Zvací dopis je obvyklé označení nedatovaného dopisu^[1], který v srpnu 1968 poslali Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Vasil Biľak Leonidu Brežněvovi. Obsahoval výzvu k pomoci všemi prostředky proti údajné hrozící kontrarevoluci v Československu. Dopis se stal pro sovětské vedení záminkou pro invazi do Československa 21. srpna 1968. Byl psán rusky.^[1]

Dopis byl podle svědků Brežněvovi předán v bratislavském hotelu Sorea 3. srpna 1968,^[2] tedy krátce poté, co neúspěchem pro sovětskou stranu skončily rozhovory mezi sovětským a československým vedením v Čiernej nad Tisou. Existence dopisu měla zůstat utajena.^[1] 15. července 1992 byl ale objeven zapečetěný ve Státním archivu Ruské federace s datem 25. září 1968. Obálka byla podepsána Konstantinem Černěnkem se slovy Uložit v archivu politbyra. Bez souhlasu neotvírat. Již druhý den byl dopis převezen do Prahy a představen veřejnosti.^[3]

Poslání dopisu bylo vlastizradou patrně i podle tehdejších zákonů.^[4] Podepsaní za ni nikdy nebyli souzeni.^[4] Pravost podpisů byla prokázána kriminalistickými metodami.^[5]

Podepsaní

• Alois Indra (1921–1990), tehdejší ministr dopravy a člen ÚV KSČ. V roce 1971 se stal předsedou Federálního shromáždění.
• Drahomír Kolder (1925–1972), tehdejší člen ÚV KSČ. Roku 1969 se stal předsedou Výboru lidové kontroly.
• Oldřich Švestka (1922–1983), tehdejší člen předsednictva ÚV KSČ. Po okupaci se vrátil na místo šéfredaktora Rudého práva, ze kterého byl odvolán během pražského jara.
• Antonín Kapek (1922–1990), tehdejší člen ÚV KSČ. Brežněvovi napsal osobní dopis již dříve. Později se významně podílel na podobě normalizace.
• Vasil Biľak (1917–2014), tehdejší člen předsednictva ÚV KSČ. Po okupaci byl tajemníkem ÚV KSČ s rozhodujícím vlivem v zahraniční politice, ale hlavně v ideologické sféře.

Dopisů bylo víc

První napsal Antonín Kapek, kandidát předsednictva ÚV KSČ, během jednání vedení obou komunistických stran v Čierné nad Tisou (29.7. - 1.8.1968) a tajně ho předal generálnímu tajemníku ÚV KSSS Leonidu Brežněvovi. Byl napsán česky a rozebíral vývoj v Československu.^[6]

O deset dnů později, během schůzky vedení šesti komunistických stran v Bratislavě, doputoval k Sovětům druhý dopis. Kolderův tajemník Radko Kaska ho předal na záchodě členu sovětského politbyra Pjotru Šelestovi. Podepsali ho Alois Indra, Drahomír Kolder, Antonín Kapek, Oldřich Švestka a Vasil Bilak, čtyři členové a jeden kandidát předsednictva ÚV KSČ. Tato pětice žádala rusky o „pomoc všemi prostředky, které máte“. Podle nich „pouze s vaší pomocí bude možno vyrvat ČSSR od hrozícího nebezpečí kontrarevoluce“.

Z třetího dopisu Leonid Brežněv citoval během jednání pěti šéfů komunistických stran Varšavské smlouvy v neděli 18. srpna. Sepsali jej Indra, Kolder, Hoffmann, Švestka, Pavlovský a někteří další ve víkendovém městečku prominentů na Orlíku v pátek 16. srpna. Tvrdili, že mají zajištěnou podporu šesti z jedenácti členů předsednictva ÚV KSČ a padesáti členů pléna ÚV KSČ. Upozornili, že vojenský zásah už nelze odkládat. Do Moskvy jej odtelegrafovalo sovětské velvyslanectví.

Takzvaný dopis 99 pragováků, byla v podstatě soukromá iniciativa několika desítek stalinistů z pražského podniku. ^[7]

Reference

Literatura

• JANÁČEK, František; MICHÁLKOVÁ, Marie. Příběh zvacího dopisu . . Obsahuje původní ruský text dopisu. Dostupné online. 

Externí odkazy

• Pořad Českého rozhlasu Plus: Příběh spolehlivého soudruha a signatáře zvacího dopisu Archivováno 22. 8. 2015 na Wayback Machine; podrobné informace o životě Oldřicha Pavlovského, rozbor událostí v srpnu 1968.
• Dílo Zvací dopis ve Wikizdrojích