, má panenko!. (Seznam všech režírovaných her.) Režíroval projekt Čechov Čechům, který se v Anketě Divadelních novin v roce 2003 v kategorii inscenace roku umístil na prvním místě. Pod jeho vedením soubor získal čtyřikrát cenu Alfréda Radoka – Divadlo roku. (Seznam všech realizovaných projektů je uvedený zde.) Jako televizní režisér natočil v produkci České televize 72 dokumentárních filmů a 3 pohádky. Společně s Janem Budařem napsal scénáře k filmům Nuda v Brně (2003) a Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005), které také sám režíroval. Film Nuda v Brně získal cenu Český lev jako nejlepší film roku 2003 a Vladimír Morávek získal ceny za nejlepší režii a nejlepší scénář. Kromě toho režíroval muzikál Excalibur v Divadle Ta Fantastika (premiéra 3. listopadu 2003).^[5]
• Od roku 2005 do konce roku 2017 byl uměleckým šéfem Divadla Husa na provázku. (Seznam všech her, které režíroval v Huse na provázku je uvedený zde, seznam všech v Huse na provázku realizovaných projektů je uvedený zde.)

Umělecká činnost v Klicperově divadle

Režisér Vladimír Morávek přišel jako host do Klicperova divadla v Hradci Králové v divadelní sezóně 1995/96.^[6] Nabídku ředitele divadla Ladislava Zemana na post uměleckého šéfa nejprve režisér Morávek odmítl, ale po úspěchu hry Buldočina aneb Nakopnutá kára tuto funkci přijal a vykonával do roku 2005, kdy ho nahradil Ivo Krobot.^[7] Svým příchodem vnesl Morávek do souboru radikální změny, s některými herci se rozloučil, jiné do souboru pozval. Jedna z nejviditelnějších změn byl příchod tehdy ještě prakticky neznámé Pavly Tomicové, která pak účinkovala ve většině Morávkových her (viz níže uvedený seznam inscenací).^[8] Lze tvrdit, že právě zde režisér Morávek tuto herečku "objevil". Dále do souboru přišla Chantal Poullain a Ondřej Malý.^[9] Nový soubor pak během tří měsíců nastudoval pět inscenací a jejich postupným uvedením režisér Morávek postupně pozvedl Klicperovo divadlo z oblastní úrovně na celostátní.^[10] Prvním celostátním úspěchem bylo představení tetralogie Noci antilop 26. 1. 1998 v pražském Divadle v Dlouhé, za které dostal Vladimír Morávek cenu Českého literárního fondu.^[11]

Zinscenované hry

Vladimír Morávek v letech 1995 až 2011 režíroval v královéhradeckém Klicperově divadle buď jako kmenový pracovník divadla (1996–2005) nebo jako host (1995, 2010–2011) v tabulce uvedených 30 divadelních her.^{[1][12][13][14]}

* ViS ve sloupci Externí odkaz ukazuje na stránky Divadelního ústavu do sekce Virtuální studovna, kde lze zjistit o jednotlivých hrách další zde neuvedené podrobnosti, především herecké obsazení, výpravu, kostýmy, hudbu, dramaturga apod.

Hry věnované konkrétnímu výročí

• Třetí dějství z Hamleta (První krev)
• Hadrián z Římsů
• Světáci (Malované děti)

Třetí dějství z Hamleta (První krev)

Hra v této úpravě byla uvedena jen jedenkrát jako slavnostní představení 15. září 1999 ku příležitosti 50. let vzniku profesionálního souboru v Klicperově divadle.^[16][17] Celá hra Hamlet má premiéru o půl roku později.

Hadrián z Římsů

Inscenací Hadrián z Římsů divadlo vzdalo hold městskému dramatikovi V. K. Klicperovi, po kterém v roce 1885 město pojmenovalo vzniklé divadlo a v době uvedení této hry (rok 2010) tomu uplynulo rovných 125 let.^[18]

Světáci (Malované děti)

Hra Světáci (Malované děti) je svéráznou tryznou za šedesátá léta pojednávající o naivitě, pýše a dobré a špatné povaze, o touze, o triumfu, bídě a velkém odpuštění. Inscenace je věnována Martě Kubišové bývalé člence hudebního tria Golden Kids.^[19]

Tematizované vícedílné projekty

Režisér a tehdejší umělecký šéf Klicperova divadla Vladimír Morávek zrealizoval během divadelních sezón 1996/97 až 2002/03 v Hradci Králové šest níže uvedených projektů – inscenace se společným tématem hrané buď samostatně nebo v několikahodinových cyklech. Tato představení se hrála v Klicperově divadle, ale i na jiných jevištích, na různých festivalech v České republice i v zahraničí, především na Slovensku.

• Noci antilop
• Bůh ochraňuj Williama Shakespeara!
• Velká tavba
• Čechov Čechům
• Jiný kafe
• Mefisto se dívá

Noci antilop

Projekt Noci antilop je cyklus čtyř her zinscenovaných uměleckým šéfem a režisérem Morávkem v Klicperově divadle v divadelní sezóně 1997/98. Jedná se o hry:

• Hrabě Pálfy neboli Peklo a pomsta
• Nezdárný syn čili Hommage a Přemek Podlaha
• Betlém aneb Převeliké klanění sotva narozenému Jezuleti
• Antilopa

Hry, úspěšné i při samostatném provedení, které na první pohled působí nesourodě, volně spojuje téma vztahu rodičů a jejich potomků.^[20] Zhruba čtyřhodinový cyklus všech čtyř her byl poprvé uveden 26. 1. 1998 v pražském Divadle v Dlouhé^[21] byl oceněný Českým literárním fondem. O tetralogii Morávek řekl: První dvě hry jsou jakýmsi kladením otázek, druhé dvě jsou odpověďmi na ně.^[22] Česká televize v roce 1998 vyrobila a odvysílala 146. minutový záznam her Hrabě Pálfy a Nezdárný syn.^[23] Inscenace Nezdárný syn byla uváděna na Slovensku v rámci festivalu Divadelná Nitra '99^[24] a poté i na festivalu České divadlo '99 v bratislavském Štúdiu S.^[25]

Bůh ochraňuj Williama Shakespeara!

Vladimír Morávek se již na počátku svého působení v Klicperově divadle rozhodl, že zde postupem let uvede pod souhrnným názvem Bůh ochraňuj Williama Shakespeara! všechny hratelné inscenace tohoto dramatika^[26] a do roku 2003 zrežíroval tyto hry:

• Romeo & Julie
• Král Lear
• Hamlet
• Othello, Cassio a Desdemona

V Romeovi (plnoštíhlou Julii v puntíkových šatech ke kolenům hraje P. Tomicová) se Morávek snažil být aktuální, v Králi Learovi se více držel originálu.^[27] Zde v roli Šaška Lubor Novotný poněkud zastiňoval hlavní postavu Krále Leara alternovanou Davidem Suchařípou a Jiřím Pechou. K dramatu Hamlet si Morávek nechal složit původní hudbu skladatelem, hudebníkem a člověkem mnoha profesí Vladimírem Franzem. Inscenace pak získala Cenu Alfréda Radoka za původní hudbu^[28] a byla hodnocena velmi kladně: Šlo o úctyhodnou interpretaci, odvážnou propojením krajního patosu s ordinérní groteskou, svědčící o kvalitách hradeckého souboru.^[29] Poslední z jmenovaných her Othello, temná tragédie o běsech deptajících člověka, byla založena na kontrastu bílé a černé barvy. Hudbu k ní složil Michal Pavlíček.^[30] Uvedené hry byly uváděny i mimo Hradec Králové.^[31]

Po odchodu Morávka z divadla v Shakespearově cyklu pokračují jeho nástupci. 4. října 2008 se konala premiéra hry Periklés, již šestnáctého titulu cyklu Bůh ochraňuj Williama Shakespeara! a jako první premiéru sezóny 2012/13 zvolilo divadlo hru Richard III., osmnáctý titul cyklu,^[32] který režíroval David Drábek.

Velká tavba

Velká tavba byl dlouhodobý projekt vytvořený tehdejším uměleckým šéfem Klicperova divadla V. Morávkem, který lze charakterizovat návratem k někdejším zdařilým inscenacím tohoto souboru nejen z počátku osmdesátých let (příkladem je hra Maryša),^[33] ale i revizí úspěšných her posledních padesáti let.^[34] Příkladem je Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, inscenace režiséra Milana Páska z roku 1958, která poprvé v historii hradeckého divadla překročila stovku repríz. Nové nastudování této hry (premiéra 17. května 2003) zrežíroval Arnošt Goldflam.^[35] Další inscenací patřící do Velké tavby byla hra Písek autora A. Goldflama, kterou zrežíroval V. Morávek.^[36]

Maryša

Jednalo se o třetí Morávkovo režijní zpracování tohoto tématu. Režisér Vladimír Morávek již před tím nastudoval Maryšu v Divadle Husa na provázku a poté v Divadle Na zábradlí. V Klicperově divadle se pod názvem Maryša – popravdě však Mařka aneb To máš za to, bestijó! hrál zcela původní text, který Morávek poskládal z prvních rukopisných črt bratří Mrštíků. V samotném názvu hry zaujmou dvě slova:

• Mařka – Vávra si vybral svou nevěstu podle Panny Marie, Panna Maria – Mařka – Maryša
• bestie – tragédie ženy uprostřed mužského světa, k bestii Vávrovi se v průběhu hry připojily bestie další a nakonec i sama Maryša se stala zabijáckou bestií

V režijní koncepci Morávka měla prim mocná a silná iluze, která se obratně vyhýbala předstírání reality, překvapila a šokovala, bavila a děsila – vše dohromady.^[37] Výraznou složku inscenace tvořila hudba Pavla Sýkory s použitím motivů z díla Jiřího Bulise.

Písek

Hra Písek byla poprvé uvedena jejím autorem a režisérem A. Goldflamem v roce 1988 v brněnském HaDivadle. Některé odkazy k dobovým reáliím ve hře obsažené zřejmě nebyly pochopeny tehdejším divákem i když tyto nejasnosti mohly fungovat jako ozvláštňující ozdůbky dobového koloritu, které režisér královéhradeckého nastudování Morávek ještě akcentoval a rozvíjel.^[38] Inscenace pojednávala o životě Ríši, o jeho tužbách, očekávání, ale i o vzpomínkách, o jeho předcích i potomcích. Hra byla o životě, který utíkal, tak jako se písek sypal mezi prsty, písek – symbol neustálé přeměny, neuchopitelnosti a nestálosti. Premiéra se konala v rámci cyklu Velká tavba v Klicperově divadle 27. dubna 2002 a hra dosáhla 26 repríz.

Čechov Čechům

Projekt Čechov Čechům byl cyklus tří inscenací dramatika A. P. Čechova

• Tři sestry
• Racek
• Strýček Solený (tj. Strýček Váňa s vloženým druhým jednáním Višňového sadu)^[39]

samostatně uváděných v královéhradeckém Klicperově divadle v letech 2001 až 2004^[40] nebo společně jako téměř devítihodinové představení na festivalu Divadlo evropských regionů v červnu 2003 a o čtyři měsíce později v říjnu 2003 na festivalu Příští vlna/Next Wave v Praze ve Švandově divadle na Smíchově. V rámci představení se konal před divadlem ples čechovovských postav a podával boršč a ruský čaj.^[41] Všechny tři hry upravil a režíroval Vladimír Morávek, na kostýmech se podílela jeho žena Eva, na hudbě Vladimír Franz a z herců Klicperova divadla účinkovali např. Pavla Tomicová, Jan Mazák a Filip Rajmont. Morávek pracoval takřka čtyři roky na tomto projektu, který na jedné straně získává přívlastky jako bombastický a fenomenální, na druhé byl zatracován a na režisérovi nezůstala kvůli jeho zásahům a režijní koncepci nitka suchá.^[42] Počátkem roku 2004 se však cyklus stal vítězem prestižní ankety Divadelních novin o nejlepší inscenaci roku, v které hlasovalo 122 divadelních a kulturních publicistů.^[43]

Jiný kafe

Pod projektem Jiný kafe byly v Klicperově divadle v Hradci Králové představována různá díla moderní literatury a to především formou scénického čtení. Jsou to například inscenace režírované Vladimírem Morávkem:

• Divadlo jako mor čili Fanda vs. Herečky
• Švédský stůl

ale i jinými režiséry:

• Paris (režie: Jiří Jelínek)^[44]

V projektu Jiný kafe divadlo pokračovalo i po odchodu Vladimíra Morávka v roce 2005:

• V mé paměti – scénické čtení z memoárů^[45] kontroverzní německé filmařky Leni Riefenstahlové^[46] v divadelní sezóně 2007/2008.

Mefisto se dívá

Posledním zde uvedeným projektem tehdejšího uměleckého šéfa královéhradeckého Klicperova divadla Vladimíra Morávka byla "Ďábelská série"^[47] čtyř her nazvaná Mefisto se dívá:

* ViS ve sloupci Externí odkaz ukazuje na stránky Divadelního ústavu do sekce Virtuální studovna, kde lze zjistit o jednotlivých hrách další zde neuvedené podrobnosti, především herecké obsazení, výpravu, kostýmy, hudbu, dramaturga apod.

Cyklus Mefisto se dívá byla podobenstvím posedlosti po zodpovězení otázek života a rozluštění záhad tohoto světa, touhou po poznání, puzení k moci a paktování se zlem.^[48]

Získaná ocenění

Pod vedením uměleckého šéfa a režiséra V. Morávka získal soubor Klicperova divadla tato ocenění:

• Cenu Alfréda Radoka:
  • v kategorii Divadlo roku (v letech 1998, 1999, 2001, 2003, tedy celkem čtyřikrát)^[49]
  • Pavla Tomicová za ženský herecký výkon v inscenaci Maryša v roce 1999^[50]
  • Pavel Sýkora (a Jiří Bulis) za hudbu k inscenaci Maryša v roce 1999^[50]
  • Vladimír Franz za hudbu k inscenaci Hamlet v roce 2000^[51]
  • David Drábek v dramatické soutěži za text Akvabely v roce 2003^[52]
• Nadace Český literární fond udělila 24. 6. 1999 V. Morávkovi Cenu v oblasti dramatického umění za rok 1998 za projekt Noci antilop^[53]
• Cenu Sazky a Divadelních novin^[54] za sezónu 2000/2001 v kategorii Alternativní divadlo za režii inscenace Divadlo jako mor v provedení souborů Klicperova divadla Hradec Králové a Městského divadla Karlovy Vary
• Cenu Sazky a Divadelních novin za sezónu 2002/2003 v kategorii Činohra za projekt Čechov Čechům uvedený v Klicperově divadle

Umělecká činnost v Divadle Husa na provázku

V roce 2005 Vladimír Morávek ukončil svoji funkci uměleckého šéfa v Klicperově divadle v Hradci Králové a stal se uměleckým šéfem v brněnském Divadle Husa na provázku,^[55] kde kromě jiného pokračoval v tradici tematických vícedílných projektů realizovaných v předchozích deseti letech v Klicperově divadle. Prvním takovým cyklem započatým již v roce 2003 byl projekt Sto roků kobry. Na konci roku 2017 však po protestu části hereckého ansámblu ve své funkci skončil.^[56][57] Nicméně i po jeho odchodu z pozice uměleckého šéfa některé jeho hry v reportoáru divadla zůstaly, konkrétně: Ubu králem: Svoboda!, Na protest: Pokoj lidem dobré vůně, Ze života hmyzu - Oh! Jaká podívaná!, Lásky jedné plavovlásky - Plavovlásky jedné lásky, Kníže Myškin je idiot: Vzkříšení, Amadeus (tj. Milovaný Bohem).^[58][59]

Zinscenované hry

Vladimír Morávek od roku 2003 do současnosti zrežíroval v Divadle Husa na provázku více než dvacet inscenací:

Copyright.sk © 2024