Monaco-Ville - Wiki slovník

Monaco-Ville
	Pohled na Monaco-Ville
Poloha
Souřadnice	43°43′51″ s. š., 7°25′29″ v. d.
Stát	Monako
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	0,20 km²
Počet obyvatel	975 (2008)
Hustota zalidnění	4 962 obyv./km²
Správa
Status	hlavní město
Vznik	1297
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Monaco-Ville je původní opevněné město a dnes středojižní část Monackého knížectví,^[1] které je městským státem. Nachází se na výběžku pevniny do Středozemního moře.^[2] Místní obyvatelé město nazývají také le Rocher neboli „Skála“. Je to staré opevněné město s pozůstatky hradeb, které jsou situovány na okraji útesu směrem ke Středozemnímu moři.

Charakter městské části

Monaco-Ville je jednou ze čtyř čtvrtí Monaka. Ostatní tři jsou La Condamine, Monte Carlo a Fontvieille. V současné době se však Monako člení na 10 okrsků.

V této čtvrti se nachází Monacký knížecí palác, Katedrála Neposkvrněné Matky Boží a Oceánografické muzeum. Žije zde asi 1151 lidí.

Historie

Staří Řekové nazývali město, jež založili Féničané v 6. století př. n. l., Monoikos.^[3] Římský básník Vergilius ho ve svém eposu Aeneis nazývá Monoecus.^[4]

8. ledna 1297 převzal pevnost François Grimaldi, potomek Otto Canelly, konzula Janova v roce 1133. Přestože měl malou armádu, přestrojil se za františkánského mnicha, aby mohl vstoupit, než otevřel brány svým vojákům. Tato epizoda dala vzniknout jeho přezdívce Malizia ("zloba"). Proto dnes nosí monacké erby dva františkány vyzbrojené mečem.

Současnost

Před knížecím palácem se každý den v 11:55 odehrává barvité střídání stráží. Hned vedle paláce se nachází Katedrála Neposkvrněné Matky Boží nazývaná též Cathédrale de Monaco neboli Monacká katedrála, románsko-byzantský chrám, kde jsou uloženy ostatky knížat. Je zde rovněž pohřbena monacká kněžna Grace Kelly. Monaco-Ville se také pyšní Oceánografickým muzeem, které v roce 1889 založil a roku 1910 otevřel monacký kníže Albert I.^[5] V letech 1957–1988 byl jeho ředitelem Jacques-Yves Cousteau. Je zde také jedna z nejstarších budov v knížectví, Chapelle de la Misericorde (1639). Navzdory tomu, že je Monaco-Ville umístěno v nejhustěji zalidněném státě na světě, tak si uchovává vesnický klid a ticho i po setmění. I když Monaco-Ville a náměstí u paláce navštěvuje nepočítaně turistů, tak sem mají povoleny vjezd jen místní vozidla a motorky mají zakázán vjezd po 22. hodině.

Monacké knížectví samotné se nachází na pobřeží Středozemního moře, situované jihovýchodně od Francie, 20 km severovýchodně od Nice a 8 km od hranic Francie a Itálie. Stalo se doménou bohatých a slavných díky přístavu, světoznámému kasinu a daňovému ráji. Od roku 1297, s krátkými přestávkami, bylo domovem dynastie Grimaldiů, nejstarším vládnoucím rodem v Evropě. Nynější panovník kníže Albert II. se ujal trůnu po smrti svého otce knížete Rainiera III. Slavnostní korunovace knížete Alberta II. proběhla 19. listopadu 2005. Od roku 1929 se Monako stalo místem pořádání Formule 1 známém jako Grand Prix Monaka. Tato sportovní událost se každoročně koná koncem května. Monako má 30 tis. obyvatel (odhad z roku 1990).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monaco-Ville na anglické Wikipedii.

↑ ECCARDT, Thomas M. Secrets of the Seven Smallest States of Europe: Andorra, Liechtenstein, Luxembourg, Malta, Monaco, San Marino, and Vatican City. : Hippocrene Books, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-7818-1032-6. (anglicky)
↑ STEVES, Rick. Rick Steves Mediterranean Cruise Ports. : Avalon Publishing, 2019-10-29. Dostupné online. ISBN 978-1-64171-094-7. (anglicky)
↑ P. Christiaan Klieger. The Microstates of Europe: Designer Nations in a Post-Modern World. : Lexington Books, 29 November 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-7391-7427-2. S. 165–.
↑ Aeneis, VI.830
↑ WALDMAN, Carl; MASON, Catherine. Encyclopedia of European Peoples. : Infobase Publishing, 2006. Dostupné online. ISBN 978-1-4381-2918-1. S. 529.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Monaco-Ville na Wikimedia Commons
knížecí palác, střídání stráží - video

Zdroj:
>Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.

[1] ECCARDT, Thomas M. Secrets of the Seven Smallest States of Europe: Andorra, Liechtenstein, Luxembourg, Malta, Monaco, San Marino, and Vatican City. : Hippocrene Books, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-7818-1032-6. (anglicky)

[2] STEVES, Rick. Rick Steves Mediterranean Cruise Ports. : Avalon Publishing, 2019-10-29. Dostupné online. ISBN 978-1-64171-094-7. (anglicky)

[Klieger2012-3] P. Christiaan Klieger. The Microstates of Europe: Designer Nations in a Post-Modern World. : Lexington Books, 29 November 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-7391-7427-2. S. 165–.

[4] Aeneis, VI.830

[WaldmanMason2006-5] WALDMAN, Carl; MASON, Catherine. Encyclopedia of European Peoples. : Infobase Publishing, 2006. Dostupné online. ISBN 978-1-4381-2918-1. S. 529.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Hlavní města Evropy

Nezávislé státy	Amsterdam (Nizozemsko) • Andorra la Vella (Andorra) • Athény (Řecko) • Bělehrad (Srbsko) • Berlín (Německo) • Bern (Švýcarsko) • Bratislava (Slovensko) • Brusel (Belgie) • Budapešť (Maďarsko) • Bukurešť (Rumunsko) • Dublin (Irsko) • Helsinky (Finsko) • Kišiněv (Moldavsko) • Kodaň (Dánsko) • Kyjev (Ukrajina) • Lisabon (Portugalsko) • Londýn (Spojené království) • Lublaň (Slovinsko) • Lucemburk (Lucembursko) • Madrid (Španělsko) • Minsk (Bělorusko) • Monaco-Ville (Monako) • Moskva (Rusko) • Nikósie (Kypr) • Oslo (Norsko) • Paříž (Francie) • Podgorica (Černá Hora) • Praha (Česko) • Reykjavík (Island) • Riga (Lotyšsko) • Řím (Itálie) • San Marino (San Marino) • Sarajevo (Bosna a Hercegovina) • Skopje (Severní Makedonie) • Sofie (Bulharsko) • Stockholm (Švédsko) • Tallinn (Estonsko) • Tirana (Albánie) • Vaduz (Lichtenštejnsko) • Valletta (Malta) • Varšava (Polsko) • Vatikán (Vatikán) • Vídeň (Rakousko) • Vilnius (Litva) • Záhřeb (Chorvatsko)

Teritoria, kolonie a zámořská území	Douglas (Man) • Episkopi (Akrotiri a Dekelia) • Gibraltar (Gibraltar) • Karyés (Athos) • Longyearbyen (Špicberky) • Mariehamn (Alandy) • Olonkinbyen (Jan Mayen) • Saint Helier (Jersey) • Saint Peter Port (Guernsey) • Tórshavn (Faerské ostrovy)

Územní celky se sporným mezinárodním postavením	Cchinvali (Jižní Osetie) • Ajaccio (Korsika) • Priština (Kosovo) • Severní Nikósie (Severní Kypr) • Suchumi (Abcházie) • Tiraspol (Podněstří)